Rozhodla jsem se pro deky. Zvolila jsem jemnou merino vlnu, háček č.3.


Jak vidíte, použila jsem ten nejjednodušší vzor, barvy jsou krásné, jakoby zapudrované, tak aby hezky vynikly.


Každá deka je trochu jiná, ke každé jsem přidala malou sovičku. Tu jednu jsem už viděla jezdit na kočárku :o)



Holčičky jsou kouzelné, zdravé a narodily se do milujících rodin. Moc jim přeji hezký život.


Máme za sebou prodloužený víkend. U nás byl celkem rušný - přijely obě děti, přivítali jsem milou návštěvu (v sobotu odpoledne mi domem běhali dva bíglové :o)), byli jsme v krásném podzimním lese a v útulné kuchyni mé pratety plné dobrého jídla a dobrých lidí. A pochopitelně i na hřbitovech zapálit svíčky a zavzpomínat...
Vždycky jsem se snažila, aby můj blog byl apolitický, ale události posledních týdnu a jejich eskalace v tak významný a sváteční den... Nepřísluší mi hodnotit a soudit, a tak jen zírám a nechápu. Pravda, slušnost, čest, důstojnost, to jsou pojmy, které jsou důležité jen pro někoho.
A tak jsem moc ráda, že nežiji na Hradě, ale mezi slušnými lidmi.

Mějte příjemný první listopadový týden.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Ještě hodně spí, nejraději na mém klíně :o)



Už teď má hromadu práce, třeba okusování a tvarování polínka od kamen... Jenže taková práce jednoho unaví...


Horší je to s focením venku. Zajímá ho všechno - jablka pod stromem, sýkorky ve větvích, květy muškátů... Ač to je mrňous, má celkem velké zrychlení :o)



Moc rád se mnou vaří... Chvíle spokojeného oddychování střídají ty plné lumpačení. Třeba dneska jsem odběhla pro telefon a v pelíšku jsem našla rozháčkovanou šálu pro kamarádku a přízi omotanou kolem celé jídelny a obýváku... Napadlo mě běžet pro foťák, ale ta šála je jak pavučinka, asi bych to nestihla :o)


A na závěr jedna z posledních fotek Barnabáška. Děkujeme za každý den, který s námi byl. Nikdy nezapomeneme. Snad se mu pod jabloní hezky spí...

Tady už stojí na nejvyšším místě - akropoli. Zbyly tu základy chrámu zasvěceného Atheně, byly tu obchody a nádrž na vodu. Výhled na město je skutečné dechberoucí.


Město zpustošily dvě zemětřesení (226 a 142 před naším letopočtem). Z toho druhého se již nevzpamatovalo. V polovině 19. století byly ruiny objeveny Alfredem Biliotti a Augustem Salzmannem. Hodně cenných nálezů najdete v Britském muzeu v Londýně.


Pro někoho je to jen hromada starého kamení, ale já jsem šťastná, že jsem tam mohla být, dotknout se...
Po cestě zpět jsem zastavili na jedné z mnoha krásných pláží... Sever ostrova je přece jen trochu jiný, než jih.




Je háčkovaná z příze Slávka (dvojitě), háček č. 3 a čtverce samotné jsou improvizace... V barvě jsem původně viděla slunce zapadají do moře, teď spíš zlaté spadané listí...



Mějte krásný večer a příjemné dny!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Krásný večer všem!

Ač to letos z mnoha důvodů opravdu nevypadalo, nakonec jsme i my měli dovolenou. A krásnou! To říkám rovnou! Kdo Rhodos navštívil, dá mi jistě za pravdu, že to je překrásný ostrov. Nádherné moře,  slunce, výborné jídlo a víno, pohoda a klid... A spousta míst k vidění. Ostrovem kráčela historie a je to vidět.
Dnes vám vezmu do hlavního města ostrova. Projdeme se po Rhodu.
Ostrov samotný je díky své poloze přirozenou křižovatkou mezi Evropou, Asií a Afrikou, což mu přineslo velkou kulturní a architektonickou různorodost.


Najdete tu památky na helenské období i časy, kdy byl ostrov římskou provincií, své stopy tu nechala Byzanc, křesťané, Židé i Osmané. Na první fotce jsou zbytky gotického kostela Panagia tou Bourgou.




 Významnou kapitolou v dějinách města i celého ostrova je rytířské období. Palác velmistrů vybudovaný řádem johanitů je impozantní i dnes, i když je to vlastně jakási replika zbudovaná na ruinách původního paláce v době italské okupace (1937-1940).



Od něj se dostaneme do Rytířské ulice. Bez lidí nevyfotitelná! Je plná rezidencí, kde přebývali rytíři řádu sv. Jana podle národností.


Hned v sousedství stojí úchvatná budova, nebo spíš areál johanistického špitálu, kde je dnes Archeologické muzeum. Připomíná spíš klášter, už jeho exteriér je opravdu překrásný.




Tohle místo jsem vždycky chtěla moc vidět. Starý přístav Mandraki. Na sloupech tu stojí jelen a laň, erboní zvířata Rhodu. Podle pověsti tu stál Rhodský kolo, jeden ze sedmi divů světa. Rozkročená socha boha Helia, mezi jeho nohama lodě proplouvaly do přístavu. Jen legenda, vědci dokázali, že to nebylo v lidských silách a zmíněná socha stala na kopci nad městem... Ale stejně, krásná představa...


 A tady je připomenutí dalšího období v dějinách - osmanské - Sulejmanova mešita z 16. století. Je jak růžová perla...


