Příjemný večer všem!
Dnešní kapitolu začneme u moře. Jak taky jinak. Každé ráno jsem prostě musela na pláž, užít si tu nádheru, východ slunce, svěží vzduch, tu podívanou...
Na kapličku jsme viděli i z terasy našeho pokoje, v noci dokonce svítí.
Každé dopoledne a kolem čtvrté odpoledne šel po pláži pán s obrovskými koblihami na stylovém platu, z tyček přes rameno bleskurychle složil stoleček...
A výlet - stačí jet je pár kilometrů do vnitrozemí, do hor.
Klášter Gouverniotissa. Určitě to na první pohled není ten nejkrásnější klášter na Krétě, i když své kouzlo rozhodně má. Je jedním z nejstarších byzantských na ostrově.
Chtěla jsem sem kvůli tomuhle nenápadnému kostelíku, respektive kvůli tomu, co je uvnitř. Fresky z roku 1320 jsou skutečně působivé.
Za kostelíkem je i malá botanická zahrada. Ale to je vlastně celá Kréta...
Pokračujeme do poklidné horské vesničky Krassi. Parkujeme hned u domu, kde žil Nikos Kazantzakis.
Nikdo tady nesmí minout posvátný platan, prý jeden z nejstarších stromů v Evropě. Ani to nejde. Je skutečně monumentální a nevyfotitelný. Za svou kondici prý vděčí křišťálově čisté vodě přitékající z pramene na hoře Selena.
Veřejná prádelna, další, co mě v téhle vesnici zajímalo. Je hned u platanu. Je to takový systém kamenných vaniček dovedně napojených akvadukt.
Přeji dobrou noc a příjemný nadcházející víkend. Jaké máte plány? Já doufám, že se s Aaronem dostaneme do lesa, už jsme dlouho nebyli...
Moc vás zdravím!
Vaše Helena
