Základ opět z pleteniny - halenka ze sekáče v krásné barvě a z krásné příze. Chtěla jsem jí rozpárat a přízi použít, bohužel to nešlo. Naštěstí jsem ji nevyhodila...


Dřevěné drobnosti z galanterie - chtěla jsem domeček s jarní zahrádkou... Kytičky jsem původně měla v úmyslu ušít látkové, ale pak jsem na Pinterestu uviděla umotané papírové květy, které mi připomněly pryskyřníky. A bylo rozhodnuto.


Trochu problém byl sehnat vhodné papíry v jemných barvách, nakonec se to snad celkem povedlo...
Růžové ramunculusy  jsem zatím nikde neviděla, a tak věnec doplňují bílé a fialové macešky v truhlíkách.
Foto není, Áronek byl toho názoru, že je třeba hrát si s létacím talířem :o)



Všem vám přeji krásný jarní den!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Hezký páteční večer všem!

Nějak jsem za celý týden nestihla připravit příspěvek. Stejně jako většina z vás jsme si i my užili toho nádherného, skoro jarního počasí. Stihla jsem zlikvidovat zimní truhlíky, zasázet hromadu macešek, omrknou kvetoucí sněženky a klubající se hyacinty a tulipány. A taky byl výlet, vlastně dva.


Našim cílem byla přírodní rezervace Toulovcovy Maštale. Najdete je mezi Litomyšlí a Skutčí. Jedná se uzoučké rokle, které tvoří skalní město. No, spíš městečko.


Celá oblast je tvořena cenomanským pískovce, stará je asi 540 milionů let. Rokle tvoří skutečný labirynt s nespočtem potoků a potůčků, ale nebojte se, cesty jsou dobře značeny. Podle pověsti se zde schovával loupeživý rytíř Toulovec. Nedivím se, schovávaček je tu opravdu hromada.



Auto jsme nechali na návsi v Boru u Skutče. Vybrali jsme si kratší, o to náročnější trasu :o) Z rokle do rokle, přes potoky po kamenech nebo kládách, prostě trochu cross.




Nadšení Aronka nebralo konce. Cesta terénem ho nesmírně bavila (plně využil náhon na všechny čtyři :o)), brod potoky byla novinka přijatá s obrovským nadšením. Na téhle fotce je překvapivě v klidu, uslyšel totiž nějakého dravce.


Na závěr musím říct, že to chce pořádné boty a pak si to moc užijete. Je tam krásně! Jo, a delší cesta je podstatně schůdnější :o)


A teď ty tyčinky. Přesněji grissini. Dlouhé rustikální tyčky jsem poprvé jedla v Itálii, teď už je servírují jako předkrm ve většině italských restaurací i u nás. Mám je moc ráda a tak jsem je dnes upekla. Mooc dobré! A hodně jednoduché!


A pak už jen křoupeme. Buď jen tak, k vínu, nebo si můžeme připravit nějaký dip.  Já jsem udělala bleskovou tapenádu ze zelených oliv (balíček oliv, stroužek česneku, trochu olivového oleje a lístky bazalky - vše prohnat tyčovým mixérem).

V lese jsem teď celkem často, Aronek takové procházky miluje, a materiálu na dekorování tam je dost a dost. Jen si myslí, že to domů nesu jemu na hraní :o)


Ale k nám se už probojovává jaro.


A teď to háčkování. Byla jsem požádána o pár prostírek, barvy byly dané, jinak jsem měla volnou ruku. A vzniklo toto :o)


Použila jsem přízi Cotton, háček č.2




 Snad se budou líbit...


A když jsem mluvila o tom lese - takhle spinká, když se z něj vrátíme :o)
Jednoho to znaví - lítat a honit každý spadlý list, prozkoumat každou větev, ochutnat každou šišku...


Mějte hezké dny, krásný březen!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

V pondělí měla moje mamka narozeniny. A narozeniny, to chce dort. Ořechovou klasiku peče maminka stejně nejlepší, tak jsem chtěla něco jiného, neokoukaného.
Nakonec vznikl dort za použití několika receptů a s vlastními úpravami. Všem moc chutnal, tak možná bude hodit i vám.


Nejprve upečeme korpus. Přesněji pláty korpusu.
6 - 8 bílků ušleháme v pevný sníh se špetkou soli a postupně do něj zašleháme 150 g cukru. Pak opatrně vmícháme 1 lžíci bramborového škrobu a 100 g mletých mandlí.
Předehřejeme troubu na 150 stupňů. Potřebujeme dva plechy, dva pečící papíry. Na ně si nakreslíme 3 kružnice (podle dortové formy), sníh rozdělíme na třetiny a přípravíme 3 pláty bezé na pečení. Před vložením do trouby je ještě posypeme mandlovými lupínky. Pečeme nejméně hodinu.

