Příjemný večer všem!

Dnes vás vezmu k nám na zahradu. Nejsme kdovíjaká zahradnice, všechno probíhá stylem pokus - omyl, ale když něco vykvete, dělá mi to radost. Jak říkám, u mě přežijí jen silní jedinci a osvědčené druhy.

Začneme na dvorku. Třeba tahle sasanka, mám ji roky od kolegyně, kvete každý rok.

Juky kvetou každý rok a dosahují parádních rozměrů. Za ní vidíte keř buxusu. Mám jich několik a neustále bojuji s housenkami zavíječe. Sousedka už keře před nějakým rokem vykopala, já je mám veliké a mám je ráda, nevzdávám to a tak kontroluji, sbírám a stříkám...

Na jaře jsem s pomocí manžela založila nový květinový záhon. Nakoupila trvalky a mám velkou radost, že se mají k světu a některé už i letos kvetou. Vzpomínka na zahradu mé mamky a babiček - floxy. Mám sněhobílé a růžové. 

Příjemný den!

Zpět k paní Mládkové. Ta žena mě fascinovala už dlouho. Sledovala jsem jí zpovzdálí. Její paličatost, noblesu, energii i ve velmi pokročilém věku, její urputnost, když se pro něco rozhodla, nesmlouvavost a neústupnost, její inteligenci a vkus, vizionářství a erudici kombinovanou až s nesnesitelností a pevností svých cílů. Byla černou můrou pro úředníky všech režimů, které tu zažila. Dráždila je. Jí štvala jejich liknavost, lenost, nekompetentnost...Je to žena, která dokazuje všem, že nikdy není pozdě na splnění snů a cílů.

Dost slov, ta stejně memohu vyjádřit, to jak na mě osobnost paní Medy vykreslená v tomto přestavení působila. Běžte se prostě podívat.

Je konec, dlouhý potlesk, standing ovation. Jdeme setmělým parkem Kampy, držíme se za ruce a mlčíme. Zažíváme, vstřebáváme. Po schodech na Karlův most, není prázdný, ale klidný. Až v půli se zastavíme a otočíme - za sebou vidíme nasvícené Sovovy mlýny....

Díky nezměrnému úsilí jedné drobné ženy je z nich to, co je.

Cesta k autu. Parkovali jsme u Rudolfina, takže byla moc krásná. Gotika, baroko, věže a věžičky, sochy, Vltava...prostě Praha.

Přeji vám všem krásné letní večery a alespoň jeden takový zážitek.

Moc vás zdravím!

Vaše Helena

PS: název dnešního příspěvku je životní motto paní Mládkové

Příjemný páteční večer!

Ty první jste tady viděli mockrát - je to kačírek kolem našeho bazénu, takové malé, soukromé Chorvatsko. Ráda na těch kamenech fotím háčkované drobnosti, ten kontrast kamení a krajky se mi líbí.

Příjemný večer všem!

Cesty nás zavedly na místo, kde jsem nebyla od dětství. Tak alespoň malou zastávku jsem si dopřála a pokochala se. I když jen exteriéry. Vítejte v House of Lobkowicz, vítejte v Nelahozevsi. 

Postavili ho Grysperkové a v roce 1623 ho koupila kněžna Polyxena Lobkowicz. Od té doby, až na přerušení v době socialismu, patří zámek rodině Lobkowiczů. 

Mimochodem, Polyxena je ta dáma, která věnovala kostelu Panny Marie Vítězné v Praze Pražské Jezulátko.

Zachránil mě rybíz. Včera jsem ho otrhala a džem už je hotový.