Na studování návodů na čepičky nebo botičky pro předčasně narozená miminka jsem přece jen unavená, ale srdíčka... ta mi jdou i bez návodu. Jsou do projektu ttp://mamypromamy.blogspot.cz/ pro maminky těch drobečků. Takový maličký dáreček jako symbol, že na ten strach nejsou samy.



Když je viděla moje známá, začala se smát, prý bude mít Sněhurka konečně hezky nafocený vzorník :o) Vzorník to tedy nebude, ale je pravda, že jsem to pojala trochu jinak, než Lenka.


Háčkovala jsem z dvojité Sněhurky v pastelových, jemných barvičkách.


Dozdobené jsou jednoduchou kytičkou a perličkou.


Snad z nich ty maminy, které prožívají dny plné strachu, nejistoty a stresu, budou cítit moji účast.



Teď už musím jen nastudovat, jak a kam mám dárečky poslat.



A teď tu mám ještě jedno srdce. Na dlani. Byla jsem poctěna hned několikrát tímto nádherným oceněním.
Udělila mi ho
Martinka  http://myhappyangels.blogspot.cz/
Maruška  http://maru-stesti.blogspot.cz/
a Ilonka  http://oranzerka.blogspot.cz/

Moje milé, je to pro mne velká pocta a vážím si vaší přízně! DĚKUJI!


A teď budu vypadat, jako že se opičím, ale alespoň je vidět, jak na stejné vlně jsme naladěny. Hned vysvětlím. Když jsem přemýšlela, komu ocenění pošlu dál (všem ho dát nemůžu :o)), řekla jsem si, že ho tentokrát dostanou ty, které znám osobně. Ilonka totiž udělala to samé :o)

Takže, ocenění uděluji a srdíčko posílám milým přítelkyním:
Ilonce  http://oranzerka.blogspot.cz/
Věrušce  http://mamabiba.blog.cz/
a Tínce  http://svetnicka-tina.blogspot.cz/

Vám všem ostatním přeju příjemné podzimní dny.

Moc  vás zdravím!
Vaše Helena

Hana a Eduard Benešovi byli nesporně jedním z nejelegantnějších párů své doby. Poznali se v Paříži v roce 1905. Do manželství přinesla paní Hana značné jmění, a tak se mohl její manžel věnovat své vědecké a pedagogické kariéře. První světová válka hrubě narušila jejich harmonický život, Beneš odešel s T.G. Masarykem do emigrace a paní Hana byla vězněna. To podlomilo její zdraví natolik, že manželství zůstalo bezdětné.


Se vznikem Československa se jejich život opět změnil.  Edvard byl ministrem zahraničí a paní Hana se musela poprat s tím, že je jednou z nejsledovanějších žen a později i s rolí první dámy. Myslím, že se toho úkolu zhostila dokonale, o její eleganci a noblese, inteligenci a zároveň lidskosti se dodnes povídá.


Letní sídlo v Sezimově Ústí bylo postaveno v letech 1930 - 31 podle projektu architekta Petra Kropáčka. Vila měla připomínat venkovské stavení z jihu Francie.


Jezdili sem odpočívat, zvali sem své přátele, byl to jejich pravý domov.


Po Edvardově smrti v roce 1948 strávila ve vile dalších 26 let...


Za pozornost stojí i rozsáhlá zahrada. Autorem základní kompozice byl architekt Otakar Fierlinger.


Možná vás překvapí, že většinu zahradnických prací dělali sami Benešovi. Byli to vášniví zahradníci.

Tohle je Čapkova studánka. Původě tu bylo vyústění přepadu od bazénku u domu, takové bahnité místo a na radu Karla Čapka se vybudovaly zídky a tím vznikla tůňka.


Vila je v současnosti v majetku Úřadu vlády. Vstup do ní je zdarma, každý poslední víkend v měsíci od května do října. Podrobné informace najedete tedy  http://www.sezimovo-usti.cz/_turista/ben_vila.php. Prohlídku si doporučuji na uvedeném telefonu rezervovat.

Tak, ať už budete v následujících volných dnech dělat cokoli, přeji vám, ať je vám dobře.

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

I když v týdnu moc času na tvoření nebylo, přece jen jsem nějakou maličkost ušmodrchala.
Potáhla jsem pár starých, dřevěných ramínek. Ona to není jen záležitost romantická, ale i praktická, pověšené halenky a hlavně topy s ramínky z nich totiž nekloužou...


Já jsem háčkovala krátkými sloupky ze stoprocentní bavlny (zrecyklovala jsem starou pletenou halenku).


