Příjemný večer, vážení!
Nemyslím si, že jsem úplný kulturní barbar, ale uplynulý víkend by se dal nazvat smrští, co se kultury týče. Posuďte sami...
Ne, nebojte, jsem střízlivá. To je pohled do kašny v Litomyšli, ve které se zrcadlí Piaristický chrám Nalezení sv. Kříže. Jako každý rok pořádalo toto krásné město Lázně ducha. Jeli jsem se podívat a nebyli jsme sami. Díky krásnému počasí a dobré pověsti akce město doslova praskalo ve švech.
Přála jsem si nahlédnou do rajské zahrady bývalé piaristické koleje. Probíhal tady výtvarný workshop. Budova s moderní přístavbou teď slouží Fakultě restaurování University Pardubice. Krásně opravený prostor, nepochybně inspirující budoucí restaurátory.
Obdivovali jsme i krásné veterány,
nakoukla jsem na nádvoří zámku, kde pokračuje stavba nového "skládacího" sálu od Josefa Pleskota.
Klášterní zahrady plné lidí, podařilo se mi vyfotit alespoň velmi nápadité velikonoční dekorace...
A pak už jsem si užívala atmosféru, krásné kostýmy někdy i celých rodin, starodávné kočárky i vysoká kola.
Na chvilku jsme pobyli doma a večer jsme prožili v Chrudimi. Nabídl se nám nádherný pohled na historické domy a věž kostela v zapadajícím slunci a pak už jsme se ponořili do tmy kina.
Do kin se na pár dní dostala remasterovaná verze filmu z roku 1972. Film je vlastně koncert skupiny Pink Floyd bez diváků v ruinách starověkého amfiteátru v Pompejích. Jak jsem někde četla, pro fanoušky to je prostě povinnost :o)
Fascinující podívaná, prokládaná rozhovory a záběry z legendárních Abbey Road Studios a hlavně dokonale nastříhané záběry sluncem rozpálených a i nočních Pompejí. A hudba Pink Floyd. První dvě fotky jsem si vypůjčila z netu, tu poslední mi poslal Adam ve čtvrtek přímo z kina.
A v neděli v podvečer, na poslední chvíli - Žitý sen Andyho Warhola v Automatických mlýnech v Pardubicích.
Na výstavu byla natolik masivní reklama, že jsem na ní šla měsíc před zahájením (haha, měla bych ta data číst pečlivěji). No a jak už to bývá, stihla jsem to nakonec poslední den.
Výstava opravdu skvělá! Už jsme na jedné před lety byla, tvorba "krále pop-artu" je obecně známá.
Moc zajímavé byly fotografie a film o jeho životě.
Za povšimnutí stojí i samotná budova Gočárovy galerie - třeba knihovna mezi patry :o)
A to je vše :o) Jo, a včera jsem žehlila do půlnoci :o)
Mějte hezký večer i celý týden!
Vaše Helena
