Nebudud vám unavovat kompletní historií budovy, ač je zajímavá. Něco si všichni pamatujeme ze školy a vše je možno se dočíst. Ke spoustě fotek, které uvidíte přidám jen pár zajímavostí. Tak vzhůru dolů :o) Prohlídku začneme u základních kamenů. Díky nápadu architekta Zdeňka Vávry (otce Davida Vávry, architekta, člena divadla Sklep) se na ně můžeme podívat. Vedl totiž rozsáhlou rekonstrukci budovy, která začala v roce 1977 a skončila v listopadu 1983 slavnostním představením Libuše (100 let po otevření). Do té doby byly kameny pod vrstvou omítky.


Pokračujeme dál do šaten pro diváky, které vznikly rovněž při jmenované rekonstrukci. Svítidla mě opravdu okouzlila.



A hlediště. Pojme téměř 1 000 diváků, je zdobeno zlatem (tedy jen tam, kam lidská ruka nedosáhne).
Tady se hodí zmínit, že původní budova byla ještě o jedno a půl patra vyšší, měla pojmout 2,5 tisíce diváků a bylo tak celkem hodně hluchých a slepých míst (míst, odkud nebylo vidět a slyšet).


Opona. Vojtěch Hynais. Co dodat. Narozdíl od paní Jiráskové ve Světácích jsem ho neznala osobně, ale krásná je. Myslím, že skvěle vyjadřuje myšlenku, s kterou se divadlo stavělo. Krásná je i díky dámě z Německa českého původu, která dává nemalé částky na její údržbu.


Aleš, Myslbek, Brožík, Mařák, Schnirch, Ženíšek, Hynais, Zítek - jistě jsem na někoho zapomněla. Říkáme jim generace národního divadla. Co mě velmi zaujalo - zakázku na Národním divadle dostali v době, kdy jim bylo kolem 30 let. To jim mohou současní umělci asi jen závidět.



Foyer prvního balkonu. Strop zdobený malbami Mikoláše Alše a Františka Ženíška.


Ještě pár schodů, zapnout bundy a jsme na lodžii Národního divadla. Toto je jedna z devíti múz, které zdobí její atiku (sochař Bohumil Schnirch).


A jeho trigy na nárožních pylonech. Vždycky jsem je chtěla vidět takhle z blízka...


K pohledu na Hrad není do dodat...



Busty alespoň několika mých oblíbených velikánů...





A ještě jednou strop, tentokrát z jednoho nejvyšších míst v divadle. Popravdě, tam bych si lístek nekoupila, je to opravdu hodně vysoko...
Lustr váží 2 tuny a široký je 3 metry...



Pak následoval vynikající oběd. Ten už tedy nebyl součástí prohlídky. Pokud máte rádi Mexiko na talíři, vyzkoušejte restauraci Cantina na Újezdě. Jistě budete spokojeni.


A pak sluncem rozzářená Kampa,


pohled na Karlův most a k autu. Byl přece Silvestr a večer jsem čekali přátele...
Děkuji manželovi za krásný dárek, moc jsem si ho užila.


Děkuji všem, co vydrželi až sem. Fotky se opravdu těžko vybíraly...

Mějte krásnou neděli!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Podařilo se mi vyfotit skoro připravený stůl (což se nestává...)



Večeře, krásné dárky, rodina, přátelé, dobré jídlo a pití, a když se počasí umoudřilo, každodenní procházky lesy v okolí. Psí rošťák pohyb potřebuje a nám rozhodně taky neublížil.
Mimochodem - ty dárky - dostala jsem opravdu moc krásné. Jeden jsem si "vybrala" včera, budu vás informovat později.



Než se opravdu rozloučím, chci vám poděkovat a popřát!
Děkuji za Vaše návštěvy tady na blogu, za komentáře, které tak ráda čtu a dělají mi velkou radost.
Jsem tu s vámi moc ráda!
Mějte krásný, úspěšný, spokojený a hlavně zdravý nový rok.


Vaše Helena

Příze Catanie (100% bavlna), háček č. 2 a už to jelo :o) Možná jsem vypadala v plném létě s těmi hvězdičkami trochu nepatřičně, ale já se těšila, až je holkám dám.


Každý běhoun má jinou barvu, je sešitý z 13 hvězd. Snažila jsem se, aby se co nejvíc hodil a dotvořil vánoční atmosféru.



Balila jsem je jednoduše. Holky měly radost a já ještě větší!
Byl to vůbec krásný večer. Příjemná nazdobená restaurace, skvělé jídlo i pití a to nejdůležitější -společnost dobrých přítelkyň.


