Hezký večer, vážení!

Ještě než všechny blogy a hlavně naše duše okupuje advent a přípravy na Vánoce, vrátím se do dušičkového času. Kdo sem chodím delší dobu patrně už četl o našem dušičkovém zájezdu.

Připravíme svíčky, věnce, naložíme mamku a jedeme na hřbitov, kde odpočívají její rodiče a švagr. Zavzpomínáme na babi a dědu, rozsvítíme a přejedeme do vedlejší vesnice na návštěvu k mamčině tetě. Uznávám, že to není obvyklé, mamce je 80 let a má tetu... Libuška je sestra mého dědy (tatínka mé mámy) a byl mezi nimi věkový rozdíl 17 let. Děda prý z jejího narození neměl vůbec radost a pak se stala jeho nejmilovanější sestrou a on jejím drahým Vincínkem.

Návštěva se odehrává vždycky naprosto stejně. Mamku "odevzdáme" do rukou sestřenic a jejich rodin, které se do domku k příležitosti naší návštěvy sjedou, aby měli trochu víc času na povídání, a my s mužem jdeme do lesa. 

Prastrýc byl totiž hajný a domek je od lesa co by kamenem dohodil. Je to les prázdnin, les mého dětství. Stejně jako kuchyně tetičky Libušky. Tam se prostě za tu hromadu let nic nezměnilo. Milovala jsem to tam a kdykoli tam jsem, jsem zase malá holka. Uvědomuji si, jak vesnická žena žila plný a ne vždycky lehký život. Vdala se hned po válce za velitele partyzánů ze Sniny. Měla tři děti a aby se jim a domácnosti mohla věnovat, byla domácí dělnicí. Tak se tomu tehdy říkalo. Pracovala pro Bižu Jablonec, doma dělala štras. Náhrdelníky, kabelky, pásky, její práce putovala po celém světě. Umíte si představit, jak mě ty blýskavé kamínky jako holku fascinovaly. Celkem brzo zemřel strýc a před padesátkou i její syn, což je nepředstavitelná ztráta. Nezatrpkla. Nikdy si nestěžovala, stále měla skvělou náladu, i když v posledních letech jí celkem trápilo zdravíčko. Loni jsem s z pochopitelných důvodů návštěvu vynechali. 

Tetička byla letos trochu popletená, měla na to určitě nárok. Za pár dní by jí bylo 94 let. 

Tušíte správně, za týden po téhle návštěvě jsme tam jeli znovu - na pohřeb. Nechci ve vás vyvolat smutek, tahle vzpomínka má být oslavou plného a bohatého života obyčejné ženské, se vší úctou ke slovu obyčejná. V kuchyni mé pratety jsem se vždycky na chvilku stala malou holkou. Jezdit tam budeme dál, mám tam skvělé tety, sestřenici... Jen Libuška už tam nebude. 

Opatrujte se a buďte s těmi, které máte rádi.

Vaše Helena

A zchátral moc hezky. V nedávné době byl celý areál celkem nákladně archeologicky prozkoumán, zajištěn, upraven. Pod hradem ve velké hřiště pro děti a v sezóně tam funguje i příjemný stánek s občerstvením.

Ideální místo na procházku s dětmi nebo pejskem.

Ještě bych vlastně měla vysvětlil, kde jsme se na Konopišti a v okolí vzali. Manžel totiž v létě dostal od Terky zajímavý dárek k narozeninám. Fuego - zážitkové vaření na ohni. To se odehrávalo v blízkosti Benešova, tak abychom my ostatní nebyli smutní, vzal si nás všechny sebou na celý víkend a vařit si s Terkou prostě jen odskočili :o)

Nabízím alespoň dvě fotky, které udělala Terka, mrkněte na jejich stránky, třeba se to někomu bude hodit jako vánoční dárek. Je to prý zážitek!

Mějte se moc hezky a zítra si užijte sváteční den.

Vaše Helena

Mlýn za tomto místě byl už v 16. století, je připisován Jakubu Krčínovi nebo Lobkowiczům.

Je nejstarším a největším dochovaným větrným mlýnem holanského typu nejen u nás, ale i v Evropě. Byli se něj prý podívat i odborníci z Holandska a potvrdili to! Ale hlavně - je nádherný!

Zdi z lomové žuly mají u země tloušťku 1,2 metrů. Vnější průměr je téměř 14 metrů - úctyhodné! Výška 10 metrů.

No a teď tak zeleninka :o)

Podzimní pečená zelenina

je u nás hodně oblíbená. Je jasné, že masojídkům řízek nenahradí, ale i manžel si dá rád. Připravená je raz dva.

Použila jsem: batát, cibuli, mrkev, papriku, červenou řepu, máslovou dýni, lilek a česnek. Není to dogma, pokaždé je složení trochu jiné. Vše nakrájím na přibližně stejné kousky a nechám marinovat pokapané olivovým olejem a balsamicem. Dochutím bylinkami - rozmarýn a tymián je ještě ze zahrady. Nesolíme, zelenina by zbytečně pustila šťávu.

Asi za hodinu zeleninu přesypu na plech s pečícím papírem, osolím, posypu asi 1/2 lžičkou hnědého cukru a popráším chilli. Přidám pár vlašských ořechů, hodí se i třeba dýňová semínka. Dám do trouby vyhřáté cca na 200 stupňů a za 15 - 20 minut je hotovo. Záleží na velkosti kousků, zelenina by měla být na skus.

Hodí se jako příloha ke kousku masa, my ji tentokrát měli s ogrilovaným halloumi sýrem. Určitě by skvěle doplnila třeba kuskus. 

Kouzelná novogotická budova zámku je pevně spjata s osobností poslední majitelky, baronky Sidonie Nádherné. Organizátorka kulturního života, mecenáška s nelehkým osudem. Janovice byly místem, kde se setkávaly skutečné kulturní osobnosti - Karel Čapek, Alice Masaryková, Max Švabinský, Adolf Loos.

Majetek ji zabavili hned dvakrát. Velitelství a kasárna SS v roce 1945 je vystřídala sovětská a československá armáda. V roce 1949 byl zámek vyvlastněn. Republiku ilegálně opustila a v Anglii rok poté zemřela. A po spoustě let byly její ostatky převezeny na hřbitov v milovaných Janovicích.

Na prohlídce zámku jsme byli před mnoha lety, procházka parkem byla neméně působivá.

Tohle už nejsou Janovice, jak by se mohlo na první pohled zdát. Popojeli jsme jen pár kilometrů a omrkli jsme Červený hrádek u Sedlčan. 

Dostupné zdroje praví, že zámek je v soukromých rukou, běžně přístupný není, ale zámecký park a nádvoří je volně přístupný. No, není...

Fotka je přes mříže brány. I tak jsem ráda, že jsem na tuhle úchvatnou stavbu podívala, autorem je totiž architekt Jan Kotěra. Pro rodinu Mladotových zámek přestavěl v 19. století. Po válce byl zkonfiskován, majitelé odešli do Spojených států. V roce 1992 byl chátrající objekt rodině navrácen a nemalými náklady opraven.

No, navštívili jsme toho víc, ale to už si nechám na příště.