Využívám siesty po dobrém obědě, abych vám v rychlosti ukázala vajíčka, která jsem letos obháčkovala.


Je to jen část, kterou jsem stihla vyfotit. Všechna sloužila jako dárky pro kamarádky, takže jsou pryč :o)



Různé velikosti, spojuje je Sněhurka, ze které jsem háčkovala a přírodní barvy. A také pokus o jemný, krajkový vzhled.


Některá jsem dozdobila saténovou stužkou ve stejné barvě.


Fotky jsem vybírala u pořadu, kdy o Velikonocích hovořil pan Halík a panem Ebenem. Dopoledne jsem strávila v kuchyni a oni mi připomněli i ten pravý, duchovní rozměr Velikonoc.





Přeji vám všem, aby jste je prožili v pohodě, klidu a míru.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Tak dnes začnu ušima. Zase. Tentokrát v trochu jiné barevnosti.


Ale proč ne. Myslím, že žádný diktát týkající se velikonočních barev neexistuje.


Háček č.2, příze Nicky Elian. Snad potěší...


A abychom jen neháčkovali, nabídnu vám recept. Třeba se vám bude hodit jako občerstvení při velikonočních posezeních s rodinou či přáteli, nebo možná i pro koledniky.
Upečeme si

Pizza muffiny


Budeme potřebovat:
200 g hladké mouky, rovná lžička prášku do pečiva, 3 prošlehaná vejce, 1 dcl mléka, 0,8 dcl olivového oleje, sůl, čerstvě mletý pepř, 100 g strouhané goudy, 4 plátky šunky nebo slaniny, 4 cherry rajčátka, asi 4 plátky sušených rajčat, bazalka, oregáno, černé olivy, dala jsem i trochu jarní cibulky,
Myslím, že se dá experimentovat - měnit druhy sýra, určitě vyzkouším čerstvý špenát a kukuřici...



Smícháme suché složky, přidáme olej, mléko, vejce, opatrně osolíme, přidáme jemně sekanou šunku, polovinu sýra, sušená rajčata.


Přesuneme do formiček na muffiny, do každé dáme trochu sekaných čerstvých rajčat a zbylého sýra. Olivu na vrch. Pečeme cca 30 minut na 180 stupňů.

Víc fotek nemám... Nebylo mi dáno. Byly skvělé vlažné se sklenkou červeného. Nedopatřením jedna zbyla a tak jsme zjistili, že se dá bez újmy ohřát v mikrovlnce.
Vyzkoušejte, nebudete litovat.


Na závěr vám i sobě dnes opět připomenu - užívejme každého dne! Nevíme, co nás čeká! Je to pár dní, co jsem z blogu sundala obrázek vyjadřující solidaritu se všemi, co zasáhl teror v Paříži. A po dnešku Brusel. Nechce se mi věřit, že tohle dělají lidi lidem, nechápu, odmítám akceptovat. Mám děti ve věku, kdy cestují! Chci jim to přát, to poznání, ty zkušenosti, možnosti a ne se bát. Jestli doletí, dojedou, přežijí...

Omlouvám se za ten smutný konec, ale smutná fakt jsem.
Těším se na zítřek, máme sraz s blogerkami. Takový kafe pohladí duši...

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Počasí nepočasí, Velikonoce jsou za týden a chce to přece jen nějakou přípravu.
Letos jsem toho mnoho nového nedělala. Po pravdě jsem ráda, že mám umytá skoro všechna okna, na vchodových dveřích visí věnec. Včera jsem nasázela do truhlíků pár macešek. Doma starší dekorace a pár nových nápadů jak je použít. Určitě mám na stole stále tulipány...


A tak alespoň trochu velikonočního háčkování. Aby u slavnostní snídaně zůstala vajíčka teplá. Ťukací vajíčka, jak jim od mala říkají moje děti (vejce na měkko).



Barvičky ty nejjemnější, měkoučké merino, vajíčkům bude v těch kulíšcích jistě dobře :o)



No a králičí ouška... ta by mohla rozveselit po ránu i škarohlídy :o)

 

Tak to je pro dnes vše. Ještě musím převléknout postele a pak asi padnu, byly to náročné dny.

Hezký si užijte zbytek pátku a celý víkend.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Podzámeckého mlýna.  Ten je moc krásný, renesanční, v rudolfínské době byl největší v zemi. Před ním stojí kamnenný most (1603) jeden nejstarší v Čechách.


Pokračujeme po mostě přes Labe a několik slepých ramen a jsme ve Staré Boleslavi.


A už stojíme před místem tolik spjatým s naší historií a státností.


Za touto branou stojí Bazilika sv. Václava, Kostel sv. Kosmy a Damiána a Kostel sv. Klimenta. Bohužel, ještě není turistická sezona, tak jsem se dovnitř nedostali... Tak tedy jen teoreticky - původní kostel Kosmy a Damiána, před jehož dveřmi byl sv. Václav zavražděn (nyní vstup do románské krypty) byl později zahrnut do nové stavby Kostela sv. Václava.
V těsném sousedství najdete Kostel sv. Klimenta.  Je v něm jedna z nejstarších fresek u nás (ze stejného období jako ta ve Znojmě).


Přejdeme náměstí a stojíme před Chrámem Nanebevzetí Panny Marie.
Je to jedno z nevýznamnějších mariánských poutních míst.




Je důstojným místem pro Palladium země české. Je to reliéf Madony s dítětem z korintské mědi a zlata. Podle pověsti ho dal sv. Metoděj sv. Ludmile ke křtu a ta ho dala sv. Václavovi. Po jeho vraždě obrázek schoval sluha a zahrabal ho na poli. Oráč ho vyoral a na tom místě se postavil kostel. V době Rudolfova majestátu byl reliéf prohlášen za  ochranný obraz - Palladium České země.
Císařovna Anna pro něj nechala postavit podle vzoru raně barokních římských kostelů tuhle krásnou stavbu.

Obrázek Palladia jsem si vypůjčila na internetu.


Jak už jsem předeslala, ještě není turistická sezóna a tak jsem se dovnitř kostelů nedostali. Informace o těchto pokladech jsem ve městě nulové. Prostě nic - žádné tabule připomínající historii, žádné směrovky, které by vás k těm místům zavedly... Nebýt milé paní se psem...
Některé poklady máme prostě dobře schované!

A tak se ptám - byli jste ve Staré Boleslavi nebo na jiném zajímavém místě, dobře ukrytém...?
Ráda si to přečtu a něco se dozvím!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

A je na světě! Roky očekávaný, vytoužený, milovaný chlapeček! Rodiče štěstím září!


Zítra ho uvidím a přece nepřijdu s prázdnou...


Mimi conversky byla jasná volba hned, příze dost zbylo, a tak přibyla sova.


Háčkovala jsem z Nicky Elian, háček č.2. Popis na tenisky najdete na netu, je jich tam celkem hodně, sova je z hlavy - mé :o)



Chlapečkovi to bude zcela jistě fuk, ale maminku snad dárek potěší!


Přeji vám příjemný večer a pohodový celý týden!

Vaše Helena

Nejsem žádná cukrářka, mnohé z vás umí vykouzlit taková díla, že se mi tají dech. proto padla moje volba na Charlottu. U ní jsou nejdůležitější dvě věci - postavit zahrádku z cukrářských piškotů a použit kvalitní suroviny na náplň.
Pokud máte chuť vyzkoušet, nabízím recept.

Potřebujeme plochý talíř, na něj položíme potravinářskou folii a obvod dortové formy. Dlouhé italské piškoty namáčíme do amaretta nebo jiného likéru, který máte rádi a stavíme plůtek. Pěkně těsně vedle sebe. V některých receptech je napsáno, že máte jednu stranu piškotu seříznou do rovna, ale piškoty se lámaly a nakonec to nebylo potřeba. Piškoty poklademe i na dno.


A teď samotný dort nebo spíš jeho náplň:

Ušleháme 250 ml smetany na šlehání. V jiné míse našleháme kelímek mascarpone, červený tvaroh a asi 2 lžíce moučkového cukru. Rozpustíme dvě tmavé čokolády (70 % kakaa), přidáme do tvarohového krému a dobře našleháme. Ochutnáme a případně dosladíme. Podle návodu na sáčku připravíme želatinu, nemáme ji trochu zchladnout a vmícháme do krému. Nakonec přidáme našlehanou smetanu.
Polovinu krému přesuneme do formy, poklademe nasáklými piškoty a ty zakryjeme zbylým krémem.
Pokud bych takový krém dělala na normální dort nebo třeba do pohárů, želatinu bych určitě vynechala, ale u Charlotty to nedoporučuji. Vnitřek musí být pevný, aby se dal dost krájet a nerozpadl se.
Tohle všechno je ideální udělat večer předem. Dort zakryjeme folií a dáme do lednice.


Druhý den zbývá už "jen" ozdobit. Z 200 g pravého marcipánu jsem vymodelovala malé růžičky, mezi nimi jsou nasypané hoblinky hořké čokolády a pár bonbonů.


A když se tohle všechno jakštakš povedlo, stačí už jen přesunou dort na servírovací tác (bez folie - ale šlo to nadočekávání dobře) a sundat formu.

Barveně ladící stuha už jen korunuje naše snažení :o) Trochu samochvála, vím, ale měla jsem radost, že se dort povedl, sklidil obdiv a chválu nejen za vzhled, ale i chuť.

 

Tak ať máte středu jak z čokolády a marcipánu!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena