Potřebujeme: balíček rozváleného listového těsta, balíček chřestu, schwarzwaldskou šunku, goudu, vajíčko na potření, sůl a čerstvě mletý pepř.

Jdeme vařit: chřest opláchneme a podle potřeby oloupeme. Já jsem ho překrojila v místě, kdy už byly stonky tuhé, ze silnějších částí jsem uvařila skvělou polévku. Křehké kousky chřestu pokapeme olivovým olejem, osolíme a opepříme.

Goudu postrouháme na hrubém struhadle.

Těsto rozkrájíme na čtverce, na každý dáme plátek šunky a paličky chřestu.

Vše posypeme sýrem a zabalíme. 

Potřeme rozšlehaným vejcem, opepříme a opatrně můžeme i osolit.

V troubě stačí 15 minut na 220 stupňů a pak si už jen pochutnáváte. Dobrota to je opravdu veliká!

Krásný den, vážení!

                                            

Hezký večer, moji milí!

Skoro přesně před rokem jsem jeli na pracovní cestu směr západ naší země - manžel, já a pes. Letos byl jen manžel z celkem pochopitelných důvodů. Včera se vrátil a mě došlo, že jsem nezveřejnila naše zastávky, kterými si, pokud to jen trochu jde, práci zpříjemňujeme.

Vítejte v klášteře premonstrátek Chotěšov.

Najdete ho jižně od Plzně, na vyvýšeném místě nad řekou Radbuzou. Stojí tu už od dob Přemysla Otakara II. a jak už to u kášterů bývá, jeho osud byl velmi pohnutý. Zažil několikeré vyplenění, stejně jako obrovský rozkvět za doby vlády Karla IV., vypálení husity, barokní přestavbu i zrušení Josefem II.. V polovině 19. století koupil klášter Kníže Thurn - Taxis, pronajal ho sestrám vizitantkám a ty obnovily klášterní komunitu a penzionát pro dívky. Za Druhé světové války tu byl ženský starobinec. A pak, jak je v našich zemích zvykem, dostala klášter do užívání armáda. Slovo užívání je velmi nevhodné, protože právě v těchto letech došlo k naprosté devastaci, což je vidět na fotkách.

Natáčely se tu i scény do filmu Žert (1968) a následovalo mnoho dalších.

Podávalo se víno, stylově, výstava se jmenuje Vino fatale, hrál se swing. Pan Slíva si z kapelou dokonce zazpíval. Naprosto dokonalá atmosféra!

Autor celkem přirozeně reagoval na aktuální situaci a přivezl sebou grafický list Pandemia mia...

Bylo ještě téměř liduprázdné, jeho krása mě nepřestane udivovat, i když tam jezdím celkem často.

Počasí je sice chladné, ale tak úžasná šťavnatost zeleně, to bujení a kvetení, to se skutečně nedá přehlédnout. A tak jsem si v poledne udělala pauzu a obešla zahradu. Nebojte, nohy vás bolet nebudou, není nijak veliká, ale dělá nám radost a v těch nejhorších dnech izolace se i starala o naše duševní zdraví.

Lupina vypadala na jeden květ (i z něj jsem měla radost), ale poupat je víc...

Přišel čas orlíčků, těm se u nás daří, semení se samy a já je zatím redukuji jen velmi málo...