Krásná je několik let, ale letos předvedla něco nečekaného. Kvést začíná vždy zeleno smetanovými poupaty, ty pak postupně zrůžoví. A letos - viz, fotky! Nemůžu se vynadívat, vím že to je složením půdy, ale na jednom keři je barev jak na malířské paletě.



A tak mě tak krása inspirovala k tvorbě. Máte to taky, že vás něco napadne, v hlavě máte přesný obraz toho, jak má výsledek vypadat... Viděla jsem polštář. Tady jsem neměla pochybnosti o barvě, materiálu.


A tak jsem háčkovala, nejdřív kolečko s přírodní jemňoučké bavlny (děkuji  Lenko), pak jsem "nastudovala" květy hortenzie a začala háčkovat maličké kvitečky spojené řetízkem.


Ty jsem pak postupně našila, prostředek jsem pro získání dojmu objemu vyplnila kolečkem vatelínu.


Vlastní polštář je z organtýnu, nařadila jsem cca 4 metry. Vnitřní polštář je ušitý na míru - vystřihla jsem ho z polštáře pro spaní na břiše (Ikea).


No, povedlo se . V mé hlavě vypadal stejně :o) A jestli chcete vědět kolik těch kvítků je -já to nevím, zkusím je spočítat...

Troubu předehřejeme na 140 stupňů.
Ručním mixérem ušleháme tuhý sníh. Do něj postupně zašleháváme cukr a nakonec škrob a ocet. Sníh musí být tuhý a lesklý.
Plech pokryjeme pečícím papírem a můžeme upéct buď jednu Pavlovu jako dort nebo víc menších pusinek.
Pečeme asi 30 minut, pak troubu vypneme a pusinky necháme uvnitř dosušit. A je téměř hotovo. Opatrně vyjmeme a necháme vychladnout.


Výhoda je i v tom, že můžete péct třeba den předem a dezert dotvořit až před podáváním.
Jak - velmi jednoduše. Potřebujeme ušlehanou šlehačku (nesladím ji, jen přidávám ztužovat) a drobné ovoce - jahody, maliny, borůvky, rybíz a podobně.


Pusinky uložíme na dezertní talíř, z vrchu na ně maličko zatlačíme, aby trochu praskly, nandáme šlehačku a ovoce. To můžeme rozvařit s cukrem, nebo prostě jen rozmačkat a trochu osladit. Pokud máte rády opravdu sladké, můžete celý dezert ještě poprášit moučkovým cukrem.

Pro nás, středoevropany, je celkem zážitek už jen jízda po něm. Jen málokdo odolá a nevyfotí si ho. Místo trochu připomíná měsíční krajinu, mezi skalami můžete zahlédnout ovečky nebo kozy, jak si pochutnávají na divokých bylinách.


A tady se už díváme na město Pag. a Pažský záliv.




Dochoval se jen románský kostel a ruiny františkánského kláštera, založeného v roce 1318.




A to už jsem zase dole ve městě. Je opravdu bohaté na dědictví předků, ať už se týká výroby soli, která sahá do starověku nebo pažského sýra. Je opravdu skvělý!  Divoká šalvěj, smil a tymián, který baští ovečky dávají sýru nezaměnitelnou chuť. A pochopitelně víno, fíky,...

Pažská krajka - pro svou unikátnost je zařazena na seznam nehnotných památek Unesco. Musím říct, že pozorovat chvilku její výrobu byl opravdu zážitek.


Večery vyplňovaly folklorní představení, ukázky tradičních řemesel.


Dívka v tradičním pažském kroji - typický trojúhelníkový čepec ozdobený pažskou krajkou.


Hotel Pagus.
Opravdu nerada něco doporučuji. Ať to je místo na dovolenou, restaurace nebo hotel. Co je skvělé pro jednoho, nemusí oslovit druhého... Ale tady si jsem jistá a hotel Pagus  http://www.hotel-pagus.hr/en/  vám mohu s klidným svědomím doporučit.


Je na konci města, od moře a pláže vás dělí jen promenáda. Má nejen prostorné, vkusně zařízené pokoje, venkovní i vnitřní bazén s výhledem na moře, terasy, kavárny, wellness, ale hlavně veškerý personál je tam proto, abychom se my, návštěvníci cítili dobře. Nelze se nezmínit také o kuchyni - ta byla prostě skvostná. Bufet si doplňuje šéfkuchař sám, nešetří úsměvy i přáními dobré chuti.
Dokonalé místo k odpočinku.


Ale všechno jednou končí - tak ahoj moře!


A doma, doma je přece potřeba všechno probrat s kamarády. A jak jinak, než s pár dobrotami přivezenými z cest sklenkou chorvatského vína...

Mám několik druhů, tmavě fialovou, růžovou,... Tohle je můj nejstarší keř. Sklízím ji postupně a pozdě, už opadává, ale každý rok se snažím co nejdéle si užít tu krásu na zahradě.


Motám paličky a ty pak rozdávám, svazek sušené musím mít na nočním stolku, chci upéct sušenky s kvítky.
A na dovolené jsem vyšila jednoduchou letní výšivku, dnes jsem ji použila na ušití polštářku a správně tušíte, je v něm taky trocha té vůně...


Probrala jsem své látky do modra, žádná nějak nebyla tak pravá a nakonec, v krabici s maličkými zbytky byla tahle... Vyšlo to jen tak tak.




Mějte krásný večer! Užívejte si letní pohodu.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

První týden jsme prožili v těsné blízkosti města Zadar. Pojďte si se mnou zavzpomínat na ty nádherné dny prosycené sluncem, vůní moře, levandule a tymiánu, křikem racků a bouřením vln.


Dominantou náměstí je  Kapitánská věž.


Z parku je hezký výhled na Pevninskou bránu, nejkrásnější část opevnění.




Pokračujeme na Národní náměstí, které je téměř pokryté stolečky přilehlých kaváren a restaurací a vždy se tam odehrává nějaký koncert.


Jedna z postranních ulic - toho pojetí předzahrádky mě opravdu zaujalo.


A za malou chvíli dojdeme tam, kam směřují kroky asi všech návštěvníků. Forum. Právě se díváte na jednu z nejcennějších předrománských staveb, patrovou rotundu sv. Donata (počátek 9. století)
A není to jediný skvost tohoto náměstí.


Důkaz o tom, že město existovalo už za dob Římanů najdete na každém kroku. Musím říct, že v Zadaru jsme byli už několikrát. Poprve před deseti lety. Památky byly sice na svém místě, město bylo hodně poznamenáno válkou v letech 1991-2. Poznamenané, zaprášené... To, co jsem viděla letos mi vyrazilo dech. Forum, a nejen ono, je prostě okouzlující, svěží, upravené, prezentace hlavně antických památek velmi nápaditá.



Všechno to krásno je třeba zažít - třeba při posezení u výborné zmrzliny a macchiata.


Slunce zapadlo, začíná se stmívat... Nasvícení je překrásné.


Zbytky antického fora - téměř nemožné vyfotit je bez prolézajících dětí. Asi nejstarší průlezky na světě :o)



A pomalu se vracíme zpět - toto náměstí si pamatujeme jako jednu velkou díru s vykopávkami. práce jsou dokončeny, náměstí upraveno a archeologické památky si můžete prohlédnout díky nasvíceným skleněným chodníkům.