...B...jako Benátky, Bellini...

pátek, května 17, 2013

Pohodový pátek všem!

Vrátím se ještě jednou do Itálie. Zvu vás do Benátek. Nemusíte se bát, užijete si a nohy vás bolet nebudou - většinou budeme totiž plout.

Na první fotce vidíte náš dnešní dopravní prostředek - Vaporetto, neboli benátskou městskou hromadnou dopravu. Chtěli jsem si moře pořádně užít, a tak jsem si koupili 12 hodinovou jízdenku. Pokud chce jet víc jak dvě cesty, vyplatí se i finančně.

Byla to naše druhá návštěva města, chtěli jsme vidět co nejvíc, a tak jsem to vzali pěkně oklikou, po Canale di Fisina.

Paláce i kostel Gesuati jsou ještě zakryté závojem mlhy. Vyrazili jsme docela časně :o) Vlny jsou dost velké, díky za stabilizátor obraz na foťáku :o).

A teď připlouváme k náměstí Sv. Marka. Vidíme věž Campanilu, která stojí na místě původní zvonice (ta se v roce 1902 zřítila) a hlavně Dóžecí palác, někdejší sídlo mocných vládců Benátské republiky. Je to triumf benátské gotiky, postavený z růžového veronského mramoru a krajky lodžií a arkád jsou z istrijského kamene.

A kráčíme po pevné zemi. I když v Benátkách je toto tvrzení velmi zavádějící. Z mostu (Ponte della Paglia) jsme obdivovali další most - Vzdechů (1600), který spojuje Dóžecí palác s vězením. Provinilci jdoucí k soudu na něm prý vzdychali...

Tohle je moje milované sousoší - Tetrarchové. Je vyrobeno v Egyptě ve 4. století a představuje císaře Diokleciána a jeho pomocníky ve vládnutí.

Národní knihovna, krásná, že.

A mozaika na fasádě Baziliky Sv. Marka

Už Napoleon řekl, že to je nejelegantnější náměstí, které zná...

A nebyli bychom v Benátkách, abychom nepluli také po Canal Grande. Stejně, jako před lety, i teď jsem nevěděla, kam s očima. Paláce na obou březích jsou prostě překrásné.

Vybrala jsem fotky, které působí velmi klidně, ale ujišťuji vás, že tam vládne velmi čilý ruch, no prostě jako na silnici - kromě lodí a gondol s turisty tu potkáte lodě zásobovací, popeláře, polici i hašiče :o), stejně jako sanitku.

Ale jsou i klidnější místa - třeba uličky, mostečky a malé kanály se čtvrti San Polo.

Docela náhodou jsme při toulání narazili na Casa di Carlo Goldoni. Je to spousta let, co své komedie napsal (Sluha dvou pánů, Poprask na laguně), ale smějeme se jim doteď.

Unavení? Nedivím se. Stejně jsem vám neukázala všechno... Ale za odměnu, že jste došli až sem, sklenka něčeho moc dobrého, typicky benátského - Bellini.
Tento koktejl vznikl v roce 1948 v a stal se sezónním hitem v Henrryho baru v Benátkách. Tam popíjel třeba i pan Hemingway. Barva nápoje připomněla barmanovi obraz od Belliniho, proto Bellini.

A co v něm vlastně je: šumivé víno, nejlépe Prosecco a šťáva a trocha pyré z veronských broskví.
Úžasné!
A v našich končinách dobře poslouží třeba "bohémka" a broskvový džus :o) No přece nepojedu do Verony pro broskve, že :o)