Všechno hraje barvami, vůněmi a předhání se, co budeme obdivovat víc - kosatce či orlíčky?


Nebo bohyška - z pár nenápadných puků je za dva dny rostlina s metrovým průměrem...


A pak přijde bouřka a když nic nezničí, zelená je ještě o trochu intenzivnější a my obejdeme zahradu a můžeme si fotit dešťové kapky, které zůstaly na listech a září víc než diamanty.




A pak třeba, jak právě teď, prší 24 hodin v kuse. Pivoňku to sice položilo,


ale třeba hledíkům to vyloženě svědčí.


Muškáty na okně jsou deště ušetřeny,


ale tyhle na dvorku už maličko plavaly. A to je mám letos zálohované (poklad od manžela) :o)


Květen je taky čas chřestu.
A tak si můžeme upéct třeba super jednoduchý



V míse si připravíme náplň: zakysanou smetanu, bílý jogurt (můžeme použít třeba i čerstvý sýr nebo ricotu), celkem asi 750 ml, 3 vajíčka, čerstvě mletý pepř, trochu soli a asi lžíci strouhaného parmazánu - všechno smícháme a


nalijeme do zapékací formy, kterou jsme lehce vymazali máslem a vyložili listovým těstem. Do náplně náplně jsem dala pár plátků sušené šunky usekané na jemno a chřest. Zelený (s tím mi koláč chutná víc než s bílým) neloupu.
Pečeme asi 30 minut ve vyhřáté troubě. Pár minut před dokončením jsem povrch koláče ještě pokladla plátky goudy.


Koláč jsem vytáhla z trouby a odešla... Tušíte správně, když jsem se vrátila, nebylo co fotit... Tak to u nás prostě chodí :o) Musíte zapojit svou fantazii :o)

Moc vás všechny zdravím a doufám, že jste všichni v pořádku a hlavně v suchu. Záplavy začínají být takovou smutnou tradicí...

Klidný večer všem!
Vaše Helena

Prožili jsme nedělní podvečer u přátel. Milí lidé, krásné prostředí jejich domu a zahrady, výborné pohoštění - prostě skvěle strávený čas.


Vlastně to byla taková malá opožděná oslava. A na jeden z dárků se díváte. Polštáře byly pro dceru mé kamarádky Báru k 17tým narozeninám. Je to krásná, chytrá a milá mladá dáma, je radost být v její společnosti. A její radost z dárku, ta mě hřeje u srdce ještě teď.


A k samotnému háčkování - příze je dovoz z Francie, akryl s bavlnou.  Háček číslo 3, příze je silnější, takže reliefní sloupek, které jsem použila, krásně vynikl.


Trochu oříšek bylo sehnat látku, která by ladila s uháčkovanými základy. Ale nakonec se i to povedlo.



Než jsem je zabalila, vyfotila jsem je včera dopoledne na zahradě. Byl krásný letní den. Teď je u nás skoro tma, prší a pěkně bouří - i to patří ke květnu.

Kde jsme ubytování kupovali i jiné podrobnosti vám ráda poskytnu, klidně si napište.


A ještě pohled do jedné z našich ložnic.


Je to metropole stejnojmenné provincie, leží cca 70 km od Florencie a je to její odvěký soupeř. Město zachovalo svůj lesk i šarm z dob největší slávy (1260 -1348) dodnes.


První fotky jsou z Piazzi del Campo. Cihly, kterými je náměstí vydlážděno tam jsou už od roku 1327. Náměstí má tvar lastury a prostě dechberoucí.


Dominantou je gotická radnice Palazzo Pubblico s hranatou zvonicí.
A pokud se vám zdá, že jste to náměstí už někde viděli tak vězte, že si zahrálo třeba ve filmu Quantum of Solace (James Bond). Dvakrát do roka se na něm už od 13. století konají lidové slavnosti Palio.

Sienský dóm Santa Maria Assunta - se stavbou se začalo v roce 1196, kdyby se naplnily plány na jeho stavbu ze 14. století, byl by největším křesťanským kostelem. I tak je pohled na něj úchvatný.


Průčelí z červeného, bílého, zeleného a černého mramoru bylo dokončeno v roce 1380. Zvonice byla dokončena v roce 1313 a v každém následujícím patře má o jedno okno víc než v tom předcházejícím.
V těch bouřkových mracích vypadala prostě dokonale.


A další z mnoha skvostů - Palazzo Chigi Saracini.



Už jen to nádvoří... V paláci je dnes Hudební akademie.



A tahle je jen pro vás :o) Ulice vedoucí nad Piazza del Campo je hodně dlouhá a takhle naparáděná!


A touhle fotkou jsem měla možná začít - římská vlčice, Romulus a Remus. Myslela jsem si, že to je tím, že Řím už není tak daleko, ale pravdou je, že podle pověsti Sienu založil syn Rémův syn.


