Na toho anděla - voraře jsem se chodila dívat několikrát denně...
Nešli jsme do historického centra přímou cestou, vydali jsme se ulicí Rybářskou podél Vltavy. Byl tam klid, takové zvláštní světlo a řeka nabízela krásná zrcadlení...
Omrkli jsem, jak jde oprava mostu a po náhradní lávce jsme se vraceli.
O krásná zákoutí tady opravdu není nouze, jen vychytat chvíli, kdy nikdo nejde a neparkují tam auta.
Fasády tady opravdu vyprávějí příběhy. Třeba tenhle dům na nároží, jehož základy jsou ze 14. století. Přestavěný byl v 16. století renesančně a pak ještě několikrát. Renesanční nástěnné malby byly odhaleny až v padesátých letech minulého století. Je velmi známý pro namalované postavy vyhlížející z oken. Okno s jeptiškou je tu ale asi od gotiky.
Došli jsem až k Zámecké lékárně těsně před první branou do zámku. Teď tam je tam sice bar, ale vstup do něj je opravdu krásný. A na bar jsem četla taky jen chválu :o), vlastní zkušenost nemám...
Po obědě slunce bitvu s mraky vybojovalo. Opět podél řeky směrem k synagoze.
Tehle dům je jeden z důvodů, proč se do Krumlova chci vrátit - Museum Fotoateliér Seidel. Podle mnohých krásný návrat do starých časů, možnost nechat se vyfotit v dobových kostýmech. Toho využil i pan prezident s paní Evou. Já to bohužel nestihla.
O kousek dál pod synagogou na terasách v jižním meandru Vltavy stojí kouzelný domek, kde měl Egon Schiele ateliér.
