A teď ještě to, co z chleba udělá tu dobrotu. V průběhu hnětení (nebo až zazní signál) přidáme ještě "italské" ingredience.


2 lžíce jemně strouhaného parmazánu
4 kousky sušených rajčat trochu pokrájených
2 hrstě pokrájených černých oliv
a tymián - teď čerstvý, ze zahrady, v zimně sušený
Ten doporučuji odrhnout, má dost tvrdé větvičky.

No, a to je všechno. Peču na rychlý program, takže za 2 hodinky a něco mám hotovo.

Podrobnějším prozkoumáním jsem přišla na to, že to nebude žádná věda. Dlouhé sloupky, dirky a výsledný efekt dělá velmi jednoduché vyšívání.
Háčkovala jsem z bavlněné příze Katka, háčkem č. 2.


Správně mají být sháčkované dohromady, s efektem pozitiv negativ. Ale nejsou moc velké a připadalo mi, že by byla zbytečně silná. Proto jsem je nechala zvlášť a každou jsem jen podšila kouskem bílého plátna.


A to je dneska všechno. Mějte hezký večer a zítra pohodový vstup do nového týdne! A kdyby jste náhodou potkaly léto, připomeňte mu, prosím, ať se zastaví taky v Čechách.

Na trošce olivového oleje zesklovatíme cibulku a snítku rozmarýnu. Pokud máte rády hodně husté polévky, přidejte lžíci hladké mouky a udělejte jíšku. Já ji nedělám a Chorvaté prý také ne, polévka má být hustá zeleninou. Na cibuli přidám na drobno nakrájená rajčata, chvilku restujeme  a zalijeme horkou vodou. Pridáme kostky brambor a pokrájené fazolky. Pokud chcete, aby měla polévka silnější chuť, můžete přidat lžíci kvalitního rajčatového protlaku.


No a to je vlastně všechno, zvolna vaříme, dokud zelenina nezměkne. Dochutíme mletým kmínem, solí, pepřem, prolisovaným česnekem a usekanými bylinkami. Hodí se libeček, bazalka, majoránka, petrželka. Nakonec přizdobíme kopečkem zakysané smetany a podáváme s chlebem.


Polévku můžete rozmixovat tyčovým mixérem a tak zamaskovat zeleninu dětem (když vařená zelenina není jejich nejoblíbenější dobrůtka :o)). Podávat se dá i vlažná, což je v horkých dnech příjemné.

A teď k sestrám v akci. Tímhle pokusem o humor se snažím maskovat dojetí. Dostala jsem nádherné dárky. Koncem června přišla obálka od Péti http://uvecerky.blogspot.com/. Uvnitř jsem našla tohle nádherné měděné srdíčko a kamínek, který mi na pracovním stole hlídá papírky, aby se nerozletěly. Petruško, ještě jednou moc děkuji!


A po návratu z dovolené na mě doma čekal balíček ze Švýcarska. Chápejte, něco takového nedostávám každý den! Uvnitř jsem našla kouzelné polštářky plné levadule a v tom podlouhlém balíčku se skrývá čokoláda. Jak jinak, švýcarská. Kačenko http://maison-de-la-suisse.blogspot.com/ , moc děkuji i tobě!


Jak ta Katka ví, že když čokoládu, tak hořkou a s pomerančem, to mi tedy řekněte :o)

a moc vás všechny zdravím, milé dámy!

Nejdřív posílám velikou omluvu, že jsem se ani nerozloučila, ale konec června mívám tradičně hodně hektický, chvílemi se vidím i ze zadu a prostě jsem to nestihla.


Ale už jsem z dovolené zpět, plná enegrie a chuti něco dělat. Řeknu vám, to odpočívání jednoho docela unaví :o)
A teď něco malinko o našem ocestování. Byli jsme v Chorvatsku. Já vím, že tam už byl asi každý, ale já to tam prostě miluji. To průzračné moře, ty pláže, které nejsou jako masokombinát na opalování, ale poskytují většinou i soukromí, to jídlo, víno, zmrzlinu, ta městečka, nabytá historií a přesto současná a v neposlední řadě lidi, přítelské a pohodové.
Pokud se necháte zlákat, vezmu vás na výlet. Nejdřív pojedeme do vnitrozemí Istrie, do města Motovun.


Tahle ho, z dálky, vyfotil Adam. Povšimněte si, prosím, tymiánu v popředí. Na blog jako dělané, povídal...

Stará legenda říká, že v údolí řeky Mirny žili obři a postavili Motovun. Je na 277 metrů vysokém kopci a zachoval si středověkou podobu z 12 a 13. století se všude patrnými stopami italské renesance. Na náměstí z doby Benátské republiky vede 1052 schodů. Je to nejdelší schodiště na Istrii a milé dámy, podpadky opravdu nedoporučuji :o)


Ale stojí to za to. A ten výhled, nádhera!
Můžete se tady příjemně najíst nebo dokonce ubytovat, v renesančním palaci je hotel.

Popojedeme jen pár kilometrů a navštívíme malinkaté městečko Grožnjan. Zase na kopci. Je to jedno z nejhezčích míst jaké jsem kdy viděla. Pripomnělo mi Carcassone ve Francii. Asi pro svůj středověký ráz, kouzelné křivolaké uličky, které jsou někdy tak uzounké, že v městečku nejezdí auta.


Má velmi zajímavý osud, po 2. světové válce se v důsledku politických rozhodnutí začal vylidňovat a v roce 1965 byl vyhlášen městem umělců. Snad ob dům tam najdete galerii a za ní ateliér, v sezóně se tu koná spoustu kulturních akcí , nejen výtvarných, ale i hudebních.



Slyšeli jsme sice jen zkoušku na jeden z koncertů, ale byla to krása.

Tak, a zpátky k moři!


Moje milovaná Rovinj.


Pohled na úžasné okenice jednoho paláce v Rovinji.

A nakonec, Aréna v Pule. Asi nejfotografovanější stavba na Istrii. Byla jsem tam už mockrát, ale můj obdiv k ní nijak neslábne.
Je jednou z šesti nejzachovalejších římských amfiteátrů na světě. V létě se v ní pořádají koncerty a letos i promítají filmy. Zpíval tu Luciano Pavarotti, Andrea Bocelli, Jose Carreras, Norah Jones, Zucchero, Elton John, Sting, Michael Bolton a další.
Tyhle fotky jsou z kavárny nad amfiteátrem. Nemusím vám říkat, jak ta káva chutnala, s takovým výhledem...