Z kynutého těsta bez kynutí jsme připravila stočené tyčinky - takové twistery. Těsto je asi obecně známé, mám ho myslím od Petry z Pucíkova, ale kdyby někdo náhodou nevěděl (Alenko pro tebe):

250 ml mléka, 150 ml oleje, 2 žloutky, 500 g mouky hladké nebo kombinace (já dala hladkou a grahamovou), kostka droždí a trocha soli
Těsto nechám vypracovat pekárnu a pak hned zpracovávám. Na tyčky jsem ho vyválela, potřela kečupem a pokladla ovčím sýrem. Pak už jen rozkrájet na tyčky, stočit a na plechu potřít vajíčkem. Pečeme dozlatova na 160 stupňů.
Použít ho můžete na plněné rohlíky, slané koláče a podobně.


Další mlsotou byla lízátka z marshmallownů. Není nic jednoduššího: Bonbony napíchneme na špejli, namočíme v rozpuštěné čokoládě (doporučuji hořkou) a obalíme. Buď v barevném cukru, kokosu, sekaných mandlích a podobně. Necháme zaschnou a hotovo.


Na cookies a jogurtové sušenky s bylinkami najdete recept v archívu.



Z kynutého těsta bez kynutí jsem udělala i malé preclíčky sypané solí a mákem.


A pak jsem to hezky naskládala do bedničky a šlo se prodávat. Prázdná byla prý rychlostí blesku :o) To mě pochopitelně potěšilo.
Snažila jsem se, aby to bylo nejen dobré, ale i zabalené. Pomohly celofánové sáčky, pečící papír, černý papír na vizitky, šňůrky z Nanu Nana a černé samolepky (Tiger).



A úplně na závěr - jeden z dárků, který vybrali studenti své třídní profesorce. Dvě kouzelné grafiky od pana Borna jsme pořídili v Galerii Art v Chrudimi.


Přeji pohodový týden. Maturanti dnes napsali sloh z angličtiny a zítra pokračují češtinou. Ať se všem všechno vydaří!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Vybrali jsme si opravdu krásnou chvíli, staré třešně a nejen ony byly v plném květu...



Rozsáhlý raně gotický hradní komplex byl ve zlaté době Pernštejnů přestavovaný. Nádvoří je krásným důrazem rané pernštejnské renesance. Už bylo zavřeno, ukážu vám ho někdy příště.



Třicetiletá válka a obléhání Švédů, kteří ho vyplenili a vypálili, ukončila slavnou éru hradu. Zkázu dovršila i těžba kvalitního kamene v 19. století - zřítila se část hradu.


Ale to, co nám zbylo máme moc rádi.


Bylo tam opravdu moc krásně, sluníčko hřálo, ptactvo se činilo, prostě jarní idylka. Na rozdíl od dneška. Právě u nás do jednoho okna svítí slunce a za druhým sněží... Při focení na zahradě jsem máme zmrzla :o)


Tohle háčkování jsem plánovala už hrozně dlouho. Konečně jsem si zkusila obháčkovat plechovky. Jednoduché, hned hotové! A spotřebují se i ty nejmenší zbytky přízí. Některých bylo opravdu jen kousíček, ale přeje to nevyhodím, že :o)


Tak malý, že to nevyšlo ani na řadu dlouhých sloupků, jen na řádek krátkých...
Vše je bavlna, buď Katka a podobně nebo dvojitá Sněhurka. Míru jsem plechovkám vzala dobře, návleky krásně drží. Nakonec jsem je dozdobila kouskem kůže a dřevěným knoflíčkem.


A použití. Opravdu všestranné! Do kuchyně na příbory nebo vařečky, na psací stůl na tužky, v koupelně nebo na toaletním stolku ... no však víte.
Ještě mám pár plechovek nasyslených, tak budu pokračovat...


Pro dnes končím, jdu vařit kávu a užít si zbytek téhle studené neděle.

I vy si udělejte pohodu a příjemně se nalaďte na nastávající pracovní týden.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Příjemnou procházkou (parkovali jsme pod Palladiem) jsem se dostali na Ungelt, neboli Týnský dvůr. Musím říct, že to je jedno z mých milovaných míst. Snad pro svou malebnost a relativní klid i přes to, že je pár kroků od věčně tepajícího Staroměstského náměstí.
Vznikl zřejmě ve 12. století a mířili na něj obchodníci z celého světa. Kupecké vozy plné zlata, stříbra, drahých látek, koření, soli, koberců i živých zvířat zde byly pod královskou ochranou. Ta však nebyla zadarmo :o) Tak vznikl i název dvora Um Geld - procleno.


Dvůr je tvořen 18 domy - tohle je třeba Dům U černého medvěda.



A tady jeden z nejkrásnější renesančních domů v Praze - Granoský palác.


