Háčkovat jsem opravdu nestíhala, tak vás alespoň provedu naší jarní zahradou...
Takhle nějak to koncem dubna začalo - naše stará rozkvetlá višeň. Já vím, její fotku vkládám pravidelně každé jaro, ale když ona je tak krásná...



A následují dnešní fotky - před domem rozkvetla vajgélie,


na dvorku ukazuje pryšec svou krásu, hned vedle je kapradí od sousedky.



Další záhon sdílí bohyška s mou nejstarší hortenzii.


Psssst, tady spí miminko překrásného květu...


Tymián se vyhřívá na sluníčku,


 letničky už skoro zaplnily celé nádoby.


U bazénu rozkvetla první iris,


a plnokvětý orlíček. Koupila jsem ho loni od jedné paní na trhu, říkala, že nebudu litovat. Měla pravdu.


Jo, a roste nám marmeláda, jak řekl Adam :o)


A na závěr můj první pivoňkový květ. Dostala jsem ji na podzim od kamarádky Lenky. Ještě jednou děkuji, je nádherná!

Byla to naše druhá návštěva města, chtěli jsme vidět co nejvíc, a tak jsem to vzali pěkně oklikou, po Canale di Fisina.


Paláce i kostel Gesuati jsou ještě zakryté závojem mlhy. Vyrazili jsme docela časně :o) Vlny jsou dost velké, díky za stabilizátor obraz na foťáku :o).


A teď připlouváme k náměstí Sv. Marka. Vidíme věž Campanilu, která stojí na místě původní zvonice (ta se v roce 1902 zřítila) a hlavně Dóžecí palác, někdejší sídlo mocných vládců Benátské republiky. Je to triumf benátské gotiky, postavený z růžového veronského mramoru a krajky lodžií a arkád jsou z istrijského kamene.


A kráčíme po pevné zemi. I když v Benátkách je toto tvrzení velmi zavádějící. Z mostu (Ponte della Paglia) jsme obdivovali další most - Vzdechů (1600), který spojuje Dóžecí palác s vězením. Provinilci jdoucí k soudu na něm prý vzdychali...


Tohle je moje milované sousoší - Tetrarchové. Je vyrobeno v Egyptě ve 4. století a představuje císaře Diokleciána a jeho pomocníky ve vládnutí.


Národní knihovna, krásná, že.


A mozaika na fasádě Baziliky Sv. Marka


Už Napoleon řekl, že to je nejelegantnější náměstí, které zná...


A nebyli bychom v Benátkách, abychom nepluli také po Canal Grande. Stejně, jako před lety, i teď jsem nevěděla, kam s očima. Paláce na obou březích jsou prostě překrásné.


Vybrala jsem fotky, které působí velmi klidně, ale ujišťuji vás, že tam vládne velmi čilý ruch, no prostě jako na silnici - kromě lodí a gondol s turisty tu potkáte lodě zásobovací, popeláře, polici i hašiče :o), stejně jako sanitku.


 


Ale jsou i klidnější místa - třeba uličky, mostečky a malé kanály se čtvrti San Polo.


Docela náhodou jsme při toulání narazili na Casa di Carlo Goldoni. Je to spousta let, co své komedie napsal (Sluha dvou pánů, Poprask na laguně), ale smějeme se jim doteď.


Unavení? Nedivím se. Stejně jsem vám neukázala všechno... Ale za odměnu, že jste došli až sem, sklenka něčeho moc dobrého, typicky benátského - Bellini.
Tento koktejl vznikl v roce 1948 v a stal se sezónním hitem v Henrryho baru v Benátkách. Tam popíjel třeba i pan Hemingway.  Barva nápoje připomněla barmanovi obraz od Belliniho, proto Bellini.


A co v něm vlastně je: šumivé víno, nejlépe Prosecco a šťáva a trocha pyré z veronských broskví.
Úžasné!
A v našich končinách dobře poslouží třeba "bohémka" a broskvový džus :o) No přece nepojedu do Verony pro broskve, že :o)


Mějte krásný víkend!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Terynko, Adame, moc děkuji! Mám velkou radost!


Jestli se vám přání líbí jako mě, prozradím vám, že na jeho výrobu objevila Terka tenhle photo editor  http://www.picmonkey.com/. Práce s ním je velmi jednoduchá, šlo to i mě :o)

A pochopitelně z oslav nevynechaly ani moji mamku.


A když už jsem v tom chlubení, ukážu vám ještě svou maličkou sbírku skleněných dóz. Jednu jsem vám už před časem ukázala, přibyly k ní ještě ta maličká a ta největší.


Jsou překrásné, z těžkého skla, krásně odráží světlo (takže fotit je je radost :o))
Stály 40 - 50 Kč, ve starožitnictví jsem viděla skoro stejnou, cena byla o řád větší.


U nás se v nich zabydlely různé druhy cukru. Moc ráda je kupuji, líbí se mi ty krystaly, i když u nás nikdo ani čaj, ani kávu nesladí...


S pohledem na hnědý cukr se s vámi loučím.
Mějte pohodový týden!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Máte - li chuť, vyzkoušejte moje


Do vzniklého těsta přidejte asi 80 g nasekané kvalitní čokolády a 80 g lískových ořechů. Ty můžete také hrubě pokrájet.


Na pečící papír klademe lžící hromádky těsta, ty pak rukou ještě trochu vytvarujeme a upečeme v troubě vyhřáté na 180 stupňů do růžova (cca 20 minut)


Cookies jsou opravdu výtečné! 

A teď trocha kultury a taky důvod, proč jsem losování narozeninové soutěže o den odložila. Měla jsem totiž tu čest být na pražském koncertě Marka Knopflera.

Mark Freuder Knopfler, britský kytarista, zpěvák a skladatel. Jeho pěvecký styl je nejlépe popisován německou frází Sprechstimme - ne přímo zpěv, ne přímo mluva. Mark Knopfler je nejznámější jako kytarista a zpěvák skupiny Dire Straits, vydal ovšem i několik sólových alb, hrál i v jiných skupinách a spolupracovat s jinými muzikanty (Bobem Dylanem, Ericem Claptonem. Je považován za jednoho z nějlepších kytarisků, kteří hrají prsty, bez trsátka. V žebříčku časopisu Rolling Stone "100 Greatest Guitarists of All Time" dosáhl 27. příčky.

Tolik o něm praví encyklopedie. Já mohu jen dodat, že ho poslouchám už spoustu let, na tuhle písničku mě před... lety balil můj muž :o).




Byl to můj první mega koncert (trochu se bojím toho množství lidí), ale byla jsem nadšená! Na jevišti se neodehrávat žádný cirkus. Bylo to o preciznosti, dokonalém zvuku, skvělých výkonech Knopflera i všech hudebníků, prostě o hudbě!

No, a kdo vydržel až sem, dočkal se losování narozeninové soutěže.


Losovací komisí, notářem a ochotnou pomocnicí mi byla moje mamka.

Tramtaradáááá!

Padova je město v severovýchodní Itálii nedaleko Benátek. Krom jiného se pyšní druhou nejstarší universitou v Itálii, založenou v roce 1222. Její hlavní budova, Palazzo Bo byla našim hlavním cílem.


Přístup do ním je omezen, jsou jen 3 prohlídky denně. Je to místo, kde Galileo Galilei působil jako učitel, práva zde studovat Arnošt z Pardubic a později Jan Nepomucký církevní právo.


Italská průvodkyně měla radost, když našla někoho, kdo jí řekl slovo Nepomucký. Pokusila se to zopakovat, moc jí to nešlo (asi jako nám by nešla italština :o))


Budova prochází momentálně velmi rozsáhlou rekonstrukcí. Měli jsme možnost maličko nakouknout pod ruce lidem, kteří tam pracovali, mají je velmi šikovné!



Na této fotkce je místo, proč nás to tam tolik táhlo. Anatomické divadlo Anfiteatro anatomico. Byla zde v 16. století provedena první veřejná pitva. Fotka je z netu, nesmí se tam fotografovat a navíc, takhle by nevypadala - místnost jsme si prohlédli od spoda (tam kde je ten ovál). Studenti v ochozech stáli, vešlo se jich tam 300. Prostor je ve skutečnosti daleko menší, než na fotkách vypadá.


Potřebujete-li se občerstvit, co třeba v kavárně Caffé Pedrocchi. Připomíná antický chrám a je otevřena od poloviny 19. století. Scházejí se tam prý prostě všichni :o)

Tohle jsou střechy, nádherné střechy, Basilica di Sant Antonio(13. století). Kopulí je 7, připomínají Sv. Marca v Benátkách a na celé basilice je patrný benátský a byzantský vliv.


Padova má naprosto kouzelná náměstí. Celý den jsou na nich trhy, koupit se dá snad všechno.
Toto je Palazzo del Capitanio s krásným orlojem na Piazza dei Signori.


A všude přítomný, pyšní a majestátný benátský lev.


A teď jsme na náměstí Prato della Vale. Má elipsovitá kanál a sochy 84 slavných Padovanů a studentů university.


Je to jedno z největších náměstí na světě, pro představu je o málo větší než Karlovo náměstí v Praze. Je je prostě překrásné!



A teď si určitě zasloužíte odpočinek, co třeba cappuccino v některé z nespočetných kaváren...


A ještě pár detailů pro potěchu oka - třeba lampy.



a nebo třeba květinářství. Nevím, jestli to je dobře vidět - nejen, že před obchodem je to krása, ale na skůtru je proutěný koš, do koše ten pán v modrém uložil kytici a sedl na stroj a odjel ji doručit... Co dodat.


A nebo třeba balkon... a dost, už musíte být unavené! Děkuji všem, kdo jste došli až sem, děkuji moc za nádherná přání k blogovým narozeninám! Jste zlaté!


Mějte se moc hezky, já jdu zdolat alespoň kousek z té hromady prádla :o) No co, návrat do reality... Ale do Itálie vás ještě vezmu!

Moc vás zdravím, Helena