Příjemný podvečer vám všem!

Modrava nás přivítala nádherným ránem. Okouzlilo nás místo hned u centrálního parkoviště - soutok Roklanského potoka a Vydry. Byli jsme tam mezi prvními, tuhle nádheru jsme měli jen sami pro sebe. Modré nebe, slunce, čerstvý vzduch, šumění vody, která neúnavně přeskakovala kameny a kamínky v korytu řeky.

Moc se mi líbil tenhle pokoj v krajině - velmi vyjímečně odpočívadlo. Autorem je architekt Jan Šépka. Věřte, bylo to velmi příjemné posezení.

Procházky v okolí Modravy jsou prostě úchvatné. Letos to nebyly žádné rekordy, manžela hodně trápilo koleno, operaci se asi nevyhne... 

I hradlový most Rechle jsme měli chvilku jen pro sebe. Za malou chvilku přijel autobus a to bych na takovou fotku čekala asi doteď.

Tak jsem raději "prchli" na procházku podél Vchynicko-tetovského kanálu.

Příjemný den, vážení!

Po necelém roce jsem se na začátku září vypravili na Šumavu. Stejný hotel, což často neděláme. Ale tady se to vyplatilo. Hotel Kristián v Kubově Huti má skvělou polohu, příjemné apartmány i pokoje, vynikající jídlo a milý personál. Prostě dokonalá základna na výlety.

V rámci zakoupené polopenze si vybíráte z myslím 4 jídel, v nabídce si najde to své snad každý. Vždycky je česká klasika, něco lehčího, salát... Polévka a dezert. Vše, co jsme ochutnali bylo vynikající.

Chodit po lesních cestách je tady radost, tolik krásy kolem nás, výhledy, které berou dech...

Příjemný den, vážení!

Po delší době jsme si jeden večer na konci srpna užili na Shakespearovských slavnostech. Jak vidíte, nebe trochu vyhrožovalo, ale nakonec svítily hvězdy :o).

Ale popořadě - nejdřív vynikající večeře v Piccola Italia a pak přesun na Pohořelec.

Kolikrát jsem na tuhle krásu hleděla - stokrát, tisíckrát? Vždycky mě ohromí. 

Zaběhla jsem na Plečnikovu vyhlídku pokochat se Hartigovskou zahradou Prahou.

Už jsme na Nejvyšším Purkrabství a těšíme se na Zimní pohádku. Přála jsem si vidět Martina Hofmanna, ale Michal Isteník byl jako chorobný žárlivec taky skvělý.

No a teď ta noční Praha - tady asi není třeba cokoli dodávat. Chápu, proč se na tohle jezdí dívat celý svět.

Příjemný páteční večer vám všem.

Zámek Nelahozeves jsem měla možnost navštívit při jedné pracovní cestě. A ráda jsem toho využila.

Zámek si nechal stavět Florian Griespek z Griesbachu, osobní tajemník císaře Ferdinanda. Povoláni byli italští řemeslníci, stavba trvala dlouhých 60. let. Měla mít původně 4 křídla, na to poslední ale nedošlo.

I tak vzniklo překrásné sídlo ve stylu severoitalských kastelů.

Vnučka Floriana byla z finančních důvodů zadlužené panství prodat. Majitelkou se stala Polyxena Lobkowicz, rozená z Pernštejna. Zámek byl tedy od roku 1623 až do konfiskace v roce 1948 v držení Lobkowiczů.

V roce 1993 byl zámek v restituci navrácen. Nejprve se zde vystavovala díla z Lobkowiczkých sbírek, ta byla po rekonstrukci postupně převezena do expozice v Lobkowiczkém paláci na Pražském Hradě a tady vznikla expozice Pohled do šlechtických interiérů. Vernisáže se tehdy zúčastnil prezident Václav Havel s manželkou, premiér a ministr kultury.

A teď už nahlédneme do interiérů šlechty 19. století. Představu si opravdu uděláte - je tady spousta osobních předmětů, fotografií, porcelánu.

V jídelně nás zaujala zrcátka místo talířů. Vysvětlení prosté - celá jídelní sada se prostě nedochovala.