Helo, vím o čem mluvíš. Podobné trable jsme zažívali i s mojí mamkou. Také byla v domově pro lidi s touhle diagnózou a musím říct, že i tady byl přístup ke klientům naprosto skvělý. Svými dárky jsi určitě udělala velkou radost. A já mám radost z tvého receptu na skvělou zmrzlinu, díky za něj. Moc zdravím, pá 😘

Helenka,
viem, o čom hovoríš. Tiež sme ACH mali v rodine. Aj moja bakalárka a diplomvka boli späté s témou "Vplyv alzheimerovej choroby na opatrovníkov a ich rodinných príslušníkov". Držím palce, i keď je to ťažké, určite si nezlyhala ako dcéra, vždy si tu pre ňu, tak užívajte čas, ktorý ešte máte...
Pracovala som aj ako opatrovateľka (popri mojej práci, kým som sa celá nedolámala :-)), a veru, nie je to vôbec jednoduché. Určite dámy Tvoje poďakovanie prekvapilo i potešilo zároveň, to sa už tak často nevidí.
Pozdravujem a myslím na Teba,
pá

Helenko,je to smutné povídání,ale bohužel takový je někdy život.Každý jsme se ve svém životě s něčím podobným setkali.Mojí mamince zase uřezali nohu nad kolenem,.byla těžký diabetik.Napřed jí uřezali prsty,po 3 měsících pod kotníkem a za půl roku nad kolenem.Po půl roce dostala protézu,ale nikdy se s ní nenaučila chodit,byla odkázaná na invalidní vozík,doma i venku.Museli jsme ji vozit z 5.patra ven i k lékaři.Sama bez pomoci to nešlo.Někdy se to tak vše zamotá,proto buďme vděčni za každou hezkou chvilku,výlet a pod.Rodičům vždy rádi pomůžeme,ale někdy už to nejde,bohužel.Držím palce ať maminka dožije v klidném prostředí a Ty ať máš o trochu méně starostí,drž se..

Vija
Helenko, chápu tvé pocity. Prošla jsem si tilm s maminkou a díky velké pomoci manžela vydržela co to šlo. I nás čekalo rozhodnutí kdy do domova , jak píšeš mamka tam pookřála a čekalo nás pár lepších dnů. Nejhorší pro mě na té nemoci bylo, že ten nejdližší se stával tím nejhorším. Zdravím. J.

Tento komentář byl odstraněn autorem.

Helenko, rozhodně bych to nebrala jako selhání i když tě ty pocity asi trápí. Kdo to nezažil nemůže soudit.Snacha se stará o otce se stejnou diagnozou a často si říkám,zda se rozhodla správně a jak dlouho to vydrží.Nemůže se od něj vzdálit.Má ještě Parkinsona a neudrží rovnováhu.Ovšem sehnat pro takového člověka umístění v domově je u nás téměř nemožné a to máme ve městě nedávno postavené Alzheimerovo centrum.Všechno plné
Dobroty jsou úžasné. O zmrzlinu bych se pokusila

Bylo to to nejlepší rozhodnutí, jaké jste v dané situaci mohli udělat.
Pracuji v takovém zařízení už pět let jako zdravotní sestra a většina klientů má u nás tento problém.
Na počátku jsem tam potkávala moji dlouholetou sousedku a bylo vidět, jak nepříjemné je každé potkání. Pak za mnou přišla na sesternu se slzami v očích, jak hluboce se stydí, že péči o maminku doma nezvládala, přitom se o to snažila dlouhých pět let. A zbytečně, zbytečně se styděla.
Já vždycky říkám, že každý náš klient má svou planetu a když jsme hodně hodní, tak nás na ní pustí. Věřím, že maminka je už spokojená a tobě, Helenko, přeji hodně sil. Není to vůbec jednoduché pro milující dceru. Krásné dny vám přeje Blondýna.

