Čas využijeme k přípravě bylinkového másla. Jak ho dělám jsem už zveřejnila, mrkněte do archívu a nebo né, prostě rozpusťte máslo a do něj přidejte čerstvé usekané bylinky, utřený česnek a osolte. Dejte ztuhnout do lednice.
Protože se staráme o dědu, který má dietu a neměl by jíst živočišné tuky, zkusila jsem ho dnes udělat s rostlinným máslem.


Obešla jsem zahradu a přinesla jsem pažitku, oregáno, tymián, hladkolistou petrželku a kudrnku taky a pár lístků dvou druhů bazalky (té chybí teplo nejvíc, prostě moc neroste).
Máslo jsem jen lehce rozpustila, přidala bylinky, osolila mořskou solí a šup do lednice.


A jdeme péct, než strčíme bulky do trouby, pokropíme je vodou a můžeme posypat semínky.
Pečeme asi 10 minut, teplotu trouby snížíme na 180 stupňů, bulky ještě jednou pokropíme a dopečeme.


A teď už jen čekáme, až pečivo vychladne a máslo ztuhne. Zjišťuji, že rostlinné máslo tuhne pomaleji, než normální. Možná by stačilo bylinky vmíchat bez rozpuštění, ale na druhou stranu, v teplém se bylinky ještě víc rozvoní...


Co by člověk pro dítě neudělal, že!


Přeji všem pohodový a voňavý večer.
Moc vás zdravím!

Vaše Helena

A našla. Stejně, jako mořské hvězdice z něj můžou být, při jiné barvenosti, vánoční hvězdy...


Ještě se musím zmínit o tom, že jsem poprve využila návodu na šití jedné z vás. Háčkovat asi umím, ale šití bych chtěla mít taky precizní a tam vím, že mám rezervy... Blanka http://tocomebavi.blog.cz/ před časem zveřejnila perfektní postup, jak ušít kulatý háčkovaný polštář. S menšími úpravami jsem využila jejich rad - Blani, díky! Funguje to! Jsem spokojená!


Pokud se vám čtvereček líbí, napište, pošlu vám popis na mail.


Mějte hezký týden!
Moc vás zdravím!
Helena

Háčkovat jsem opravdu nestíhala, tak vás alespoň provedu naší jarní zahradou...
Takhle nějak to koncem dubna začalo - naše stará rozkvetlá višeň. Já vím, její fotku vkládám pravidelně každé jaro, ale když ona je tak krásná...



A následují dnešní fotky - před domem rozkvetla vajgélie,


na dvorku ukazuje pryšec svou krásu, hned vedle je kapradí od sousedky.



Další záhon sdílí bohyška s mou nejstarší hortenzii.


Psssst, tady spí miminko překrásného květu...


Tymián se vyhřívá na sluníčku,


 letničky už skoro zaplnily celé nádoby.


U bazénu rozkvetla první iris,


a plnokvětý orlíček. Koupila jsem ho loni od jedné paní na trhu, říkala, že nebudu litovat. Měla pravdu.


Jo, a roste nám marmeláda, jak řekl Adam :o)


A na závěr můj první pivoňkový květ. Dostala jsem ji na podzim od kamarádky Lenky. Ještě jednou děkuji, je nádherná!

Byla to naše druhá návštěva města, chtěli jsme vidět co nejvíc, a tak jsem to vzali pěkně oklikou, po Canale di Fisina.


Paláce i kostel Gesuati jsou ještě zakryté závojem mlhy. Vyrazili jsme docela časně :o) Vlny jsou dost velké, díky za stabilizátor obraz na foťáku :o).


A teď připlouváme k náměstí Sv. Marka. Vidíme věž Campanilu, která stojí na místě původní zvonice (ta se v roce 1902 zřítila) a hlavně Dóžecí palác, někdejší sídlo mocných vládců Benátské republiky. Je to triumf benátské gotiky, postavený z růžového veronského mramoru a krajky lodžií a arkád jsou z istrijského kamene.


A kráčíme po pevné zemi. I když v Benátkách je toto tvrzení velmi zavádějící. Z mostu (Ponte della Paglia) jsme obdivovali další most - Vzdechů (1600), který spojuje Dóžecí palác s vězením. Provinilci jdoucí k soudu na něm prý vzdychali...


Tohle je moje milované sousoší - Tetrarchové. Je vyrobeno v Egyptě ve 4. století a představuje císaře Diokleciána a jeho pomocníky ve vládnutí.


Národní knihovna, krásná, že.


A mozaika na fasádě Baziliky Sv. Marka


Už Napoleon řekl, že to je nejelegantnější náměstí, které zná...


A nebyli bychom v Benátkách, abychom nepluli také po Canal Grande. Stejně, jako před lety, i teď jsem nevěděla, kam s očima. Paláce na obou březích jsou prostě překrásné.


Vybrala jsem fotky, které působí velmi klidně, ale ujišťuji vás, že tam vládne velmi čilý ruch, no prostě jako na silnici - kromě lodí a gondol s turisty tu potkáte lodě zásobovací, popeláře, polici i hašiče :o), stejně jako sanitku.


 


Ale jsou i klidnější místa - třeba uličky, mostečky a malé kanály se čtvrti San Polo.


Docela náhodou jsme při toulání narazili na Casa di Carlo Goldoni. Je to spousta let, co své komedie napsal (Sluha dvou pánů, Poprask na laguně), ale smějeme se jim doteď.


Unavení? Nedivím se. Stejně jsem vám neukázala všechno... Ale za odměnu, že jste došli až sem, sklenka něčeho moc dobrého, typicky benátského - Bellini.
Tento koktejl vznikl v roce 1948 v a stal se sezónním hitem v Henrryho baru v Benátkách. Tam popíjel třeba i pan Hemingway.  Barva nápoje připomněla barmanovi obraz od Belliniho, proto Bellini.


A co v něm vlastně je: šumivé víno, nejlépe Prosecco a šťáva a trocha pyré z veronských broskví.
Úžasné!
A v našich končinách dobře poslouží třeba "bohémka" a broskvový džus :o) No přece nepojedu do Verony pro broskve, že :o)


Mějte krásný víkend!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Terynko, Adame, moc děkuji! Mám velkou radost!


Jestli se vám přání líbí jako mě, prozradím vám, že na jeho výrobu objevila Terka tenhle photo editor  http://www.picmonkey.com/. Práce s ním je velmi jednoduchá, šlo to i mě :o)

A pochopitelně z oslav nevynechaly ani moji mamku.


A když už jsem v tom chlubení, ukážu vám ještě svou maličkou sbírku skleněných dóz. Jednu jsem vám už před časem ukázala, přibyly k ní ještě ta maličká a ta největší.


Jsou překrásné, z těžkého skla, krásně odráží světlo (takže fotit je je radost :o))
Stály 40 - 50 Kč, ve starožitnictví jsem viděla skoro stejnou, cena byla o řád větší.


U nás se v nich zabydlely různé druhy cukru. Moc ráda je kupuji, líbí se mi ty krystaly, i když u nás nikdo ani čaj, ani kávu nesladí...


S pohledem na hnědý cukr se s vámi loučím.
Mějte pohodový týden!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena