...Malá pevnost...
pondělí, října 06, 2025Příjemný večer, vážení.
Myslím, že název tohoto příspěvku a první fotografie nenechá nikoho na pochybách. Byla jsem v Terezíně. Na tuhle návštěvu jsem sbírala odvahu několik let. Taková místa na mě velmi silně působí, moje představivost jede naplno a ve spojení s tím, co vím a s tím, co říkají průvodci...
Ale přesto, taková místa jsou nesmírně důležitá jako připomenutí a varování, že se to nesmí nikdy opakovat.
Byl krásný srpnový den, sebrala jsem odvahu a šla jsem.
Malou pevnost si můžete projít buď sami, nebo s průvodcem. Stačila první věta průvodce Richarda a bylo jasno - ten pán má charisma a dar dobře vyprávět i strašný příběh.
Ač máme Terezín spojený hlavně s událostmi v průběhu Druhé světové války, historie pevnosti je starší. Dvě pevnosti, které měly bránit severní hranice země před vpády pruských vojsk nechala vybudovat Marie Terezie a její syn Josef II. . Proto tu máme Josefov u Jaroměře a Terezín.
Od začátku 19. století sloužila pevnost coby vojenské vězení, internováni tu byli i odpůrci habsburské monarchie. Nejznámějším vězněm té doby byl Gavrilo Princip, atentátník ze Sarajeva. Jeho rukou zemřel následní trůnu František Ferdinand d'Este a jeho žena Žofie Chotková.
Nejtemnější roky terezínské pevnosti jsou ty válečné. Od roku 1940 tu byla věznice pražského gestapa.
Malou pevností prošlo přes 30 tisíc vězňů, tisíce jich tu zemřeli na následky nelidských podmínek, nemocí a zranění způsobených dozorci. Popravovalo se zde ještě v prvních květnových dnech roku 1945...
Po osvobození se Terezín stal internačním táborem pro válečné zajatce a osoby německé národnosti určené k odsunu.
Odhlédneme-li od tragické historie, je pevnost unikátem stavebním.
Uvnitř jsem nefotila a ani jsem se tam příliš nezdržovala. Zdi tam doslova křičí o lidském utrpení.
Velmi milým překvapením bylo složení naší skupiny - mladí lidé, rodiče s dětmi.
Mohlo by se zdát, že tady je světlo na konci tunelu. Žádné tam nebylo pro tisíce lidí. Nevinných lidí.
Vycházeli jsme jako jedni z posledních, za námi se brána zavřela.
Docela dlouho jsme chodili po Národním hřbitově. Vznikal postupně v letech 1945 - 58, jsou tu uloženy ostatky 10 000 obětí ghetta, policejní věznice a koncentračního tábora v Litoměřicích. První pohřeb exhumovaných obětí se konal v září 1945 a účastnil se ho ministr zahraničních věcí Jan Masaryk a poslankyně a bývalá vězenkyně Milada Horáková.
Jsem ráda, že jsem tuhle návštěvu dala. Ale dobře mi z ní nebylo. I teď, kdy příspěvek píšu, se mi všechny dojmy a pocity vrací. Ale jak už jsem psala - zapomenout se nesmí.
Slibuji, příště bude něco veselejšího.
Mějte hezké dny.
Vaše Helena


















40 komentářů
Heli, do Terezína se chci také jednou podívat, mám ho v hlavě dlouho. Stejně tak Osvětim, ale k té asi neseberu odvahu. moc děkuji za zajímavý článek.
OdpovědětVymazatNo, chtělo to dost sebezapření...
VymazatŠárko, moc tě zdravím, H.
Děkuji za připomenutí.Už se tam nějakou dobu chystáme.Jako dítě jsem měla z toho místa trauma.Byla jsem tam se školou.Je to místo,na které bychom neměli zapomínat.
OdpovědětVymazatHelenko,hezké dny
Jituško, děti se musí na takové místo dobře připravit a záleží i na průvodci. Já když si vzpomenu, jaké ruské válečné filmy jsme jako děti viděli - to bych těm svým nikdy nedovolila...
VymazatPa, H.
Ahoj Helenka, no musím povedať, že si odvážna...ja by som to nedala...mala som možnosť navštíviť Osvienčim ...ale nedala som to...nezvladla by som to..takže som to aj hneď zamietla...Ale ako píšeš...je veľmi dôležité si to pripomínať! Pa Z.
OdpovědětVymazatZuzko, do Osvětimi se opravdu nechystám. Tohle úplně stačilo.
VymazatMěj hezkou neděli, H.
Helenko, máš můj obdiv. Já jsem si taková místa zakázala, stresu mám v práci dostatek a další už nechci. Obě naše děti před časem navštívily Osvětim. Škola je na návštěvu dobře připravila a zvládly to dobře. O sobě pochybuji. Stavebně je to místo zajímavé, ale tu negativní energii bych těžko zpracovala.
OdpovědětVymazatPřipomínat by si tato místa měli hlavně ti, ktěří mají plnou pusu nenávisti. Tady jsou vidět názorné výsledky.
Měj se hezky. Jitka
To není k obnovování, Jituško. Bylo hezky, měla jsem vedle sebe manžela a mám zájem o historii. Ale podruhé tam fakt nemusím a Osvětim skutečně nenavštívím. I když jsem se bavila s tím průvodce, a prý toho je k "vidění" tady víc...
VymazatTy zdi tam skutečně promlouvají a hezké to není.
Ty si užij příjemnou neděli, H.
Nebyla jsem tam. A ani nevím, jestli bych návštěvu chtěla uskutečnit. Měla bych to dlouho v sobě, jako když čtu příběhy o lidském utrpení na tomto a i dalších podobných místech. Ale připomínat si toto je důležité.
OdpovědětVymazatHezké podzimní dny, Helenko !
Hanka
Haničko, opravdu se ti nedivím.
VymazatMěj hezkou neděli, H.
Tento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazatHelenko tam jsme byli před lety a víc už mě tam nikdo nedostane. Je to hodně negativní místo, ze kterého je cítit plno bolesti a utrpení. My jsme tehdy šli pěšky trasu z Bohušovic nad Ohří přes Terezín do Litoměřic. Cesta podél Ohře byla nádherná. Zajímavý je i kostel v Terezíně, kde jsou vysoké vstupní dveře, prý proto, aby tehdy důstojnící mohli do kostela vjíždět na koni, což byla pro nás také překvapující informace. Ač tam kvetly tisíce růží, už bych tam znovu nejela. Je to moc smutné město a historie ještě smutnější. Proto asi je čast budov využívána jako sklady ovoce a zeleniny, protože se jinak než malá část jako muzeum, využívat asi nedají. Ač je to smutné město a znovu bych tam nejela, myslím, že by měl tato místa alespoň jednou, navštívit každý. Měj se moc hezky.
OdpovědětVymazatJáro, moc. ti děkuji za tvůj komentář a vzpomínky. Musím souhlasit.
VymazatPosílám pozdravy, H.
Lezarts
OdpovědětVymazatJá tu odvahu nenašla a do tvrze už jsem nemohla. Začali jsme nejdříve v krematoriu a to už bylo na mě příliš…
Blízká osoba naší rodiny prošla Terezínem za 2 světové války. Přežila, ale část rodiny ne. Příliš silné emoce!
Nechápu, jak i po takové tragédii je svět nepoučitelný…ano nesmíme zapomínat!
Naprosto chápu, Renatko!
VymazatUžij si krásnou neděli, H.
Tady jsem ještě nebyla a proto mě Tvůj příspěvek hodně zaujal. Souhlasím s Tebou, měli bychom si některé věci připomínat, ale mám pocit, že všechno je stejně marné (zvlášť teď po volbách!!!). Přeji hezký den.
OdpovědětVymazatAno, připomínají si ti, kteří vlastně vědí a nemusejí. A ti druzí... darmo mluvit.
VymazatPřeji hezkou neděli, H.
My jsme tam byli kdysi dávno se školou, myslím, že to bylo na střední. Mám 40 let od maturity... Úplně si to nepamatuji, ale zůstala mi v mysli ta hromada dětských botiček...Děs,běs ! Jana Č.
OdpovědětVymazatNaprosto chápu, taková scéna se z hlavy jen tak nevymaže.
VymazatJano, děkuji za návštěvu a přeji příjemný den. H.
Nesmíme zapomínat. Vozíme tam pravidelně školní děti, aby věděly......Eva
OdpovědětVymazatJe to tak.
VymazatEvi, měj hezký den. H.
Helo, v Terezíně jse mbyla vícekrát, jak ve městě, tak v Malé Pevnosti, ale jednou, to už jsme měli vnučky, jsem ve městě u domu, kde byly odebrané děti, jsem dostala nějaký nervový záchvat a museli jsme okamžitě s mužem odjet pryč.Také Josefov, kde jsme byli 2x, na mne nepůsobil nijak hezky, ale vidět jsem to chtěla a člověk, zajímající se o dějepis, by to vidět měl. Nakonec ty pevnosti nikdy nesloužily pro původní účel, ale jak vidno - pro daleko zrůdnější. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatJiřinko, já se ti nedivím. A naprosto s tebou souhlasím.
VymazatPřeji hezký den. H.
Vija
OdpovědětVymazatHelenko, souhlasím nesmíme zapomínat. Dcera byla, já odvahu nenašla. Děkuji za příspěvek. Měj hezký den. J
Jani, chápu to. Měla jsem opravdu co dělat...
VymazatMěj příjemný den. H.
Terezín je připomínkou nepředstavitelného státního násilí. Souhlasím, že je nesmírně důležitý jako připomínka toho, že se takové hrůzy nesmí opakovat - ale přitom je necháváme opakovat, například v Palestině, kde Izrael systematicky vyvražďuje tamní obyvatele v rámci, jak to napsal Andreas Malm, historicky první technogenocidy. Věznice, které můžeme vnímat jako obdobu Terezína coby věznice Gestapa, existují v našem současném světě, a ani na vteřinu bychom neměli zapomínat na jejich existenci.
OdpovědětVymazatJá to tak jednoznačně nevidím. Nemáme zapomínat, co té současné válce předcházelo a kde je počátek. Souhlasím s tím, že nejvíc to vždycky odnese civilní obyvatelstvo.
VymazatPřeji hezký den. H.
Terezín jsme vždy míjeli cestou do Ústí, ale nikdy jsme tam nezastavili. Na návštěvu takového místa se musí člověk vnitřně připravit. Jsou to hodně silné zážitky a musíme si neustále připomínat co lidstvo zažilo a brát to jako varování pro budoucnost. Stavba pevnosti je opravdu unikátní a ráda jsem si ji prohlédla. Zdraví Večernice.
OdpovědětVymazatSouhlasím, Večernice. Stavba zajímavá a propracované, účel nakonec zrůdný...
VymazatPřeji příjemný den. H.
Byla jsem tam několikrát, poprvé jako docela malá. Šli jsme s tátou sami a dodnes cítím tu hrůzu, když jsme vyšli na popravišti. Naposledy jsem tam byla jako studentka a asi stačilo. Na Osvětim jsem v sobě odvahu nenašla... Válečným filmům i knížkám se vyhýbám, i když ne stoprocentně, ale pak se mi to vrací ve snech... Ale díky za připomenutí a za fotky. E
OdpovědětVymazatDěkuji za tvou vzpomínku, Evi, i když není vůbec hezká. Tam je težké vzpomínat hezky...
VymazatMám to podobně.
Děkuji a přeji hezké dny, H.
Heleno, v Malé pevnosti jsem byla před lety a moje dojmy byly podobné. Nesmíme zapomenout, aby se historie neopakovala... Jinak pevnost sama o sobě je zajímavým stavitelským dílem.
OdpovědětVymazatHezký den
Stáňo, s tvými slovy naprosto souhlasím a přeji hezký den. H.
VymazatZa sebe napíšu, že člověk, který "žije" historií, nemůže uvažovat, co to se mou udělá. Když je ten návštěvník předem správně poučen, má i empatického průvodce, který tam většinou bývá, pak já u sebe problém nevidím, ani u těch, kteří šli se mnou. Ano, Malou pevnost jsem poprvé navštívila dávno - jako studentka a jsem ráda, že nás tam zavedli. Ovšem Osvětim a Březinku jsem navštívila mockrát. My to máme blíže do PL než do Terezína. Prožívala jsem to, ale nikdy jsem neuvažovala tak, jestli seberu odvahu. A posílat do takových míst školní děti, je správné. Školy z našeho regionu každoročně pořádají exkurze do Osvětimi. Jeden z prastrýců zahynul v Osvětimi jako člen Obrany národa, psala jsem o tom na blogu. Pak těmi bloky procházíš s vlastními pocity, procházíš kolem těch pecí... On hrob nemá, občas zapálím svíčku u pomníku na našem hřbitově.
OdpovědětVymazatDěkuji za takový příspěvek. 👍
Hani, děkuji za tvá vzpomínky. Bolestné. A souhlasím, tohle se nesmí opakovat a musí se to připomínat.
VymazatPosílám pozdravy, H.
moc si to nepamatuji, ale byla jsem tu na školním výletě...už dávno,Sv.
OdpovědětVymazatSvětlanko, hezké to není...
VymazatMěj příjemné dny, H.
Ahoj Helenko,
OdpovědětVymazatjá jsem tam taky ještě nebyla, ale chystám se to napravit. To místo ukazuje hrůzu minulosti, ale nemělo by se na to zapomínat. Uvažuji i nad tím, že bych tam vzala na exkurzi naše žáky.
Měj se krásně,
Hanka z ciculka.cz
Hani, studenty bych tam určitě vzala. Předem bych je připravila na to, co uvidí a uslyší...
VymazatMěj hezký den. H.
pro Hanku Kaleidoskop: celý život mne baví a zajímá zeměpis a dějepis, tedy i události ve 20.st., čtu a to hodně i knihy o Holokaustu, viděla jsem hodně dokumentárních filmů, třeba Šoa, a do Osvětimi ani Březinky bych nešla, protože si to umím představit a nemusím to navštěvovat, je toho popsáno v knihách spousta, mám představivost a jsou tam i plánky, fotky a ty přímo od Němců, tam řádících, co bych na starých barácích a pecích ještě viděla nového? Terezín a Josefov jsem chtěla vidět a to i z jiných důvodů, než je 2.sv. válka a její spojitost s Terezínem.Koncentračních lágrů bylo celkem po okupované Evropě asi 2500 a nic hezkého se tam nedělo. Nikdo nehnul brvou, když viděl ty lidi jezdit dobytčákem někam na Východ! no, možná pár slitovných jim hodilo chleba...Pachatelů bylo odsouzeno zoufale málo!
OdpovědětVymazatMy sice nejsme v kůži tehdy žijích lidí, ale jak bychom se asi zachovali my? a co bychom asi tak dělali v podobné situaci? V r. 1967 nebo tak nějak moje dvě spolužačky s jejich rodiči a sourozenci odešly do Izraele a od nich a dalších lidí leccos vím, o Gaze se nemíním bavit, kdyby se tam chovali Hamásovci jako lidi, asi by to jinak vypadalo, Evropa jim posílá spoustu peněz a jak je využívají? kupují lidem potraviny, vodu, léky?
Izrael v současné podobě vznikl v květnu 1948 ( je mladší o tři měsíce ode mne! ) a co vše tam dokázali a přitom startovní čáru měli velmi těžkou. Víte, jak malé území to je? a okolo mají samé nepřátele. Židé žili v celé severní Africe, v Iráku, Íránu, Sýrii, Libanonu a nyní tam žije pár starších a mnohde už ani jeden, najdete jen zbytky synagog nebo jejich trosky, dokonce i v Číně žili, město Cherson postavili a po 30 letech je vyhnali a jejich majetek zabavili.
Jiřina z N.