Za chvilku se černá obloha změnila na skoro modrou a kolem nás byla jen a jen zlatá...



Doufám, že jim tam teď trochu prší, sucho bylo jako na konci horkého léta. Všechno jen šustilo, dříve travnaté cesty mezi vinicemi prášily až hrůza.
Ale fotogenické to tedy je, že.



A poslední fotka, pondělí odpoledne. Zřícenina Děvičky přes Novomlýnskou nádrž. Tentokrát neodjíždím s lehkou nostalgií - čekala nás totiž malá dovolená! Ale o ní až příště.

Potřebujeme:
200 g vašich oblíbených sušenek (měla jsem jen 150 g a tak jsem přidala 50 g mletých mandlí), 100 g másla, 400 ml smetany na šlehání, 150 g slazeného kondenzovaného mléka, vanilkový lusk nebo 1 lžička extraktu
2 lžíce cukru, 100 g lískových oříšků, hořká čokoláda

Příprava je velmi jednoduchá!
Sušenky rozmixujeme a přidáme k nim rozpuštěné máslo. Dortovou formu vyložíme folii, sušenkovou směs přesypeme na dno a uhladíme lžicí. Pokapeme rozpuštěnou čokoládou a dáme do lednice.


Smetanu ušleháme a opatrně do ní vmícháme kondenzované mléko. Přidáme asi polovinu oříšků v karamelu, lehce promícháme a přesuneme na sušenkový základ.


A teď ještě trochu zdobení - hořká čokoláda a zbylé ořechy. A to celé do mrazáku a cca za 8 hodin


vyndáte opravdovou slast.
Doporučuji ho vynadat asi 30 minut před podáváním, pak se dobře krájí jak zmrzlina, tak korpus.


Snad ještě na závěr - ořechy v karamelu jsou velmi jednoduché, hotové za pár minut. Na nepřilnavou pánev dám 2 lžíce krystalového cukru a nechám zvolna rozpouštět. Přisypu ořechy (mandle, kešu, pekany,...) a míchám (vždy dřevěnou vařečkou) do požadované barvy. Neolizovat, je to opravdu velmi horké! Po vychladnutí je můžete posekat dle potřeby.

A ještě ta čokoláda - použila jsem hořkou 60%. Rozlámanou na kousky jsem ji dala do igelitového sáčku a vložila do mikrovlnky. Stačí 2x 30 vteřin a čokoláda je krásně tekutá. Pak ustřihnout jeden růžek sáčku a kreslíme... Žádný binec, žádné ztráty.

Užijte si krásný víkend a pokud si ho osladíte touhle zmrzlinou, myslím, že nebudete litovat.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Náměstí žilo obchodním a i dopravním ruchem, proto jsem rychle vyběhla do uliček nad ním a zastavila se v klidu u Kostela Povýšení sv. Kříže.




Pak už stačí pár kroků a jsem ve "svých" milovaných Klášterních zahradách.




"Moje" holky :o) Nepřestane mě fascinovat pojetí tohoto prostoru - trávníky, po kterých se může chodit i na na ni třeba ležet a odpočívat, záhony s bujícími květinami, množství laviček, altán, ze kterého vidíte na město a bazén s nymfami Olbrama Zoubka.



Loučíme se zahradami a narážíme na další dílo - autorem je tentokrát syn pana Zoubka Jasan.


Pokračujeme na Zámecké návrší. Litomyšl má spoustu nejen historický staveb, které stojí za vidění. Toto je například Universitní knihovna, přístavba k Piaristické koleji, kterou v současné době využívá Fakulta restaurování University Pardubice.


Pokračuji k zámku a za otevřenými vraty nacházím další skvost moderní architektury.  Dvorek zámeckého pivovaru podle návrhu Josefa Pleskota. A všudepřítomný Olbram Zoubek. On k Litomyšli prostě patří!


A zámek samotný - renesanční skvost zapsaný v seznamu UNESCO.



Na nádvoří jsem se nedostala, probíhal tam čilý ruch (a nejen tam) - Smetanova Litomyšl začíná opravdu za pár dní...


 A ještě pár fotek přes plot



a zeď...


A to už jsou věže zmíněného Piaristického kostela...


Opouštím zámek i zámecké návrší, ale i tahle procházka skýtá mnoho kouzelných zákoutí...



Seběhla jsem zpět na náměstí. Pod podloubím je opravdu velká spousta příležitostí si posedět a odpočinout. A to nemyslím jen v kavárnách - tohle pruhované sezení patří knihkupectví Paseka.


A poslední fotka, nastupuji do auta - pohled do Váchalovi uličky.


A už opravdu končím, omlouvám se za tu délku, bylo těžké něco vynechat. Třeba vás budu inspirovat k návštěvě úžasného města.

Přeji hezké dny!
Vaše Helena

Hodně mě zaujala nejen jeho tvorba, ale i on sám. Bylo to opravdu zajímavé setkání a úžasná výstava.
Už bohužel skončila, ale na jeho stránkách http://www.jangemrot.com se dozvíte o těch dalších.



Líbil se nám tak moc, že jsme neodolali a jeden z jeho grafických listů máme  v obýváku.
Jak jinak - zatím opřený...


Další krásný zážitek - Carmen y Carmen.
Hudba: Georges Bizet, scénář: Jan Jiráň a Miroslav Kořínek (Ypsilonka, proto to Y), v hlavních rolích Dagmar Pecková a Bára Hrzánová.
Byla jsem hodně zvědavá, těšila jsem se. bavila jsem se, ba přímo řehtala! Že je paní Hrzánová živel a komediant (v tom nejlepším slova smyslu), to jsem věděla, netušila jsem, že tak skvěle zpívá a tančí! A že si hvězda velikosti paní Peckové ze sebe dovede dělat takovou legraci, to taky ne.
Shrnuto - tohle představení by mělo být výchovným koncertem pro starší školní děti. Nikdy by na tu hudbu nezapomněly a věděli by, o čem Carmen je.


Další krásný večer. Pardubické divadlo hostilo to Dejvické! Vstupenky jsem měla snad půl roku, vyprodané byly během 6 minut.


Mám Dejvické divadlo moc ráda a Vzkříšení je skvělé představení. Jsem opravdu ráda, že jsem ho mohla vidět.
Vynikající výkony pánů Trojana, Čermáka, Neužila, Hádka.... musela bych jmenovat všechny a pro mě i naprosto výtvarně dokonalá scéna a plakát. Prostě jsem si to užila.


A poslední zážitek - čtvrtek, zámek Doudleby nad Orlicí. Mám moc ráda tento renesanční skvost s unikátní sgrafitovou výzdobou.



Nádvoří s kašnou mi bere dech, i když jsem tam byla už mockrát.



A v tomhle krásném prostředí jsem si užili příjemný večer ve společnosti kněze, děkana lanškrounského, pana Zbigneiwa Czendlika.
Jeho slova a myšlenky, jeho veselé příhody mi znějí hlavou už pár dní. O knize jsem věděla, ale manžel ji koupil až v Doudlebech. Stačilo pár prvních stran a vím, že to bude zajímavé čtení.


Tak, to je vše o mých posledních kulturních zážitcích. Děkuji za trpělivost, je to dlouhé, vím!
Dovolím si skončit stejně, jako pan Czendlik končil svůj večer. Jeho oblíbených citátem. Luciano de Crescenzo řekl:
Každý je anděl s jedním křídlem. Abychom vzlétli, musíme se obejmout...

Vaše Helena