 A když jsme se dostatečně pokochali, vstoupili jsem do jednoho z domů, který ve svém sklepení ukrývá Divadlo Ungelt. Vstupenky jsem kupovala dobře 4 měsíce dopředu (tam to je nutné) nejen pro velký zájem diváků, ale i proto že jsem měla jistou představu, co by mamku potěšilo.
Komedii, dobrá místa v hledišti, pokud možno herce, které mamka dobře zná a víkend, aby nehrozilo nebezpečí, že budeme pracovně na druhém konci republiky.
Musím konstatovat se vší sebekritikou - povedlo se to dokonale.
Pan František Němec, pan Petr Kostka a paní Alena Vránová - byli jsme ve skvělé společnosti! Obdivovali jsme nejen jejich mistrovské herectví, ale i energii, které z nich jen sálala... Přece jen, mají své roky!




A tohle je taková zeď slávy. Ceny Thálie - Alena Vránová, Vilma Cibulková, Marta Kubičová a Richard Krajčo za role v představeních v divadle Ungelt. A pod tím vším - židle od Václava Havla...


Co víc říct - dokonalý večer. Mamka byla nadšená a my taky! Dokonce tak, že jsem si ráno koupili s manželem lístky na konec srpna na letní scénu :o) Dnes dopoledne jsem sice nevěděla, co dřív, ale stálo to za to!

Přeji vám hezký zbytek neděle!
Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Budeme potřebovat:
5 vajec, 5 lžic kvalitního tmavého kakaa, 10 dkg moučkového cukru
250 ml smetany na šlehání, cukr podle chuti, maliny nebo borůvky

Z bílků ušleháme sníh. Žloutky, kakao a cukr prošleháme v jiné míse a pak vše spojíme. Plech vyložíme pečícím papírem, ten lehce potřeme máslem a posypeme kakaem nebo hrubou moukou. Těsto rozprostřeme na papír a upečeme v troubě předehřáté na 180 stupňů. Za zhruba 10 minut je hotovo. Vezmeme další arch papíru, poprášíme ho kakaem a položíme na něj plát těsta. Teď opatrně sloupneme papír, na kterém se roláda pekla. Plát zarolujeme i s papírem a necháme prochladnout.


Ušleháme smetanu s trochou cukru podle chuti, plát rozbalíme, potřeme šlehačkou a znovu stočíme.


A to je vlastně všechno. Podávat může jen tak nebo s trochou borůvek či malin. Ovocem můžeme také posypat šlehačku.


Je to dezert jako dech, chutnal i těm, kteří na sladké moc nejsou :o)


A teď vás ještě vezmu k nám na zahradu. Jaro je prostě tady. Víkendový déšť všechno ještě uspíšil. Zahrada se probouzí, zelená a pučí a kvete ...



Bylinky se už taky probudily, z meduňky jsem měla už párkrát čaj.


Modřence miluju a mám jich spoustu,


od loňska i bílý... Je prostě nádherný!


A ještě malá dekorace na terase - stará bedýnka minulý týden zkrásněla. Kouzelný dárek, děkuji Věruško!


A nakonec - minulý týden byla meruňka v plném květu, to už je historie...


Včera začala kvést naše stařičká višeň. No, je celkem jasné, že strom na prvomájové políbení budeme letos hledat...


Všem vám přeji příjemný a pohodový jarní týden.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Dekorovala jsem. Jen zlehka, jarně.
Na zahradě jako první kvetla čemeřice, dárek od mého tchána. Děda už s námi není a tak si jí považuji... Zkusila jsem pár kvítků ustřihnout do vázy, víc jak dva dny doma nevydrží, ale je to krása...


Zabalila jsem sladkou koledu


a peklo se a vařilo... beránek se povedl vyklopit,


nádivku jsem pojala trochu zdravěji - o hodně víc čerstvého špenátu než uzeného :o) Všem moc chutnala.
Udělali jsme si čas na přátele a oni na nás - moc hezké večery...


A chodili jsme. Aplikace na mém telefonu nám to spočítala - od čtvrtka do pondělí jsem s mužem ušli 33 km.
Chodili jsme v dešti, ale i za naprosto luxusním jarním počasí.
Tyhle fotky jsou z Arboreta ve Vysokém Chvojně. Markrabě Alexandr  Pallaviczini na konci 19. století. Byli jsme tam poprvé, ale určitě ne naposledy.




A užili jsme si kulturu. Nejdřív v televizi. K naší velké radosti dávali rockovou operu Jesus Christ Superstar.
A pak i v zámecké kapli ve Smiřicích. Už se stalo tradicí zajet tam a užít si to krásné místo, umění a šarm pana Svěceného, pečlivě vybrané hosty a autory. Byli jsme opravdu v dobré společnosti - Vivaldi, Stamic, Mozart...


A nakonec ještě květinové potěšení na terase. Pryskyřníky mám moc ráda, hyacinty u nás na jaře nesmí chybět a macešky jsem už měla koupené, jenže když jsem v zahradnictví uviděla tyhle, tu krásnou lila barvu, jely domů se mnou :o)




Přeji vám všem pohodový den!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena