Krásnou středu všem!
Tenhle kostel najdete ho u Manětína na severním Plzeňsku. Navštívit se dá jen v sobotu od 13 do 16 hodin. Povedlo se. Už jsem o něm hodně četla, viděla několik reportáží... Zajímal nás, byli jsme zvědaví.
Kdo by v této době nechtěl alespoň zahlédnout ducha...
Tak jdeme ...
Nejstarší část kostela je ze 14. století. Za husitů byl pobořen, v 16. století opraven, pak vyhořel a v 19. století byl znovu opraven. Je to směsice gotiky a novorománského slohu. Klenba v presbytáři odolala všemu. Momentální stav - havarijní. Víc než havarijní, řekla bych.
Na někoho působí kostel strašidelně, někdo cítí naopak klid a mír. Ono je asi důležité, jaké světlo zrovna je a kolik lidí je momentálně v kostele s vámi.
Sochy jsou původně bakalářskou prací Jana Hadravy. Sedí v lavicích, hlavy skloněné v tiché modlitbě. Dobrovolné vstupné snad pomůže k záchraně kostela. Zachraňovat skutečně potřebuje.
Všichni, co jsme byli uvnitř jsme se tak nějak bez slov přesunuji na kúr získat nadhled a pochopitelně i fotografii. Tedy všichni až na dvě dámy, které potřebovaly mít s každou sochou selfie. No vážně - sedaly si do lavic a tulily se k sochám...
Trpělivost se mi vyplatila a nakonec jsem fotku prázdného kostela ulovila...
A když už jsme v tomto kraji, alespoň malá zastávka v Manětíně a krásném parku stejnojmenného zámku. Barokní skvost, jména jako Lažanští z Bukové a hlavně hraběnka Marie Gabriela rozená Černínová z Chudenic. Jako architekt je často uváděn Jan Blažej Santini- Aichel, ale byl to Rakušan Tomáš Haffenecker a moc se mu dílo povedlo. Poslední majitelka panství Terezie Seilern byla odsunuta v roce 1945 do Rakouska a zámek byl přidělen Státním statkům a lesům, bylo tu kde co, i byty zaměstnanců.
Mobiliář rozvezen a rozkraden, zahrada zdevastovaná - jak jinak.