Tak tedy přejdeme tu silnici a jsme před zámkem. 

Za druhým nádvořím vykukuje Santiniho kostel Nejsvětější Trojice. Před mnoha roky jsme v něm byli, tenkrát to vypadalo, že snad spadne. I když i v té ošumělosti byla vidět veliká krása. Kolowratští ho letos otevřeli po generální rekonstrukci. Tou prošel i celý zámek.

Stmívá se, zámek se naopak rozsvěcí... Těším se moc.

Ceremoniář náš uvedl do salónu, nabídl sklenku sektu a všechny usadil. Pak přišla paní hraběnka Andrea a povyprávěla něco o svém životě, o cestě vídeňské lékařky do Rychnova. Jednoduché to opravdu nebylo. Její čeština je roztomilá a obdivuhodná, její srdečnost odzbrojující.

A jsme v pokoji s lampou, která se na prvních fotkách dále jen jako světýlko v dáli...

A tady je - usměvavá, vstřícná, vtipná a nesmírně šarmantní dáma - hraběnka Andrea Kolovrat Krakowská.

Na tuhle fotku nám otevřela okno - kostel Nejsvětější Trojice v plném lesku. Stačí projít spojovací chodbou,  kterou bohužel nemám na žádné fotce a přitom je tak nádherná

a jsme uvnitř. Nesmírně efektní zakončení prohlídky - kostelem znělo Gounodovo Ave Maria.

Ven jsem vyšla zasněná a okouzlená! Večer, na který se nezapomíná!

"Věrně a stále" už od 14. století rodové heslo Kolowratů a těch zhruba 50 let přerušení, je v historii jen epizodka...

Mějte hezké podzimní dny.