Příjemný večer, vážení!
Jsem už dost dlouho na světě, abych věděla, že život není jen procházka rozkvetlým sadem. Ono se říká, že nikdy nezůstane u jednoho, letos mám naloženo opravdu řádně.
Někdy rána přijde ze strany, kde ji nejméně čekáš. Trvalo mi víc jak měsíc, abych našla sílu a napsala vám - Aaronek nás navždy opustil. Odešla láska, přítel, parťák, důvěrník, taškář, pes se smyslem pro humor. Cestovatel. Milovali jsme ho tolik, ta ztráta bolí víc, než dovedu napsat.
Jeli jsme do Františkových Lázní načerpat klid a sílu a vrátili jsme se domů bez něj. Bylo to velmi rychlé, nejhorší noční můra. Po výletu do Kyselky, kde lumpačil jako štěně, byl unavený, začal hůř dýchat. Nejprve jsme to přičítali vedru. Večer jsem začala hledat veterináře v Chebu. O půl noci veterinární pohotovost. Noční přejezd do Ústí nad Labem. Vnitřní krvácení, prasklý nádor na játrech. Nenaříkal, jen se na nás s důvěrou díval... Srdce nám to mohlo utrhnout. Akutní operaci, kterou asi nepřežije nebo eutanázie. Je 5 ráno a my máme pocit, že to nemůže být pravda. Žijeme nejhorší sen. Složitě se mi podařilo sehnat naší veterinářku Katku (velký díky patří jejímu tatínkovi i manželovi), následoval převoz k ní a operace. Krvácení zastavila, bylo to bohužel tak špatné, že pronesla tu hroznou větu - necháme ho jít...
Zatím jsem to nezpracovala, bulím tady na klávesnici.
Vím, že i mezi vámi měl přátele, tak na nej prosím zavzpomínejte. Deset fotek, deset let jeho života.
Děkuji za každý jeden s tebou. Moc mi chybíš. S láskou navždy...
Helena
