A tady je ta fontána. Moc jsem ji chtěla vidět, je to opravu místo plné kouzel. Nejsou tam slyšet auta, zato ptáci a cikády se předhánějí, kdo víc a hlasitěji... A když náhodou trochu poleví, slyšíte moře...
Fontána a umělá jeskyně za ní je barokní, vévodí jí Neptun s nymfami.


Původní renesanční vila byla poškozena zemětřesením v roce 1667, na jejím místě byla postavena barokní.


Toto šlechtické sídlo se stalo v průběhu doby oblíbeným místem schůzek významných umělců, vědců i dalších významných osobností z různých koutů Evropy. Pobýval tu např. Tizian, lord Byron a další - nechyběly mezi nimi ani hlavy korunované.


Upřimně, nedivím se jim, je to kouzelné místo.


Od roku 1948 celý areál spravuje Chorvatská akademie věd a umění.


Ani tomuto místu se nevyhnula válka v devadesátých letech minulého století. Ještě teď můžete najít ohořelé kmeny obrovských stromů a palem. V roce 2000 zničil obrovský požár historický olivový háj i se zařízením na lisování oleje.
Ale procházku skončíme romanticky - pohled na moře přes rozkvetlé agave z vyhlídky zahrady.


A teď, hurá na loď! Přesněji tedy na trajekt, který nás přesunul na ostrov Korčula, kde jsme byli druhý týden.
Připlutí k městu Korčula je opravu efektní...


Je to skutečně kouzelné město, historické jádro na vyvýšeném poloostrůvku je plné romantických uliček, náměstíček se spoustou restaurací, ze kterých to neuvěřitelně voní...


Na stavbách je vidět vliv všech těch, kteří v průběhu staletí Korčulu vlastnili - Řekové, Římané, Benátčané, Rusové, Francouzi, Angličané a mnozí další.


A taky krámek. Ten je opravdu kouzelný - voní levandulí, je plný starých map, lodí a dalekohledů...

Provázek je koupený v Kauflandu, háček č.3


Vzhledem k síle provázku nejdou vytvářet nijak složité vzory, vystačila jsem si s řetízkovými oky a dlouhými sloupky.


Kraj podložek ozdobily obloučky (5 dlouhých sloupků háčkovaných z jednoho místa)


Síla materiálu dobře ochrání stůl při servírování horkých jídel.


Věřím, že máte krásný večer a všechny ty hromy, blesky a spousta vody u vás nenapáchaly žádnou škodu. Mějte krásnou neděli, mějte se moc hezky!

Vaše Helena

Háčkovala jsem háčkem č.0 z Perlovky, korálky jsou ze starých zásob. A protože to šlo snadno, hned jsem umotala i náramek.




S kleštěmi si moc nerozumím, s háčkem mi to jde líp. První zapínání mi pomohla přidělat Terka, trochu drátuje a nějaké ty náušničky už taky vykouzlila.


Společnost soupravě dělá skleněná dozička, nedávný bazarový úlovek.


Je moc krásná, těžko říct, k čemu původně sloužila, ve víčku má otvůrek, asi na lžičku.



To je pro dnešek všechno, jdu omrknout zahradu (s motyčkou :o))
Moc vás všechny zdravím, užijte si krásné letní odpoledne!

Vaše Helena

Z těsta jsem nadělala kuličky, na plechu je trochu splácla (jak vidíte, marně). Potřela jsem je rozšlehaným vajíčkem a pekla asi na 180 stupňů dozlatova.


Ivetka má úhledné placičky, já bochánky :o) Bude to asi droždím (to říkala moje babička, když si někdo stěžoval, že se pečení nedařilo, jak mělo :o))
Ale fakt je, že jsou úžasné!
Ivetko, děkuji!


A ten druhý recept je z mého letitého archívu. Byl to náš dnešní oběd a je to jedno z nejmilovanějších jídel našeho Adama.

Maďarské palačinky se špenátem

Na těsto smícháme:
250 ml mléka
250 ml minerálky nebo sodovky
1 dl oleje
1 vejce
asi 200 g hladké mouky, trochu soli


Těstu prospěje, když ho necháte chvilku odpočinout. Palačinky pečeme silnější, na nepřilnavé pánvi. Tu lehce vymažeme jen na upečení té první, pak už pokračujeme nasucho.


Plnit je můžete čímkoli, co máte rády. Dušenými houbami, rajčaty a mozzarellou, ... Sladká varianta s tvarohem a dušenými jablky se skořicí taky není špatná :o) U nás je neoblíbenější listový špenát ochucený česnekem a trochou pepře a postrouhaný balkánským sýrem.

