Celým areálem se dá projít až do zámeckého parku. Tam jsme tentokrát nešli, zlákalo nás posezení na vnitřním nádvoří. No, nelitovali jsme :o)

Přála jsem si letos vidět i interiéry a povedlo se. Turistů nebylo mnoho, průvodkyně mě na první dobrou trochu zarazila, ale ukázalo se, že to je žena na svém místě - věcná, pragmatická, velmi znalá.

Opravdu hodně mě zaujala zámecká jídelna - barevností, elegancí, čerstvé kytice na stole...

Pozornosti neušly "mramorové" zdi. Ty uvozovky dávají tušit, že to není pravý mramor, ale scagliola - historická štukatérská technika věrně napodobující mramor nebo vzácné kameny. Hnětená různobarevná sádra, tím se vytvoří žilkovaní a následně se leští voskem. Rozeznat okem se to opravdu nedá, snad jen dotykem, protože stěny nejsou tak chladné, jako by byl mramor.

Mají tu velmi krásnou enfiládu. Prý nejdelší u nás, ale kdo ví. To jsem už slyšela na několika zámcích a přeměřovat ji nebudu :o)

Slyšeli jsem opravdu hodně zajímavých informací - třeba, že tuto sedací soupravu si Lichenštejnové odvezli v 1945 sebou. Před časem dal současný kníže Hans Adam II. část svého majetku do dražby, náš stát uvolnil nějaké prostředky a sedací souprava a několik obrazů se vrátilo zpět na zámek.

Nebo že se tomto ostění teprve nedávno našly zasunovací dveře...

Opravdu hodně se mi líbily koupelny. Je jich tady několik, špatně se fotí, ale co se krásy týče - obstály by nepochybně i dnes. Obklady jsou většinou z nedaleké Poštorné a toalety coby rybičky jsou od firmy z Rakouska. Stejné jsem viděla i loni v Lednici.

Nahlédli jsme i do překrásné barokní zámecké kaple Narození Páně. Na fotce máte knížecí oratoř.

A varhany...