Lezarts
Jsou to pro tebe Helo těžké období. Bohužel v případě maminky to bylo nevyhnutelné řešení. Díky nemoci se stala nebezpečnou i sama sobě. Je to situace, že i když rodiče milujeme sebe víc udržet je v takovém stádiu nemoci v domácí péči je prakticky nemožné. Situaci jsem zažila, jako profesionál i v soukromí.
Máš pravdu, pečovatelky nejsou často dostatečně doceněné. I zde jsem měla úžasnou zkušenost, také jsem byla vděčná za jejich službu při domácí péči o manžela.
Tvoje poděkování je nádherné, chutné a vřelé❣️
Přeji ti a celé rodince, poklidnější letní dny.

Helenko, moc ti rozumím. Naprosto chápu tvůj pocit selhávání. Je to něco, co v sobě řeším už delší dobu a hodně bezesných nocí jsem kvůli tomu prožila. Racionálně člověk ví, ale přitom to tak bolí. Věřím, že maminka je spokojená, určitě jsi vybrala to nejlepší možné zařízení. Moc ti přeju, aby se ti ulevilo, abys měla možnost si pořádně odpočinout. Vím, že to mentální vypětí je obrovském. Hladím a na dálku objímám, Helenko!

tvé pocity chápu, měli jsme to taky tak s manželovou mamkou...držím pěsti, Sv.

Helenko, četla jsem to s naprostým pochopením, ale člověk si nevybere. Někdo strádá duševně a rodina s ním, moji rodiče zase s čistou hlavou, ale tělem následkem nemocí zhuntovaným. Důležité je, aby člověk měl svědomí čisté. Ať se daří!

Heli, co napsat.... plácám se v tom a o výčitkách bych mohla psát blues... Vy už jste svoji cestu našly a moc vám to přeju, já nevím, co bude... a ty tvoje dobroty... budu muset něco zkusit. Zatím pravidelně peču, aby terénní sestra měla v úterý a v pátek něco ke kafíčku... pa, e

Ahoj Helenko,
moje hradecká babička měla Alz. taky. Mamka se tam snažila jezdit, jak jen mohla. Teta se o ní několik let starala doma, ale pak už to nešlo a poslední čtyři roky byla v ústavu. Druhou babičku už máme taky v domově a je vidět, že stařecká demence dorazila...
Toto není nikdy jednoduché, myslím na tebe a posílám hodně sil...
Měj se krásně,
Hanka z ciculka.cz

Helčo, znám to ( díkybohu) z druhé strany. Ne jako pečovatelka, ale sestřička. Ale i tak práci pečovatelek moc dobře znám. Vím jak obrovská, obrovská je to pomoc pro pečující rodinu. Mnohdy si nedovedou představit jak to skloubí s prací, v tu chvilku je na místě přizvat posilující čety - domácí péči.
A pak už ani tohle nestačí. Dokážu si představit ten boj mezi hlavou a srdcem. Ovšem tohle srdce musí prohrát. Pokud pečující osoba ( ty) nemůže zůstat s příbuzným úplně doma, je nemyslitelné zvládnout to. Možná měsíc, dva...půlrok, ale dál ne.
Tvé rozhodnutí bylo správné. Je fajn, že už to tak bereš i Ty.
Heli, buď klidná, spokojená a zdravá.

Helenko, vím přesně o čem píšeš, když se zmiňuje o zdravotním stavu maminky. Moje maminka ovšem ani nechtěla jít k lékaři, byla někdy až zlá a útočná, vyčítala. Když si zlomila krček a byla v nemocnici, říkali mi lékaři, že s ní mám pak určitě k lékaři zajít, že má halucinace atd. Jenže ona nakonec v té nemocnici umřela. A já měla doma vše připravené, že bude bydlet u nás a měla jsem kontakty na pečovatelky i s možností denní péče v pečovatelském domě, kam by ji vždy ráno odvezli a odpoledne přivezli. Obdivuji pečovatelky, jejich trpělivost a vstřícnost.
A je to poslání velmi psychicky i fyzicky náročné. Udělala jsi jim skvělou svačinu a zmrzlina je super, někdy si ji zkusím udělat. Hezké léto.

Helo, tvé rozhodnutí byla správná volba, o mamku je postaráno a ty budeš chodit na návštěvy. Pohoštění jsi zvládla bravurně. Drž se a přeju ti klidné dny.

Helenko, věřím, že rozhodování nebylo vůbec lehké. Sama bych na tom byla (a možná budu) podobně. Blíží se nám důchodový věk a místo klidného období nás čeká jedno z nejtěžších. Důležité je, že jsi našla kvalitní zařízení, kde bude o mamku dobře postaráno. S tím bych měla největší problém. Personálu mají většinou málo a na péči je to bohužel vidět.
Dárky jsi připravila pěkné a určitě děvčata potěšila. Myslím, že moc takových jako ty, nepoznaly.
Držím palce a doufám, že bude vše fungovat tak, jak si přeješ.
Zdraví Jitka

Neselhala jsi a jako dcera můžeš být spokojená, jak věci jdou… věř mi, jsou situace, kdy děláš, co můžeš, ale reakce okolí je takovà, že si myslíš, že jsi z jiné rodiny…z jinè planety :(

Helenko, je to těžké rozhodnuti, ale správné, jak pro tvoji rodinu, tak pro maminku. Tuto nemoc měla moje teta, tak vím jak nemoc člověka změní.
Pohoštení muselo udělat velkou radost, bylo děláno od srdce.
Měj se hezky a hodně sil, J.

Rozhodnutí bylo, Helenko, správné, ale chápu, že uspořádat si to v hlavě a v srdci není zrovna lehké. Důležité je vědět, že o maminku je dobře postaráno. A jak píšeš, tak to tak je. Budeš si mamku víc užívat, než se trápit.
Dárky pečovatelkám určitě udělaly radost, byly od srdce. Ony dělají záslužnou práci.
Měj pěkné letní dny !
Hanka

Pracuji v domově seniorů a domově se zvláštním režimem a rodinám, které mají čerstvě svého blízkého v domově a kteří se s tím pořád perou, neustále opakuji, že to není selhání. Zažitý mýtus, že se dříve děti staraly o své rodiče až do jejich smrti jim vyvracím, protože tehdy byla délka dožití mnohem kratší. Dnes se o své rodiče starají lidé v důchodovém věku (který se prodlužuje), a chtít po nich, aby podávali olympijské výkony, je nesmysl. Nehledě na to, jak se zlepšuje zdravotní péče a někdy, mnohdy uměle, se prodlužuje věk dožití, ale nikoliv ve zdraví. Nemoci, jako různé typy demence, se tak mají v dnešní době šanci projevit mnohem častěji, než tomu bylo dříve.

Krásné poděkování, které určitě udělalo radost! :)

Takové poděkování je opravdu pěkné, určitě udělalo radost :-)

Helenko, rozumím ti. Asi mne v budoucnu čeká podobné rozhodování.
Hlavně, že se ti povedlo najít dobré zařízení. Já už mám zkušenost, že to všude není stejné - geriatrie v Thomayerově nemocnici byla hrůza, naopak domov ve Stodůlkách velmi příjemné zařízení, kde mámu dali dohromady tak, že se mohla vrátit do svého.
Hezké dny

Helenko, i my tuhle situaci teď v rodině prožíváme. Takže vím….
Soucítím s každým, kdo nalézá tu sílu. Není to o žádném selhání.
Tvoje úžasné dárky určitě udělaly velkou radost. Je to nádherné podêkováni
Přeji hodně sil a velkou trpělivost.
Eva http://es-ideas.blogspot.com/

Helenko, tohle se četlo tak těžko, až se mi svírala hruď. Úplně jsem cítila, co prožíváš a co jsi prožívala. Je to neskutečně náročné a tys udělala to nejlepší, co jsi mohla. A máš pravdu - práce pečovatelek by se měla vyvažovat zlatem. A ještě by to bylo bylo. Vím, co dělaly pro prababičku. A přitom to samý měly doma náročné. Drž se, bude lépe! Sabina

Helenko, rozhodně jsi neselhala. Jsou situace, kdy to nejde jinak. Tchán má také Alzheimera, zatím to jde, pohybuje se, má teda výpadky paměti a už se tolik neorientuje. Taky mívá špatné nálady. Letos mu bude 83, tak budeme doufat, že se to nebude nějak rychle zhoršovat. Měj se hezky ❤️