Příjemné odpoledne, vážení!
Při vyslovení slova Slavkov nám okamžitě přijde na mysl bitva tří císařů. Tak to je obecně známé, i když byly vlastně jen dva a jeden car.
Byla jsem tam asi před 15ti lety a nenadchlo mě ani město ani zámek. Přišel čas dát tomuto místu ještě šanci. A dobře jsme udělala, protože rozkvetlo. Město i zámek.
Monumentální barokní stavba je spojena s rodem Kouniců. Je to místo, kde Napoleon Bonaparte slavil největší triumf. Místo, v jehož blízkosti zemřelo 50 tisíc vojáků. Rozhodlo se tady o novém politickém uspořádání Evropy 19. století.
2. prosince 1805 se tu střetly armády Francie, Rakouska Ruska. Převaha spojenecké armády císaře Františka I. a cara Alexandra I. byla značná, přesto druhý den z balkonu zámku oznámil císař Napoleon přeživším francouzským vojákům svůj triumf.
A dost už o bitvě, pojďme si užít krásu zámku. Už hlavní schodiště mě okouzlilo nádhernými štuky.
Při prohlídce západního křídla zámku vás může po chvíli bolet za krkem, ale fresky Andrey Lanzaniho na stropech jsou opravdu krásné.
Sál předků, dříve jídelna Kouniců
a Napoleonův balkon... Památek na něj tu mají víc - postel a nebo třeba přesnou kopii zásnubního prstenu, který dal Bonaparte Josefíně.
Historický sál s iluzorní výmalbou a nádhernými lustry, kde bylo podepsáno příměří po bitvě.
Posledním místem, kam jsme nahlédli, byla kaple sv. Kříže.
Měli jsme skvělou průvodkyni, musím říct, že jsme si tu hodinu užila. Park trochu vyprahlý, ale krásný...
No, a když už jsme byli ve Slavkově, zajeli jsme i k Mohyle Míru. Je to první mírový památník v Evropě, autorem je Josef Fanta (Fantova kavárna na nádraží v Praze nebo Hlávkovy koleje). Do muzea jsme nešli, byli jsme před časem, ale vřele doporučuji. Skvělá expozice.
Příspěvek zakončím slavnou Napoleonovou větou, která mi tam hlasem pana Hrušínského (ve filmu Kulový blesk) zněla hlavou.
Komu je horko, ať si rozepne kabát...
Mějte se krásně!
Vaše Helena
