Na blogu mám tohle místo několikrát.  Zastávka se nabízela při naší cestě z Vysočiny. Byl to takový dárek od manžela - práci i cestu přizpůsobil tak, abych stihla prohlídku a sám počkal s Aaronem venku. Vyšlo to na chlup - do objektu jsem vklouzla vchodem pro dělníky - ambit se rekonstruuje a je těsně před dokončením.

Genialitu Jana Blažeje Santiniho - Aichela si umím užívat i z venku, tentokrát jsem mohla i dovnitř. Předpokládala jsem, že v listopadovém úterý bude na prohlídce autobus seniorů nebo jen já. B je správně. Měla jsem sympatického mladého průvodce sama pro sebe. Byl to místy spíš takový příjemný rozhovor než klasický výklad.

Legendu o Janu Nepomuckém asi znáte. Jazyk jako symbol je věrnosti královně Žofii, to že její tajemství neprozradil ani při mučení... Kostel je vůbec prošpikován symboly a je zajímavé o nich poslouchat. 

Kostel má půdorys pěticípé hvězdy - v místě, kde se Jan Nepomucký utopil se prý objevila koruna z pěti hvězd. Areál má 5 vchodů, 5 kaplí s pěti oltáři. Pět písmen má i latinské slovo TACUI - mlčel jsem... A mohla bych pokračovat.

Raději vás nechám vychutnat si tu krásu nově zrekonstruovaného prostoru. 

Je to další místo, kam se můžete podívat i teď v zimní sezóně. Žasla jsem nad dokonale zkonstruovaným baldachýnem - je to skutečně látka namáčená v sádře a zdobený zlatem, dřevěné jsou až ty konce, které po stranách drží andělé. 

Byla to úchvatná půlhodinka.

Dělníci mi vchod zavřeli, musela jsem tím hlavním a tak jsem mohla alespoň omrknout zámek v Žďáru nad Sázavou. I sem se můžete podívat v zimě.

A teď aktuálně od nás - tradiční adventní kalendář naplněn, zabalen a včera dopraven dětem do Prahy.

 

Užijte si dnešní večer!

Vaše Helena