Příjemný páteční večer vám všem.
Zámek Nelahozeves jsem měla možnost navštívit při jedné pracovní cestě. A ráda jsem toho využila.
To liduprázdné nádvoří renesančního skvostu mě uprostřed turistické sezóny trochu překvapilo, ale hned jsem toho využila k focení.
Zámek si nechal stavět Florian Griespek z Griesbachu, osobní tajemník císaře Ferdinanda. Povoláni byli italští řemeslníci, stavba trvala dlouhých 60. let. Měla mít původně 4 křídla, na to poslední ale nedošlo.
I tak vzniklo překrásné sídlo ve stylu severoitalských kastelů.
Vnučka Floriana byla z finančních důvodů zadlužené panství prodat. Majitelkou se stala Polyxena Lobkowicz, rozená z Pernštejna. Zámek byl tedy od roku 1623 až do konfiskace v roce 1948 v držení Lobkowiczů.
V roce 1993 byl zámek v restituci navrácen. Nejprve se zde vystavovala díla z Lobkowiczkých sbírek, ta byla po rekonstrukci postupně převezena do expozice v Lobkowiczkém paláci na Pražském Hradě a tady vznikla expozice Pohled do šlechtických interiérů. Vernisáže se tehdy zúčastnil prezident Václav Havel s manželkou, premiér a ministr kultury.
Italská renesance je v Nelahozevsi vidět na každém kroku. Na svou dobu velmi pokročilá stavba, v průběhu staletí jen nepatrně upravovaná. Na krásných sgrafitech jsou výjevy ze Starého zákona a antické mytologie.
A teď už nahlédneme do interiérů šlechty 19. století. Představu si opravdu uděláte - je tady spousta osobních předmětů, fotografií, porcelánu.
V jídelně nás zaujala zrcátka místo talířů. Vysvětlení prosté - celá jídelní sada se prostě nedochovala.
Zašla jsem i do zámecké zahrady
a krásný pohled je i od Dvořákova domu. Tam jsem nebyla, ještě tam "řádili" řemeslníci, ale určitě se tam podívat chci. Dobře si pamatuji, jak zanedbané stavení to bylo...V restauraci pod zámkem mě nabídka nijak nezaujala, za to dekorace na stolech ano. Lepší je zajít na kávu do bistra na nádraží - musím říct, že jsem opravdu zírala... Fotku nemám, bylo tam moc lidí, ale doporučuji.
A doma mě čekal dárek od kamarádky. Hodně jsem jich snědla, fakt hodně, upekla jsem koláč, vlastně dva. Jeden jsem nesla mamce a udělal jí radost. Klasika je klasika - kynuté těsto, tvaroh, švestky, drobenka se skořicí... A poprvé v životě jsem dělala povidla. V troubě, šlo to hladce a jsou vynikající...
A to je pro dnešek všechno. Užijte si víkend a opatrujte se!
Vaše Helena




















































