Malým luxusem úterního večera bylo posedět s dobrými přáteli u lehké večeře. A po té večeři odjet do divadla a užít si trochu kultury. Jenže ono jí nebyla trocha, ale hromada a byla prostě luxusní.
Od léta jsme měli koupené vstupenky na představení Můj báječný rozvod. V hlavní a jediné roli - úžasná, vitální, komická, pravdivá, dojemná, okouzlující,
Z tohoto představení budu ještě dlouho žít. Opravdu vřele doporučuji. Úžasný zážitek!

A teď se vrátíme k tomu jídlu. Chessecake pečeme často a v různých variantách. A co by jste řekli slanému. Našla jsem ho v jednom francouzském magazínu, jenže jsem právě neměla cestu do Paříže, abych zakoupila ten druh sýra a másla, který tam byl uveden. Trochu jsem ho upravila k našim možnostem a vyzkoušela. Byl jsem chválena, mě samotné taky moc chutnal. Pojďme péct


Nejprve si připravíme sušenkový základ. Rozdrtíme (v sáčku válečkem nebo v mixéru) 150 - 200 g slaných krekrů, přidáme 2 lžíce jemně strouhaného parmazánu a 80 - 100 g rozpuštěného másla. Směs natlačíme na dno dortové formy vyložené pečícím papírem.

Přípravu sýrové směsi jsem nějak nevyfotila, ale není to žádná věda.
Na jedné lžíci olivového oleje zesklovatíme jemně nakrájenou cibuli a dáme stranou. Do mixéru dáme 2 červené tvarohy, 1 ricottu, 1 zakysanou smetanu, 100 g uzeného lososa, cibuli, opepříme a osolíme (opatrně, záleží na vaší chuti a slanosti lososa). Pokud vám krém chutná, přidejte ještě 2 vejce a dva žloutky a vše umíchejte do hladkého krému. Ten přesuneme na sušenkový základ.


Teď už stačí jen asi 30 minut v předehřáté troubě, nějaký čas na dobré vychlazení a pár plátků lososa na ozdobu a možná taky limetka.



Podle časopisu se má servírovat s domácí tatarskou omáčkou. Majonéza, jemně krájená šalotka, kyselá okurka a lžíce kaparů. Sůl, pepř, hladkolistá petrželka. Já jsem majonézu nahradila jogurtem.


Je to dobrota, věřte mi :o)


Jo, a dostala jsem tuhle nádhernou kytku!
Tak co říkáte, nebyl to luxusní večer?


Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Byli jsme tam před hodně lety, přišel čas se vrátit. Nelitovali jsme. Naopak. Tu návštěvu máme pořád nějak v sobě, jako takové malé krásné pohlazení duše.
Začali jsme obědem v této nádherné restauraci.


Na následujících fotkách je místnost hned vedle toalet, tady se i z té nejuštvanější ženské prostě stane dáma...



A co jsme obědvali? Všechno znělo velmi lákavě, my si vybrali kančí hamburger s grilovaným žampionem a slaninou doplněný omáčkou Cumberland a salátem z červené řepy a pomeranče.
Dokonalé!


Po obědě - procházka. Stačí přejít nádvoří a přes kavárnu projdeme do zámeckého parku.



Přesně to jsme potřebovali. I když nebylo jasné nebe, podzimní pak byl prostě dokonalý! Důstojný, zadumaný, ztichlý. Jediné, co jsme slyšeli byli ptáci, vítr v korunách stromů a listí šustící pod našima nohama.







Hodí se říct, že zámek a celé panství patří panu Jiřímu Sternbergovi, který zde žije se svou rodinou. Na každém kroku je vidět neskutečná spousta odvedené práce, nemalé investice, snaha o živoucí místo a ne zakonzervovanou památku. Přečetla jsem po návštěvě několik článků a rozhovorů s panem Sternbergem a musím říct, že krom modré krve má i nemalé podnikatelské schopnosti.


Na zámku můžete mít svatbu nebo třeba piknik v zámeckém parku, můžete se ubytovat v některém z apartmánů nebo třeba jen zajet na oběd či kávu. Aktuálně se připravují adventní koncerty. Více se dočtete na http://www.jemniste.cz/


Apropo - kavárna. To je ona. Příjemná, útulná, káva a dezerty vynikající, dokonale prezentované.
I to nejkrásnější místo však dotvářejí lidé, které tam potkáte. Tak tedy vězte - všichni, které jsme na zámku Jemniště potkali byli velmi milí, ochotní, vstřícní. Mladí, kolem dvacítky...
Jaký pán... však to znáte...


Odjíždíme, ale vrátíme se. Myslím, že to musí cítit všichni návštěvníci stejně.


Vám všem přeji krásný zbytek soboty a pohodovou neděli. A pokus pojedete na výlet, užijte si stejně, jako my.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Po delší době trocha háčkování. Na podzimní téma, jak jinak...
Dýně jsem letos neháčkovala, ale tyhle listy mě na Pinerestu zaujaly, tak jsem jich pár udělala.


Pracovala jsem z dvojité Sněhurky v podzimních barvách, háček č.2.


Bez popisu, ale když se podíváte na detail, pochopíte, že není potřeba.


 
A u listí ještě chvíli zůstaneme - je ho všude dost a dost, ale v takovém nádherném počasí mi jeho hrabání vůbec nevadí, naopak. Moc si to užívám.


I když pohradat zámecký park - to je jiný level než naše zahrádka :o) Docela náhodou jsme se minulý víkend octli na zámku Sychrov.


Fotky jsou sice jen z telefonu, ale nemohu vás o tu nádheru ochudit. Mám ten novogotický zámek moc ráda, nedostanu se tam často, je to přece jen trochu z ruky.



Na prohlídku čas nebyl, ale těch 45 minut v zámeckém parku stálo za to...





Všem vám přeji příjemný zbytek nádherné neděle a pohodový vstup do pracovního týdne.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

A protože jsem chtěla taky něčím přispět, nabídla jsem studentům přípravu sladkého bufetu.


A takhle to dopadlo. Pozorný divák si povšiml, že večírek měl téma (to za nás nebývalo) "proužky a puntíky", a tak jsem se i já snažila, aby bufet ladil :o)
Byl to takový malý předvánoční trénink.



Zbývá snad jen napsat, že večírek se vydařil. Studenti i profesoři se dobře bavili, co nesnědli večer, dopoledne ve škole posvačili :o)


A teď z jiného soudku. Uvědomila jsem si, že jsem dlouho nefotila zahradu. tak nabízím pár podzimních obrázků.


Největší hortenzii mám ve stínu, v místě spodní vody, ještě nikdy nebylo potřeba keř zalévat, až letos v létě... I tak květy usychaly přímo na keři. Některé krásně...


 Chryzantémy jsou v plném květu,


stejně jako rozchodníky.


Na přísavník vidím z kuchyně, Takhle krásný je sice jen pár dní a pak člověk uklízí hromadu listí, ale stejně...



A pak mám na zahradě rostliny, které zatím podzim statečně ignorují - maliny a jahody dozrávají a chutnají jako v létě,


levandule je samé poupě a muškáty v plném květu... Ale čas nikdo nezastaví, brzo dojde i na ně.


Pro dnes to je vše,
Pokud máte podzimní prázdniny, hezky si je užijte.

Všem přeji pohodové podzimní dny.
Vaše Helena