Příjemný večer, vážení!
Dnes vás vezmu do dvou klášterů. Oba stojí za návštěvu, i když ta první se málem nepovedla. Chvilku to vypadalo, že z kláštera Axion Esti uvidíme jen tyhle dveře, předsíň a něco málo přes zeď. Bylo ráno, nikde nikdo...
Vraceli jsme se zpět k autu, mé zklamání bylo asi vidět, protože pán na traktoru, který jel kolem, zastavil a ptal se, jestli chceme dovnitř. Jdete zpět, jen tam zvonek na provázku, zazvoňte...
Chvilku se nic nedělo, pak se objevila babička jako z pohádky. Maličká, celá v černém, bílé vlasy sepnuté do drdůlku, úsměv. Nemluvila. Za celou dobu neřekla jediné slovo, hovořila gesty. Ukázala nám krásný klášterní areál obklopený celami jeptišek, odemkla dveře chrámu.
Třílodní kostel je zasvěcen Panně Marii, Vzkříšení Kristovu a Zvěstování. Výzdoba a ikony jsou překrásné, Kristus na věřící vzhlíží z kopule.
Celý areál je doslova esence klidu a míru, i když je na kopci 2 kilometry od města Ierapetra. Úžasná atmosféra. A vůbec nevadí, že to je klášter nový, založený v roce 1984.
Pomalu jsme se chystali k odchodu, jen jsme chtěli poděkovat. Babička se zjevila s táckem, na bílém ubrousku několik domácích sušenek...
Rádi si na ni, na krásné místo i na olivový háj za klášterem vzpomeneme.
Za tím druhým jsme si zajeli na jihovýchodní konec ostrova. Na strmém a špatně přístupném kopci leží klášter sv. Jana Křtitele.
Než jsme se dostali na malé parkoviště, kochali jsme se pohledem na naprosto úchvatné moře...
A tady už stoupáme ke klášteru. Doba jeho založení není úplně jasná, ale velká obnovy a rozkvětu se dočkal v 19. století, když byla vytesána do skály hlavní kaple kláštera a další budovy ve čtyřech patrech. Cely, hostinec, jídelna, kuchyně, sklady, pec a velká nádrž na zachycení dešťové vody.
Dočetli jsme se o svatém, který tu v té době pobýval - měnil slanou vodu na sladkou, svou sutanu používal jako vor... Jeho ostatky jsou kostele ve stříbrné urně.
Po smrti svatého Josefa Gerontogianniho převzal vedení kláštera jeho vnuk Josef Gerontakis, který pokračoval v díle svého dědečka a projevoval výjimečné správní schopnosti a velkou aktivitu. Nechal postavit nové cely, zakoupil pozemky a přivedl vodu z pramene Agioi Saranta. Za jeho vedení se v klášteře usadili noví mniši a v roce 1881 čítal klášter pět mnichů a pět světských obyvatel.
Za zmínku stojí také vlastenecká činnost kláštera během italsko - německé okupace v roce 1940. Mnoho řeckých vlastenců, ale i důstojníků a vojáků spojeneckých sil našlo útočiště v této oblasti, aby pak mohli uniknout do Egypta na lodích a v ponorkách. Tehdejší opat a novici poskytovali vojákům jídlo a péči, ač dobře věděli, že hrozí trest smrti. Výslechy, mučení, přesto neprozradili ani provoz radiostanice. Bezradní okupanti v roce 1943 prohlásili oblast kláštera za mrtvou zónu a nařídili všem okamžitě území opustit.
V současnosti se o klášter Teplou stará jeden mnich se svým pomocníkem. Povídat si nechtěl, po pozdravu si šel po své práci. Kostel zůstal bohužel zavřený...
Vychutnali jsme si poklidnou atmosféru, překrásné výhledy na moře. Vyšplhala jsem téměř k té zvonici, krkolomná stezka pokračoval dál ke dvěma jeskyním, kde několik let pobýval místní svatý...
Zase nás čekají horké dny! Tak se opatrujte a užívejte léto!
Vaše Helena
