... a prozatím poslední.
Příjemný večer vám všem!
Dnes se s vámi podělím o poslední hodiny naše lednového pobytu v Brně. Završení vskutku impozantní. Nedovolila jsem si ani doufat, ale nakonec všechno klaplo jak mělo a my měli vstupenky na prohlídku vily Stiassni.
Na začátek prohlídky jsme počkali v teple útulné kavárny přímo ve vile. Káva byla moc dobrá...
Tady prohlídka začínala. Téměř soukromá. Já, manžel, jedna paní a slečna průvodkyně... Pamatovalo se tu na všechno - za zády máme garáž :o)
A jsme v domě a musím přiznat, je to trochu šok. Po funkcionalistickém exteriéru zámecké prostory. Paní Hermine chtěla prostě žít na zámku. Jak je vidět, i tehdy platilo kdo platí, ten rozhoduje. Ale pan Wiesner měl asi špatné spaní :o)
Ve vile právě probíhala floristická výstava u příležitosti nedožitých stých narozenin dcery majitelů Suzanne.
Tato tapeta je tu na jedné obrovské stěně místo unikátního historického gobelínu, který si pan Alfred přivezl z Francie. Po osvobození i tímto domem prošla Rudá armáda, naložila na vůz co se dalo a lup překryla oním gobelínem. Bez komentáře.
Pracovna pána domu a několik autentických písemností...
Zaujalo mě, že ve vile nejsou samostatné šatny. Šatní skříně jsou v ložnicích, ale jejich velikost a funkčnost bylo velmi dobře obstála i dnes. Taky ten funkcionalismus přece jen prostor dostal, stejně jako v koupelnách.
Rezidence jediného dítě Stiassnych - dcery Suzanne. Odcházela jako patnáctiletá slečna, opustila spolužáky, přátele, milovanou babičku, která ve svých letech nechtěla odejít a zahynula v koncentračním táboře.
Nehezké vzpomínky ji trápily celý život. V Kalifornii se vdala, měla 4 syny. Potomci jsou v kontaktu s památkovým ústavem.