Jedno jsem dozdobila růžičkou, to druhé srdíčkem naplněným trochou levandule.



A tady je ještě jedna sada. Dokončila jsem jí asi 10 minut před tím, než jsem jí darovala.


Nakonec jsem ji stihla i rychle vyfotit :o)


Jestli náhodou nevíte, jak na to, stačí uháčkovat obdélník stejně dlouhý jako ramínko, šířku obdélníku rovněž naměříme podle ramínka. Nemusíte přidávat, práci je potřeba trochu napnout. Na ramínku ji buď sháčkujeme nebo sešijeme. Zdobit můžete podle svého vkusu - buď jako já, nebo můžete růžičku umotat z látky, nebo... však vy si poradíte.

Jak na to:
Sýr s bílou plísní rozřízneme a vnitřek vydlabeme. Zůstanou mám jen mističky.


Vnitřky sýrů smícháme se změklým máslem (4 sýry o 100 g potřebují přiblížně 1/3 másla). Někdy to jde ztuha, pomozte si třeba tyčovým mixérem.
Do vzniklé pomazánky vmícháme hrst usekaných vlašských ořechů, kousek feferonky (dle vašeho uvážení) a hrst natí (já měla mladou cibulku a petrželku).
Použít se dají i olivy, sušená rajčata, kapary, česnek...


Vzniklý krém naplníme do připravených mističek, přiklopíme druhou půlkou sýra a zabalíme. Chce to alespoň den na rozležení v lednici.
Krájíme na sousta hned po vytažení z lednice, ale servírujeme až za chvíli, chutě se v pokojové teplotě krásně rozvinou.
Podáváme s hrozny, kouskem pečiva a třeba i ořechy. A s tou sklenkou dobrého červeného...

Háčkovala jsem ze zbytku smetanové příze, dala jsem ji dvojitě, háček č.3.


Myslím, že se v podzimních dekoracích určitě uplatní.


A teď se ještě jednou vrátím k srdíčku, které jste tu viděly nedávno. Musím říct, že jsem si video moc neprohlížela, háčkovala jsem rovnou podle obrázku. Některé z vás mě upozornily, že "ta paní má tak velké ruce, že vlastně není vidět, co dělá..."


A některé jste si zase povzdechly, že by nebyl špatný graf... Ten jsem slíbila, ale než jsem se k tomu dostala, poslala mi ho Jarmilka.


Jarmilko, moc děkuji! Jste taková dobrá duše a když dovolíte, podělím se.


Podzimní deko ještě nemám, jen se na ně tak zlehka připravuji. Srdíčka v barvě ostružin hezky ozdobí kovové květináče s vřesem.




Takže s chutí do srdíček! S chutí do podzimu!
Moc vás všechny zdravím!

Vaše Helena

PS:
Jo, holky, už to asi všechny víte - Katka na svém blogu http://bavimebydlet1.blogspot.cz/  vyhlásila soutěž s úžasnými cenami. Tak hodně štěstí!

Nejprve vás vezmu na hrad Rožumberk. Jak už jeho název praví, jeho nejvýznamnějšími majiteli byli Rožmberkové. V současné době je hrad státní a v jeho interiérech se nesmí fotografovat.


Měli jsme ale štěstí - navštívili jsme ho v době výstavy květinových aranží a focení bylo mimořádně povoleno.



A tak se pokochejte - dobovým nábytkem i květinami.
O dámě na obrazu následující fotografie určitě slyšel každý - ano, je to pověstná Perchta z Rožmberka, místní Bílá paní. Žila v letech 1429 - 1476 a jako Bílá paní se zjevuje od 17. století.
Žila prý v nešťastném manželství...


Pohledem na jeden z nádherných stropů s nezbytnou rožmberskou růží se s hradem rozloučime.
Bylo tam moc krásně.


A teď se posuneme nejen na mapě, ale i v čase. Mnohým z vás netřeba představovat, ale nešlo se nezastavit. Jsme v Holašovicích, malé vesničce, jejiž náves ve stylu vesnického baroka se v roce 1995 stala vesnickou památkovou rezervací a od roku 1998 je zapsána do Seznamu světového kulturního dědictví Unesco.


Termínově jsme se netrefili do slavností, které se tam každoročně konají, do vesničky jsme přijeli navečer, byla téměř liduprázdná a musím říct, že i taková měla své kouzlo.


Selské baroko vznikalo v 70. letech 19 století. Vesnice sama má však kořeny hluboko v minulosti, první zmínka o ní je z konce 13. století.