Když jsme byli v Luhačovicích před dvěma roky, zálibně a trochu smutně jsem přesně z tohoto místa hleděla na budovy Slunečných lázní, jejichž rekonstrukce se právě dokončovala. Slavnostně se otvíraly asi za měsíc.
Moc jsem se těšila, že to letos konečně vyjde. Úplně hladce to tedy nešlo, nejvíc volna jsem měla v pondělí, to je ale zavírací den. Můj úžasný šéf (rozuměj manžel) posunul schůzku tak, abych rychlou prohlídku v úterý ráno stihla.
Památkový areál Vodoléčebného ústavu vznikl přestavbou mlýna. Té se v roce 1902 ujal architekt Dušan Samo Jurkovič. Krom ústavu vznikly i říční a sluneční lázně. Pro zajímavost - nejprve se tu muži a ženy střídaly a pak byl bazén prodloužen a rozdělen na mužskou a ženskou část.
Obě budovy jsou spojené působivým tunelem. Ten vznikl při rekonstrukci.
Expozice je rozdělena na tři tematické části. Lázeňství, architekt Jurkovič a Leoš Janáček.
Prošla jsem se po bytě Leoše Janáčka, nakoukla jsem i na vyřezávanou lodžii.
Jeden pohled z okna. Nedivím se, že sem rád jezdil třeba i Vlasta Burian...
Odpočívárna - znám ji z fotek a dokumentu, ale i tak mě ohromila svou elegancí a nevtíravou noblesou.
Stihla jsem rychle projít i venkovní části. Okolí bazénu, ze kterého je teď biotop slouží ke společenským událostem a relaxaci návštěvníků.
Tady musím zmínit, jak nesmírně milé a příjemné byly všechny dámy v lázních. At' paní v recepci nebo ta se smetákem v odpočívárně. Když zjistili, že mám jen málo času, ukázaly mi ty nej zajímavosti. Velmi pozorné. Mám prý přijet, až pokvete levandule a biotop bude plný vodních rostlin...
Nadšená jsem byla i bez levandule, protože rekonstrukce plovárny se opravdu povedla. Stačí se podívat třeba na jeden díl Četnických humoresek, kde si lázně "hrály" a opravdu to je rozdíl...
Stále jsou u nás lidi, kteří umí odvést perfektní práci. Rekonstrukce získala ocenění Stavba roku.
Přeji příjemný večer a pohodě dny. Třeba někde v lázních...
Vaše Helena