 Nechci vás zahltit, fotek mám spoustu a začala bych skákat z jednoho místa na druhé, z jednoho století do druhého. Tak klid, jsme přece na dovolené... Rhodos skýtá i klid a oddech.



Pro dnešek to stačí, dny po dovolené jsou víc než hektické, tak jsem se moc ráda vrátila alespoň ve vzpomínkách...

Dobrou noc a sladké sny!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

A teď k fotkám. Tyhle prostírky jsem dělala na přání. Jsou velmi podobné těm z provázku, které jsem vám už před časem ukazovala. Neprve to měla být sada 4 kousků, nakonec to jsou sady dvě :o)


Provázek už opravdu nemám, a tak jsem hledala přízi s nejpodobnější barvou. Volba padla na Catanii.   Je to velmi kvalitní příze (100% bavlna), háčkuje se z ní moc hezky. Když tedy je...
Došla a já vás tady prosila o pomoc. A taky se mi jí dostalo! Luci, ještě jednou moc děkuji!
Mimochodem, Lucka má moc hezký blog a na její výtvory je radost pohledět http://bylucilo.blogspot.cz


Háček č.2, vzor vlastní, nic světoborného, vlastně jen dlouhé sloupky.


O jejich focení jsem měla jasnou představu. Vřesy v pozinkovaných kyblících, možná pár bílých dýní... Jenže máme v září tropy. Opravdu mi to nevadí, a tak jsou fotky prostě letní...


Mějte se moc hezky, užívejte si krásné počasí!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

jsem vlastně spokojená!

Narodila jsem se milujícím rodičům. Je pravda, že můj život poznamenala a ovlivnila vážná nemoc zjištěná ve třech letech (a teprve, když jsem měla své vlastní děti pochopila jsem, co rodiče zažívali). Jistě i díky jejich přístupu a výchově jsem prožila šťastné dětství a vystudovala jsem více méně to, co jsem chtěla.


A pak jsem potkala Jeho! Velká J je opravdu na místě, pochopitelně jsem prožila i jiné lásky, ale on byl a je mužem mého života. Prožili jsme toho spolu opravdu hodně. Od bezstarostného bytí na letním táboře, kde jsem se poznali, po začátek 90. let, kdy založil vlastní firmu. Byl to velký krok do neznáma, ale vždycky jsem mu věřila, že nás (mě a děti) zabezpečí, že všechno dělá jen pro nás, že co si umane, za tím taky jde a dosáhne toho. Život je opravdu pestrý, chvíle štěstí se střídají s těmi smutnými, pocity euforie střídají dny plné beznaděje a smutku. Zvládli jsme toho spolu opravdu hodně. Postavili jsme dům, stáli jsem při sobě když umřel můj táta a později i manželovi rodiče, vychovali jsme děti... V životě je důležité vědět, že se máte o koho se opřít!


I po těch dlouhých letech stále cítím lásku, stále chceme dělat jeden druhému radost, plnit mu jeho přání a sny. Hodně pracujeme a snažíme se to vyvažovat cestováním, kulturou, prostě vjemy, které nás obohatí a posunou dál.


A moje děti. Moje báječné děti! Terezka a Adam. Jsou dospělí, ale pořád děti. Možná to mámě nepřísluší říkat, ale jsou chytré, inteligentní, se srdcem na pravém místě a s touhou poprat se se životem a něčeho dosáhnout. Jsem na ně opravdu moc pyšná!


Jsem už velká holka, ale stále se učím! Učím se žít přítomností, malými radostmi, kouzlem okamžiků. Už dlouho neříkám až a jednou... žijeme teď a tady.



Dnes je mi padesát. No a co, je to přece jen číslo!

Mějte krásný den!
Helena

PS: svou narozeninovou zpověď jsem doplnila fotkami z jedné prázdninové zastávky v Rychnově nad Kněžnou. Kostel Nejsvětější Trojice a můj milovaný Santini. Je prostě jen krásný, žádnou symboliku prosím nehledejte :o)

 Výtvarníci, spisovatelé, režiséři... jejich přítomnost udělala z této čtvrti pražský Montmarte. Dokonale ji popsal už Jan Neruda a děj svého romaneta sem zasadil Jakub Arbes.


Krom úchvatné podívané s minimem turistů (na rozdíl od nedalekého Pražského hradu) skýtá ještě jednu lahůdku - letní scénu divadla Ungelt. Ta byla i našim cílem.


Před divadlem jsem se ještě stihli občerstvit v půvabné kavárně Nový svět.



A pak už kultura. Páni Němec a Kostka rozehrály strhující podívanou! V jejich věku opravdu obdivuhodný výkon. Hra se hraje i na kamenné scéně, kdyby vás zaujala...


A ještě pár fotek setmělého, o to však romantičtějšího Nového světa.


Ano, najdete tu i roubenku. Neuvěřitelné, uprostřed Prahy. Tu třeba vlastnili dva nerozluční přátelé - Arnošt Lustig a spisovatel Ota Pavel.


A na malém náměstíčku je domeček, který nemá dveře (jsou jen naznačené na fasádě) a jen jedno okno.



A nakonec ještě pár jmen, spojených s tímto místem. Režisér Karel Kachyňa, výtvarník Jan Švankmajer, malíř Jan Zrzavý, výtvarník a grafik Jiří Anderle, scénárista Jindřich Polák (Pan Tau) a to nejsou zdaleka všechna slavná jména.


Prostě místo, kam se musím čas od času vracet...

Mějte krásný večer a zítra všichni školou povinní - vykročte pravou!

Moc vás zdravím! Vaše Helena