Příjemný večer, vážení!

Minulý týden jsme byli na Moravě. I když to je pracovní cesta, těšíme se tam. Čas na návštěvu hezkého místa a i na sklenku vína si najdeme. Už tradičně v pondělí večer zajedeme do Lednice a projdeme se zámeckým parkem.

Přístaviště už bylo opuštěné, maurská vodárna je pod lešením a opravuje se.

Jasmín omamně voněl...

Louky byly posekané. Zavzpomínala jsem na tátu - mamka po něm taky vždycky chtěla, aby kopretiny nechal kvést...

V tomhle místě je poprvé vidět Minaret.

Už jsem tady o něm psala několikrát, tak jen pro pořádek a telegraficky:

romantická rozhledna v neomaurském stylu, architekt Josef Hardmuth, 62 metrů vysoká.

No snad se k němu dostanu jednou včas, abych se taky podívala dovnitř a rozhlédla se...

Na druhou stranu téměř letní večer, krásné prostředí, svěží zeleň mající snad stovku odstínů, zapadající slunce a jen minimum návštěvníků má opravdu něco do sebe.

Ptactvo se ke spánku zatím tedy rozhodně neukládalo. Potápky, husice, rybáci, volavky, labutě, kormoráni a čápi. To je jen to, co jsem takštakš identifikovali. Bylo úžasné pozorovat ptačí rodiny.

Tohle je pochopitelně výřez - odstartoval z ostrova, přeletěl nám nad hlavou a přistál na louce kousek od nás a procházel se, překvapivě, čapím krokem :o).

A už jsme opět u zámku. Novogotické sídlo Lichtenštejnů je bezesporu skvost.

¨

Příjemný horký podvečer, vážení!

Jedno pozdní odpoledne začátkem května jsem si zajeli do Slatiňan. Zase. Nemáme to daleko a procházka zámeckým parkem je to pravé pro udržení duševní rovnováhy. Nad parkovištěm jsou pastviny, je jasné, že jsem je nepřešla jen tak. Jeden zvědavec se vždycky najde...

K zámku to je jen kousíček a jarní zahrada je plná příslibů krásné podívané... Nebudou moc řečnit, prostě se podívejte, jestli máte chuť.

Příjemný nedělní večer všem!

Polovinu květnových dní máme za sebou, dnes se za nimi maličko ohlédnu. Jen takové drobnosti, kdy jsem stihla cvaknout fotku. Třeba tehdy, když jsem si z kávy s kamarádkou přinesla tuhle krásku.

Asi každý, kdo má zahrádku, byl v posledních týdnech v nějakém zahradnickém centru nebo zahradnictví. Už dlouho mluvím o pítku pro ptáky, zatím jen improvizuji, ale tahle jsou moc krásná. Jestli se ptáte, zatím žádné nemám, byl to rychlý nákup - tohle si musím rozmyslet...

Čas rebarborových dobrot je tady. Nemůžu se té vůně a chuti nabažit...

Narozeniny naší Terky a trochu opožděná oslava. Kytice, oběd podle přání - první grilování. Fotka halabala, jídlo se u nás prostě nefotí, ale jí :o)

Nesmí chybět dort, vlastně dva. Terka má vždycky sladký a slaný. Už je to tradice, o sladké zase tak nestojí, ale tenhle - á la jahodové tiramisu jí chutnal. 

Tohle už je u nás klasika - domácí toastový chleba upečený v dortové formě, promazaný domácí lučinou s uzeným lososem a koprem. 

A tuhle jsem dostala já - to mé dítě víc, jak má kytice pro mě vypadat. Pořád ji mám a je moc krásná.

Uvědomuji si, že mi dělají radost úplně obyčejné věci. Kalina právě kvete. Ty bílé bambule jsou prostě úžasné, vidím na ni z kuchyňského okna...

Týden byl náročný, nechyběly ani dramatické chvíle s mamkou. Jednou se na tohle téma možná rozpovídám, teď prostě nějak nemohu. A shodou okolností jsem byla ve městě sama s Aaronem (manžel se školil na druhém konci republiky). Ustála jsem to a odnesla si jedno - mám skvělé kamarádky a vůbec znám lidi se srdcem na pravém místě.

Manželovi na uvítanou a taky trochu jako relax jsem připravila nepečené mini cheesecaky a upekla jsem košíčky z listového těsta. Ty jsem ozdobila krémem s lososem. Dobré to bylo :o)