Pokud jste došli až sem, děkuji za trpělivost. Toskánsko si umí své návštěvníky získat, umí si je připoutat...
Jsem jednou z nich.

Užijte si krásně následující dny.
Moc vás zdravím!

Vaše Helena

Hádáte správně - malý kostlivec, ale tentokrát ne vlastní vinou. Popis jsem našla asi 3 týdny před jarními svátky na netu a moc se mi líbil. Neodhadla jsem ale spotřebu a začala háčkovat z příze Aneette, které jsem měla jen jedno klubko. A to, těsně před cílem, došlo...


Oběhla jsem galanterie a nic, tak následovala objednávka u výrobce - Níťárna česká Třebová. Ale i jim to trvalo asi tak o 3 týdny déle, než jsem byla zvyklá... No nic, nejde o život.


Příze nakonec dorazila a tak jsem já dorazila tu dečku, nebo malý ubrus, chcete - li. V průměru má skoro 50 cm a to jsem ji moc nevypínala.


Tak, a teď vezmu tu dečku, vejce a všechno pěkně schovám... Za necelý rok - jako když to najdu :o)
A co vy milé dámy, stihly jste všechno, co jste do Velikonoc chtěly, nebo vám taky zbylo něco na ty další svátky?


Před tím jsem ji ale chtěla vyfotit na zahradě. Představovala jsem si třeba v trávě ... Jenže náš trávník je nacucaný deštěm jako rýžové pole, tak alespoň v pergole...


Snad ty deště ustanou bez následků a můžeme se těšit na hezkou neděli.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Basilica Santa Croche - najdete tu gotiku, renesanci i novogotiku. Je místem odpočinku mnoha slavných obyvatel Florencie. Najdete hroby a pomníky Michelangela, Galilea Galilei nebo Rossiniho.


Na celé náměstí se přísně dívá Dante Alighieri.


Piazza della Santissima Anunziata - velmi krásné náměstí, které se teď hodně opravuje. Pod lešením je pro mě nejzajímavější stavba - Hospital neviňátek, který postavil Filippo Brunellescchi a od roku 1444 fungoval jako první evropský nalezinec.


Teď to bohužel nelze vyfotit, ale na konci lodžie je kamenní otočný válec, na který ukládaly matky své nechtěné děti - první babybox...
Vyfotila jsem alespoň krásnou výzdobu stropu a medailonek neviňátka, jakýsi znak tohoto domu.



Jeden z největších kostelů ve městě je San Lorenzo, architekt Brunelleschi. V jeho blízkosti najdete obrovskou krytou tržnici a i ulice kolem kostela jsou vlastně jedna velká tržnice.


Nádvoří Palazzo Strozzi nedaleko náměstí Republiky. Neskutečná krása....


Na již zmíněné Piazze della Republica najdete kovový model města. Orientovat se ve Florencii není těžké, ale kdyby náhodou...


A to se už blížíme k Santa Maria del Fiore, prostě k Dómu. Kampanila - Giottova zvonice je vysoká 85 metrů a obložená zeleným a růžovým mramorem.


Brunelleschiho kopule dokončena v roce 1463 byla největší ve své době, postavená unikátním způsobem bez použití lešení.
Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem tuhle stavbu viděla poprvé...


Nebe hrozilo jarní bouřkou, ale Palazzo Vecchio na Piazza della Signoria jsem si nenechali ujít.
Je to jedna z nejpůsobivějších staveb Toskánska - masivní, opevněná radnice.
V její blízkosti najdete překrásnou Neptunovu fontánu, lodžii s římskými sochami či sochu Persea.


Nic z toho se mi slušně nepodařilo vyfotit, protože na náměstí probíhala přehlídka bubeníků a vlajkonosičů, mimochodem zajímavá podívaná.
Nakonec se mi podařilo vyfotit prý nejhezčího chlapa všech dob - Michelangelova Davida (je to kopie, originál najdete v Galleria dell Accademia).


V těsném sousedství radnice je světoznámá Galerie Uffizi.


Výklenky zdobí sochy italských umělců a učenců...


 A ještě pohled na krásnou hranatou věž radnice.


Ponte Vecchio - překrásný most s úžasným příběhem. Původně byl plný kovářů, rybářů a koželuhů, prostě nic pro "lepší" lidi, místo plné hluku a hlavně zápachu. Aby se Medičejští mohli pohodlně dostat přes řeku z jednoho paláce do druhého, zbudovali nad krámky soukromou chodbu. A krámky - od 16. století už jen zlatnictví a klenotnictví. A tak to je až do teď.


No vidíte, a to jsem se snažila být stručná... Florencie je prostě překrásné město, i přes délku tohoto příspěvku jsme jen nahlédli...
Příště vám ukážu, kde jsme v Toskánsku bydleli a vezmu vás i na další místa.

Teď jdu spát a snít o italské renesanci.
I vám přeji krásné sny a pohodové dny!

Vaše Helena