Krém je velmi jednoduchý.
V jedné nádobě jsem ušlehala šlehačku bez cukru, jen se ztužovačem, v druhé mascarpone (500 g), šťávu z poloviny limetky, kapku amaretta, 50 g strouhaného kokosu a 50 g moučkového cukru.
Oba krémy jsem opatrně spojila.

Nyní záleží na tom, zda chcete mít dort křupavý (pak promazáváte těsně před podáváním) nebo změklý, pak ho zkompletujeme několik hodin před podáváním. Já ho připravila v neděli ráno a podával se po obědě ke kávě. Dal se dobře krájet, chutě byly dobře propojené.


Krém jsem na povrchu posypala kokosovými lupínky a kokosovými kuličkami. Ty jsem si dělala z rozpuštěné blílé čokolády (100 g), kousku másla (50 g) a 50 g kokosu. Uvnitř mandlička :o)

Prostě kokosový sen :o)


A nakonec vám ukážu drobnosti, které jsem přípravila pro kamarádky na blogerské setkání.


Že to budou záložky do knihy, to jsem věděla, ale když mi Ilonka připomněla, že se scházíme právě na Valentýna, přidala jsem ještě srdíčko pod hrneček.


A tak vznokly takového drobné relaxační sety. ...kniha, hrnek dobrého čaje, klid, pohoda...
Volila jsem jemné, už vlastně jarní barvy, háčkovala jsem z dvojité Sněhurky.


Zabaleno...


Jako vždy to byly moc příjemně prožité chvíle.
Už teď se těším na příště!

Vám ostatním přeji pohodové a klidné dny!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Zavineme a povážeme provázkem. A to je vlastně vše. Housenku položíme na tác a uložíme do lednice minimálně na 15 dní. My je tam měli asi 21. Občas zkontrolujeme, jestli není utěrka moc mokrá, v takové případě ji vyměníme.
Nakonec vše rozvážeme, rozbalíme, odrbeme z masa krustu soli a cukru. Hodně ostrým nožem krájíme tenké plátky. Servírovat se mají pokapané olivovým olejem a balsamicem.


Já jsem je doplnila o jednoduchý salát z rukoly a pomeranče. A domácí francouzskou bagetku :o)
Chuť masa byla opravdu výtečná, pochopitelně bylo slané, jako všechna sušená masa, ale velmi výrazné tam byla zastoupena chuť a vůně bylinek. Zajímavá kombinace byla i s trochou pikantní marmelády.
Jednu jsme servírovali při předvánoční večeři se sousedy a tu druhou na Silvestra.
Musím pochválit svého muže za odvahu a neskromně prohlásit, že všem chutnalo :o)


Pro dnes se loučím, přeji příjemné a slunečné dny.

Vaše Helena

Hezký večer všem!

Ano, přesně tohle se nám stalo minulý pátek odpoledne. Bylo krásně a tak jsme se rozhodli pro malý výlet.
Veselý Kopec. Asi všichni víte, co se pod tímto názvem skrývá, ale kdyby náhodou... Najdete ho mezi Trhovou Kamenicí a Hlinskem. Je to skanzen, soubor lidových staveb z Vysočiny.


Nemáme to daleko, byli jsme tam mockrát na různých akcích, ale za sněhu a úplně sami nikdy.
A řeknu vám, byl to zážitek, na který dlouho nezapomenu.



I Aronkovi se tam moc líbilo :o)



Uznejte sami, zimní romantika se vším všudy...




A sněhu, prostě hromady a kopce. Ten mrňous se toho bílého nadělení nemohl nabažit...


A nakonec mi takhle zapózoval!


A teď ještě trocha kultury, společenská sezona je přece v plném proudu. Nepozvu vás na ples, ale do divadla.
Na konci ledna jsem byli na DNA. Autor, režie a hlavní role - Boleslav Polívka. S ním jeho dcera Anna. Pana Polívku jsem už hrát "na živo" viděla a tak jsem o tom, že to bude excelentní zážitek, nepochybovala. Obrovským zážitkem pro mě bylo herectví Anny.
Komedie, tragikomedie, dojetí, překvapení, šok, to všechno v té hře je. Opravdu skvělé představení.


A včera jsem byli na Blázinci :o) Nezaměňovat - na ne v :o)
Hodinu a půl nás bavil pan Miroslav Táborský. Sám! A byl skvělý!


Obě představení jsme si moc užili, pokud budete mít možnost, zajděte se podívat.

Přeji vám pohodový sobotní večer a krásnou neděli.

Vaše Helena