Musím říct, že to byl velký zážitek. Ten umocnilo i to, že jsme byli v muzeu jediní návštěvníci. K jeho škodě sem asi zabloudí jen ti zasvěcení a antiky lační...

A ještě jeden výlet. Tentokrát do Mostaru. Bylo to splnění naší dávné touhy, vidět ho. Středověké město na březích řeky Neretvy.
Vyjedete, postojíte půlhodinku na hranicích mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou, jedete překrásnou krajinou, najdete parkoviště a jdete ho starého Mostaru. Najednou jste jako v pohádce, je jak vystřižený z jedné a tisíce noci...


Kdo by uvěřil, že tady před pár lety zuřila občanská válka... Mohu si manželovu knihu Balkánský konflikt číst pořád dokola, válku, jakoukoliv, nikdy nepochopím... Ten zmar, ty šrámy na majetku a hlavně na duších jen tak nezmizí... Ale o tom psát nechci.
Most a většina tureckých domů byl v  roce 1990 zničen válkou a město bylo víc jak 10 let bez své malebné kulisy.


Rekonstruovaný most se pak roku 2005 dostal na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Dnešní stavba přesně kopíruje historický originál; je vysoká dvacet metrů a její oblouk se rozpíná do bezmála třiceti metrů.
Stránky Unesco praví, že zrekonstruovaný Starý most a Staré Město Mostar je symbolem usmíření, mezinárodní spolupráce a koexistence různých kulturních, etnických a náboženských komunit.
Chci v to věřit.

Toto je pohled z onoho mostu.


V uličkách najdete pravý turecký bazar, turecké velvyslanectví, kávu dostanete v džezvě.


Po cestě zpět do Chorvatska jsem se ještě na chvilku zastavili v městečku Počitelj. Nesmírně malebné místo, původně pirátská osada, za tureckého období důležité centrum. Později takřka opuštěno – ve 20. století znovuobjeveno výtvarníky, kteří tu založili uměleckou kolonii.



A zpátky do reality - pračka doprala... Jdu to pověsit a večer se moc těším, až se kouknu, co nového u vás.

Mějte hezké dny!

Moc vás zdravím,
Vaše Helena

Krásný horký večer, milé dámy!

Mám moc ráda červen. Ten příslib prázdnin a léta mě stále láká, i když už dávno nejsem školou povinná. Je to ale měsíc nejen krásný, ale velmi hektický.
Ale přes všechny koncerty, zkoušky, shánění dárků pro třídní profesorku a ostatní učitele našeho Adama, nakupování opalovacích krémů, prostředků proti mšicím a klíšťatům, a... no, však to dobře znáte, děláme i úplně běžné věci.

Tak nabízím takovou všehochuť posledních dní.
Dovolím si citovat pana Karafiáta a jeho úžasné Broučky, v uších mi zní sametový hlas pana Hegera, který je četl: ... všechno, všecičko kvetlo, ale pravšechno...
Takhle kvetou moje fuchsie...





A taky pořád něco pečeme, třeba facacciu podle receptu Emanuela http://www.sitalemvkuchyni.cz/recept/Focaccia/


Je neuvěřitelné, jak může mouka, trocha droždí, vody a oleje chutnat :o). Pokud jste ještě nepekly, určitě vyzkoušejte.


Ovocné koláče a bublaniny (foto se nedochovalo :o)) a nebo citronové muffiny.
Jsou jednoduché a pochutnáte si.

Ručním šlehačem prošlehejte:
25O g měkkého másla  (stačí i Zlatá Haná)
180 g cukru krupice
3 vejce
250 g hladké mouky s 3mi lžičkami kypřícího prášku
kůru  a šťávu z citronu
Hladké těsto naplňte do košíčků a pečeme zhruba 20 minut na 160 stupňů.


Mezi tím, než se upečou, svaříme asi 3 lžíce cukru se šťávou z citronu na sirup. Muffinky můžete trochu propíchat špejlí a přelít sirupem.


A už jsme zpět na zahradě - v zádech zapadající slunce, přede mnou rozkvetlé juky, moje nejstarší levandule v plném květu...



 A nakonec - hortenzie a její první letošní květ. Moc jich nebude, pomrzla, ale snaží se... 


Tak to je dneska všechno.
Všem vám přeji krásné dny, pohodovou a odpočinkovou dovolenou (pokud vás čeká) a dětem sluníčkové a  
bezstarostné prázdniny. A ať už pojedete k babičce, nebo na konec světa, šťastně a bezpečně se vraťte.

Moc vás zdravím,
Vaše Helena