Pohodový nedělní večer milé dámy!
Dnešní den jsme prožili v Praze, převážně na Pražském hradě. V létě se mu snažím spíš vyhnout a nechat ho všem těm užaslým Japoncům, Rusům, Italům, ale v zimě, kdy není turistů tolik, tam zajdu moc ráda. Máte-li chuť, pojďte se mnou.
Začněme na Hradčanském náměstí u mého milovaného kandelábru plynového osvětlení. Je z litiny, stojí tam od roku 1867 a pokaždé si u něj pomyslím, jak i ty nejobyčejnější věci můžou být krásné. V pozadí je Matyášova brána, vstup do areálu Pražského hradu.
Tady je detail Swarzemberského paláce, mám moc ráda jeho fasádu zdobenou černými sgrafity.
Hlavním cílem byla Rudolfova galerie, mimořádně otevřená pro veřejnost u příležitosti 4OO let od úmrtí císaře Rudolfa II.
Výstava ukazovala téměř vše, co se dochovalo z císařova pohřbu - rakev, oblečení, šperky a podobně.
Součástí výstavy byl i otevřený Španělský sál, kde se promítaly filmy o císaři Rudolfovi. Vzhledem k tomu, že se sál využívá k přijímání státních návštěv a ke společenským událostem, je většinou pro veřejnost nepřístupný.
Pokochejte se, já v něm byla poprvé...
Strop je 13 metrů vysoký, bohatě štukovaný!
A tady ještě něco, mému oku milého - skleněná váza a svítidlo Bořka Šípka na schodišti.
A teď ještě pár obrázků "gotiky chlouby", jak zpíval Václav Neckář - chrám sv. Víta.
Zlatá brána s mozaikou Poslední soud. Byla byla vytvořena neznámým benátským mistrem v roce 1370-71 a v roce 2000 byla dokončeno její několikaleté čištění a restaurování.
A to je dnes všechno! Byla tam neskutečná zima, ledový vítr se proháněl po nádvořích a na výstavu jsme čekali víc jak půl hodiny ve frontě. Brrrr! Celou dobu jsem byla solidární s manželem - řidičem, teplou medovinu jsem si dala až teď, doma. Dopíjím druhou sklenku, snad dávají moje věty smysl a nepíšu hrubky :o)
Jakou jsem měli neděli vy?
Mějte se moc hezky, zdravím vás!
Helena
