Příjemný večer vám všem!
Třetí den. Prý je kritický. U nás nic takového nenastalo. Hlavy plné dojmů z koncertu, nohy stále nebolely, čekal nás další den v krásném městě.
Piazza Navona - asi nejznámější římské náměstí. Na počátku našeho letopočtu tady byl Domiciánův stadion. Atletické souboje, vozatajské závody, gladiátorské zápasy. To vše tu bylo ještě v 1. století našeho letopočtu.
Současná podoba je barokní se třemi překrásnými fontánami. Ovšem jak vidíte, právě na nich řádí restaurátoři.
Před Fontánou čtyř řek je vchod do chrámu Sant` Agnese in Agone (svaté Anežky Římské) od Francesca Borrominiho.
Dočetla jsem se, že tahle kopule je asi nejkrásnější v Římě. No já bych se do takových hodnocení nepouštěla. Sami uvidíte...
Jdeme dál. Barokní kostel San Luigi dei Francesi (Kostel svatého Ludvíka Francouzského) je jeden z kostelů, který patří francouzské národní církvi.
Stejně jako u mnoha kostelů před tím a po tom, je i tady za vcelku klidnou až nenápadnou fasádou (jsme přece v Římě a tady je to palác na palác) omračující interiér. Strop hlavní lodi je zdoben zlacenými Fleur de lys (květy lilie).
Kopule s kazetovým stropem - růže a hvězdy. Nádhera! V jedné kapli najdete hned tři obrazy od Caravaggia věnované sv. Matoušovi.
A v těsné blízkosti Pantheon, chrám všech bohů. Nejzachovalejší památka antického Říma. Pravděpodobně proto, že se roku 609 stal svatostánkem křesťanským. Nad kopulí kroutí odborníci hlavou doteď. Je to stavba, kde byl pravděpodobně poprvé použit pucolánový beton (pucolán je písečný sopečný popel).
Pokud vystojíte frontu, stup je volný. My ji nestáli, byli jsme uvnitř při poslední návštěvě. To jsme čerstvě pod dojmem knihy Dana Browna hledali místo odpočinku Rafaela :o). Je tam.
Baziliku Santa Maria Sopra Minerva poznáme snadno. Zaprvé je jediným kostelem v Římě, který neprošel barokní úpravou a zachoval si gotický ráz. A zadruhé je před ním Il pulcino - kuriózní slon nesoucí egyptský obelisk od Berniniho.
Gotická křížová klenba na pilířích, temně modrá obloha s zlatými hvězdami, apoštolové. Tak nějak prý vypadala i Sixtinská kaple, než ji vymaloval Michelangelo.
Řím, to nejsou jen kostely, i když je jich tu opravdu hodně. Obchody a jejich výlohy. Některé, hlavně s módou jsem si skutečně i vyfotila. Fotky nejsou valné, outfity dokonalé.
Pinocchio se v Itálii narodil, dobyl svět a tady na to nezapomínají...
No, uznejte, výlohy tam fakt umí...
Kostel sv. Ignáce z Loyoly - na něj jsem narazila už doma při přípravě :o) a byla jsem ráda, že jsem mohla ten strop vidět na vlastní oči. Je namalován iluzorním stylem stejně jako kopule. Je to takový unikat, že se tu sice neplatí vstupné, ale přesto se turisté řadí do fronty k velkému zrcadlu, u kterého se fotí selfie i se stropem.
Fontána Di Trevi a opět Gian Lorenzo Bernini. K ní zajde asi každý návštěvník Říma. A podle toho to u ní vypadá. Je tam plno ve dne v noci. Je to fontána, která plní přání. Stačí pozadu hodit minci přes levé rameno. Maličkost, že. Mladá Italka, po které jsem chtěla "urvat" její místo na fotku, se o to pokoušela. Nakonec se to povedlo, nikdo z jejich přátel neměl po kapsách už ani cent, ale nasmáli jsem se všichni. Snad se jí to přání vyplní...
Basilica di Sant`Andrea della Fratte
Tenhle kostel krom překrásné výzdoby a dvou Berniniho andělů má i rajský dvůr nebo spíš zahradu. Takhle vypadá baroko v Římě...
Ta dáma nám učarovala - za výkladem s úsměvem připravovala těstoviny.
Nešlo to jinak - museli jsem je ochutnat. Neskutečné, fantastické...
Celý den trochu poprchávalo, večer přestalo pršet a tak jsem si udělali ještě malou procházku do Vatikánu. Bohužel to bylo jen dočasné. Za chvilku neskutečně lilo. Mysleli jsem na ty, co jsou na posledním koncertu... Deštník moc nepomohl, promokli jsme na kost. Ale i tak to byla velká romantika...
Uf. Přiznám se, píšu to po chvilkách druhý den. A je to fakt dlouhé. Dokonce i na mě. Blog je takový cestovatelský deník a tak jsem to chtěla zaznamenat, dokud si to jakžtakž pamatuju.
Děkuji za trpělivost a přeji příjemný večer.
Vaše Helena