I já jsem dostala moc krásné dárky - balíček od Jitušky se mi ani nechtělo rozbalovat, moc se těším na svařákový gel :o)


Věruška mi nadělila krásný náramek



Přeji Vám i Vašim rodinám požehnané a spokojené Vánoce.
Užijte si je ve zdraví a s těmi, co milujete.

Vaše Helena

Letos jsem mlsounům (ale i sobě) uvařila

Zázvorové hrušky


Co potřebujeme: 1 kg pevných hrušek, čerstvý zázvor, asi 2 dcl hruškového džusu nebo vody, 500 g želírovacího cukru, celou skořici, růžový pepř


Hrušky oloupeme a pokrájíme na malé kostičky. Bude jich cca 800 g. Se zázvorem uděláme to samé. Nenapsala jsem množství, záleží na vás, jak rádi pikantní. Vše dáme do hrnce a přidáme vodu nebo džus (s džusem nebude želé čiré), skořici a po chvíli vaření i růžový pepř. Ne dlouho, cca 20 minut, nevaříme povidla, chce mít hruškové kousky v celku.
Přidáme želírovací cukr a provaříme (dle návodu), většinou stačí minutka.


Ještě horké hrušky rozdělíme do čistých suchých skleniček, zavíčkujeme a otočíme dnem vzhůru a necháme vychladnout.
Máme hotovo.
Dokonale se hodí k sýrům. Všichni ti, kteří mají rádi sladkou chuť, která se po chvíli v ústech změní v pikantní, budou nadšeni.


Všem přeji krásný večer a následující dny, ať jsou v klidu a bez stresu.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Krásný páteční večer!

Uf, to byl týden... V prosinci to ale nikdy není jiné. K běžným povinnostem přibyly ty adventní. Co vám budu povídat, jsem v tom všichni. Trochu jsem pekla, minulou neděli byla už i "zkušební" vánočka.
A tím pochopitelně souvisí velký přebytek bílků. Nemám problém upéct Pavlovu. Ale pusinky nebo kokosky, ty pro mě byly hotovým strašákem. Vzpomínám na ty dokonalé, jak chuťově tak vzhledově,  které pekla manželova maminka s oříškem nebo kouskem čokolády na špičce.


Ale už jsem velká holka, je potřeba postavit se k věci čelem. A tak jsem včera pokořila kokosky. Povedly se nad očekávání, třeba se vám bude recept také hodit.
Spolehla jsem se na letitý Apetit a nezklamal mě.


Kokosky s tvarohem

Potřebujeme:
4 bílky, špetku soli, 150 g krupicového cukru (dala jsem o trochu méně), vanilkový cukr, 70 g tvarohu, 200 g kokosu

V dokonale čisté míse našleháme bílky se špetkou soli. Ne úplně do tuha, špičky sněhu by se měly ohýbat dolů. Přisypeme cukr a došleháme tuhý a lesklý sníh. Nakonec opatrně vmícháme tvaroh a kokos.


Troubu předehřejeme na 130 stupňů, plech pokryjeme pečícím papírem a dvěma lžičkami na něj tvarujeme hromádky sněhu. Stříkání cukrářským sáčkem není vhodné, tvaroh by propouštěl vodu.


Asi polovinu kokosek jsem "vylepšila" kapičkou pikantní rybízové marmelády.
V troubě pečeme 15 - 20 minut do zlatova.
Povedly se a mám z nich radost. Nejsou přeslazené, povrch je křupavý a uvnitř jsou krásně vláčné.


Tak a teď se jdu podívat k vám, v týdnu jsem se k tomu nedostala.

Přeji vám krásný víkend a moc vás zdravím!
Vaše Helena

Já zatím nachystala adventní kalendář. Že jsou obě děti dospělé - no a co, děti to pro mě budou pořád :o)


Vánoční kaktus koupený loni v Drážďanech se moc snaží i letos.


Krom umytých oken jsem zvládla i nějakou výzdobu, letos jen velmi decentně a přece jen trochu jinak, to psí mrně všechno zajímá a všechno zkoumá.




Právě teď ho velmi "trápí" obrovský květ amaryllisu, který mám v předsíni.
Když už je o něm řeč, tak i obrazem. Jak vidíte, už to zase není takové miminko, pozítří bude mít 4 měsíce. Je chytrý, šikovný, ničeho se nebojí a moc rád se mazlí. A já taky :o)
Fotky jsou ze zámeckého parku ve Slatiňanech. Poprvé tam uviděl koně, tedy vlastně stádo koní a nemohl se odtrhnout :o)



 A doma - doma musí být u všeho, co se kde šustne :o) Co kdyby o něco přišel :o)


 Končím a přeji všem příjemným večer, klidný pracovní týden a Barborkám všechno nej k svátku.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena