Heli, do Terezína se chci také jednou podívat, mám ho v hlavě dlouho. Stejně tak Osvětim, ale k té asi neseberu odvahu. moc děkuji za zajímavý článek.

Děkuji za připomenutí.Už se tam nějakou dobu chystáme.Jako dítě jsem měla z toho místa trauma.Byla jsem tam se školou.Je to místo,na které bychom neměli zapomínat.
Helenko,hezké dny

Ahoj Helenka, no musím povedať, že si odvážna...ja by som to nedala...mala som možnosť navštíviť Osvienčim ...ale nedala som to...nezvladla by som to..takže som to aj hneď zamietla...Ale ako píšeš...je veľmi dôležité si to pripomínať! Pa Z.

Helenko, máš můj obdiv. Já jsem si taková místa zakázala, stresu mám v práci dostatek a další už nechci. Obě naše děti před časem navštívily Osvětim. Škola je na návštěvu dobře připravila a zvládly to dobře. O sobě pochybuji. Stavebně je to místo zajímavé, ale tu negativní energii bych těžko zpracovala.
Připomínat by si tato místa měli hlavně ti, ktěří mají plnou pusu nenávisti. Tady jsou vidět názorné výsledky.
Měj se hezky. Jitka

Nebyla jsem tam. A ani nevím, jestli bych návštěvu chtěla uskutečnit. Měla bych to dlouho v sobě, jako když čtu příběhy o lidském utrpení na tomto a i dalších podobných místech. Ale připomínat si toto je důležité.
Hezké podzimní dny, Helenko !
Hanka

Tento komentář byl odstraněn autorem.

Helenko tam jsme byli před lety a víc už mě tam nikdo nedostane. Je to hodně negativní místo, ze kterého je cítit plno bolesti a utrpení. My jsme tehdy šli pěšky trasu z Bohušovic nad Ohří přes Terezín do Litoměřic. Cesta podél Ohře byla nádherná. Zajímavý je i kostel v Terezíně, kde jsou vysoké vstupní dveře, prý proto, aby tehdy důstojnící mohli do kostela vjíždět na koni, což byla pro nás také překvapující informace. Ač tam kvetly tisíce růží, už bych tam znovu nejela. Je to moc smutné město a historie ještě smutnější. Proto asi je čast budov využívána jako sklady ovoce a zeleniny, protože se jinak než malá část jako muzeum, využívat asi nedají. Ač je to smutné město a znovu bych tam nejela, myslím, že by měl tato místa alespoň jednou, navštívit každý. Měj se moc hezky.

Lezarts
Já tu odvahu nenašla a do tvrze už jsem nemohla. Začali jsme nejdříve v krematoriu a to už bylo na mě příliš…
Blízká osoba naší rodiny prošla Terezínem za 2 světové války. Přežila, ale část rodiny ne. Příliš silné emoce!
Nechápu, jak i po takové tragédii je svět nepoučitelný…ano nesmíme zapomínat!

Tady jsem ještě nebyla a proto mě Tvůj příspěvek hodně zaujal. Souhlasím s Tebou, měli bychom si některé věci připomínat, ale mám pocit, že všechno je stejně marné (zvlášť teď po volbách!!!). Přeji hezký den.

My jsme tam byli kdysi dávno se školou, myslím, že to bylo na střední. Mám 40 let od maturity... Úplně si to nepamatuji, ale zůstala mi v mysli ta hromada dětských botiček...Děs,běs ! Jana Č.

Nesmíme zapomínat. Vozíme tam pravidelně školní děti, aby věděly......Eva

Helo, v Terezíně jse mbyla vícekrát, jak ve městě, tak v Malé Pevnosti, ale jednou, to už jsme měli vnučky, jsem ve městě u domu, kde byly odebrané děti, jsem dostala nějaký nervový záchvat a museli jsme okamžitě s mužem odjet pryč.Také Josefov, kde jsme byli 2x, na mne nepůsobil nijak hezky, ale vidět jsem to chtěla a člověk, zajímající se o dějepis, by to vidět měl. Nakonec ty pevnosti nikdy nesloužily pro původní účel, ale jak vidno - pro daleko zrůdnější. Jiřina z N.

Vija
Helenko, souhlasím nesmíme zapomínat. Dcera byla, já odvahu nenašla. Děkuji za příspěvek. Měj hezký den. J

Terezín je připomínkou nepředstavitelného státního násilí. Souhlasím, že je nesmírně důležitý jako připomínka toho, že se takové hrůzy nesmí opakovat - ale přitom je necháváme opakovat, například v Palestině, kde Izrael systematicky vyvražďuje tamní obyvatele v rámci, jak to napsal Andreas Malm, historicky první technogenocidy. Věznice, které můžeme vnímat jako obdobu Terezína coby věznice Gestapa, existují v našem současném světě, a ani na vteřinu bychom neměli zapomínat na jejich existenci.

Terezín jsme vždy míjeli cestou do Ústí, ale nikdy jsme tam nezastavili. Na návštěvu takového místa se musí člověk vnitřně připravit. Jsou to hodně silné zážitky a musíme si neustále připomínat co lidstvo zažilo a brát to jako varování pro budoucnost. Stavba pevnosti je opravdu unikátní a ráda jsem si ji prohlédla. Zdraví Večernice.

Byla jsem tam několikrát, poprvé jako docela malá. Šli jsme s tátou sami a dodnes cítím tu hrůzu, když jsme vyšli na popravišti. Naposledy jsem tam byla jako studentka a asi stačilo. Na Osvětim jsem v sobě odvahu nenašla... Válečným filmům i knížkám se vyhýbám, i když ne stoprocentně, ale pak se mi to vrací ve snech... Ale díky za připomenutí a za fotky. E

Heleno, v Malé pevnosti jsem byla před lety a moje dojmy byly podobné. Nesmíme zapomenout, aby se historie neopakovala... Jinak pevnost sama o sobě je zajímavým stavitelským dílem.
Hezký den

Za sebe napíšu, že člověk, který "žije" historií, nemůže uvažovat, co to se mou udělá. Když je ten návštěvník předem správně poučen, má i empatického průvodce, který tam většinou bývá, pak já u sebe problém nevidím, ani u těch, kteří šli se mnou. Ano, Malou pevnost jsem poprvé navštívila dávno - jako studentka a jsem ráda, že nás tam zavedli. Ovšem Osvětim a Březinku jsem navštívila mockrát. My to máme blíže do PL než do Terezína. Prožívala jsem to, ale nikdy jsem neuvažovala tak, jestli seberu odvahu. A posílat do takových míst školní děti, je správné. Školy z našeho regionu každoročně pořádají exkurze do Osvětimi. Jeden z prastrýců zahynul v Osvětimi jako člen Obrany národa, psala jsem o tom na blogu. Pak těmi bloky procházíš s vlastními pocity, procházíš kolem těch pecí... On hrob nemá, občas zapálím svíčku u pomníku na našem hřbitově.
Děkuji za takový příspěvek. 👍

moc si to nepamatuji, ale byla jsem tu na školním výletě...už dávno,Sv.

Ahoj Helenko,
já jsem tam taky ještě nebyla, ale chystám se to napravit. To místo ukazuje hrůzu minulosti, ale nemělo by se na to zapomínat. Uvažuji i nad tím, že bych tam vzala na exkurzi naše žáky.
Měj se krásně,
Hanka z ciculka.cz

pro Hanku Kaleidoskop: celý život mne baví a zajímá zeměpis a dějepis, tedy i události ve 20.st., čtu a to hodně i knihy o Holokaustu, viděla jsem hodně dokumentárních filmů, třeba Šoa, a do Osvětimi ani Březinky bych nešla, protože si to umím představit a nemusím to navštěvovat, je toho popsáno v knihách spousta, mám představivost a jsou tam i plánky, fotky a ty přímo od Němců, tam řádících, co bych na starých barácích a pecích ještě viděla nového? Terezín a Josefov jsem chtěla vidět a to i z jiných důvodů, než je 2.sv. válka a její spojitost s Terezínem.Koncentračních lágrů bylo celkem po okupované Evropě asi 2500 a nic hezkého se tam nedělo. Nikdo nehnul brvou, když viděl ty lidi jezdit dobytčákem někam na Východ! no, možná pár slitovných jim hodilo chleba...Pachatelů bylo odsouzeno zoufale málo!
My sice nejsme v kůži tehdy žijích lidí, ale jak bychom se asi zachovali my? a co bychom asi tak dělali v podobné situaci? V r. 1967 nebo tak nějak moje dvě spolužačky s jejich rodiči a sourozenci odešly do Izraele a od nich a dalších lidí leccos vím, o Gaze se nemíním bavit, kdyby se tam chovali Hamásovci jako lidi, asi by to jinak vypadalo, Evropa jim posílá spoustu peněz a jak je využívají? kupují lidem potraviny, vodu, léky?
Izrael v současné podobě vznikl v květnu 1948 ( je mladší o tři měsíce ode mne! ) a co vše tam dokázali a přitom startovní čáru měli velmi těžkou. Víte, jak malé území to je? a okolo mají samé nepřátele. Židé žili v celé severní Africe, v Iráku, Íránu, Sýrii, Libanonu a nyní tam žije pár starších a mnohde už ani jeden, najdete jen zbytky synagog nebo jejich trosky, dokonce i v Číně žili, město Cherson postavili a po 30 letech je vyhnali a jejich majetek zabavili.
Jiřina z N.