Je z části renesanční, z části raně barokní. Má podobu sálové baziliky římského typu.
Oltář sv. Terezie - oltář je starý (18. století), socha nová. Zajímavé propojení.
Hlavní oltář a čelem vzad - varhany.
A tady je - 47 centimetrů velká soška, na kterou se jezdí dívat věřící i bezvěrci z celého světa. Prosí tu o pomoc, uzdravení, mír, o narození dítěte a hodně se jich vrací, aby poděkovali.
Přiznám se, že jsem nejprve prosila o to, abych ho alespoň zahlédla. Ale atmosféra toho místa je zvláštní. Před tou stříbrnou skříní se prostě dostalo prostoru každému, ať už o něco prosil, nebo jen fotil.
Je známá věc, že se Jezulátko převléká. Bílá alba a královský plášť na jednu stranu připomíná nevinnost Božího dítěte a zároveň Ježíšův královský titul a božskou všemohoucnost.
Bez lidí to prostě nejde a věřte mi, zkoušela jsem to několikrát...
Končí rok. Rok, na jehož počátku jsme si mysleli, že není nic horšího než pandemie covid 19, testovali jsme, očkovali se, modlili se, aby se nikomu z našich milovaných nic nestalo. A pak přišel 24. únor. Těšila jsem se na něj - má milovaná "neteř" slavila 25. narozeniny. No, ani ona ani celá Evropa a možná i svět na tohle datum nezapomene. Přát si mír byla do té doby vlastně taková fráze, alespoň u nás.
Chci vám poděkovat za přízeň, kterou věnujete mému blogu, za každý jeden komentář, mail či zprávu. Chci věřit, že se tady budeme ve zdraví, spokojenosti a pohodě potkávat i v roce 2023!
Vaše Helena
