Krásný den všem!
Poslední letošní. Já dnes přináším malou reportáž z dnů minulých. Po 4 vánočních dnech, kdy jsem měla doma jednu návštěvu za druhou, výlet. Manžel navrhl ZOO a já ten návrh s radostí přivítala. V zimě jedu do ZOO asi ještě raději než v létě. Nejblíž máme Dvůr Králové nad Labem, nový úsek dálnice do Jaroměře cestu zkrátil na polovinu.
Podívejte třeba na tyhle krasavice - nemohla jsem se odtrhnout. Zrovna obědvaly z takových basketbalových košů - skvělá podívaná.
Levhart přes sklo,
a bez skla.
Zašly jsme i do uzavřených pavilonů - všechno bylo vzorně upravené. Jen návštěvníci - mnohým nějak nedošlo (nebo došlo, kdo ví), že jsou v místnosti. Respirátory se moc nenosily...
Africká vesnička zapadaná sněhem se jen tak nevidí... Domky jsou hřištěm pro děti a moc se mi líbí.
Sloni mi zapózovali opravdu krásně...
Tuhle budovu ředitelství, Neumannovu vilu, mám moc ráda už od dětství. Teď je krásně opravená. Kousek od místa, odkud jsem fotila byly kdysi krámky. Mezi nimi i obchůdek Tiby Dvůr Králové. Babička mi tam kupovala damašek na povlečení. Do výbavy, jak bylo před roky zvykem. To povlečení mám stále. Na damašek se dávala záruka 25 let. Neuvěřitelné...
A to už jsme jinde - stačí ujet pár kilometrů... Hospital Kuks. Nádherné, milované místo. Hrabě Špork, architekt Giovanni Battista Alliprandi, sochař Matyáš Bernard Braun - prostě esence baroka.
Zazimované zahrady jsou krásné i pod sněhem.
Tady stačí krátká procházka a vždycky mi udělá radost. Tohle místo má prostě velmi silné genius loci...
Teď nezbývá než vám popřát všechno dobré, pevné zdraví, radost, spokojenost, klid v srdci i na duši pro vás i naše rodiny v novém roce 2022.
Vaše Helena
