Pokračovali jsme k Automatickým mlýnům, které se vzhlížely v řece Chrudimce. A slušelo jim to.

Teď pro vás mám jeden recept na nepečenou dobrotu. Šuhajky asi znáte - je to vlastně čokoládový bonbon v papírovém košíčku. Už hrozně dlouho jsem je nedělala. Nedávno jsem narazila na zajímavý recept, trochu jsem si ho upravila a vyzkoušela. Milovníci čokolády si přijdou na své.

200 g dobré tmavé čokolády (Lindt 70%) a 100 g másla rozpustíme ve vodní lázni. Mezi tím připravíme nádivku - 50 g mletých ořechů, 30 g moučkového cukru, 1 lžíce rumu a 10 ml horké smetany, ve které rozpustíme tenký plátek másla. Vše dobře promícháme.

Do papírových košíčků (dejte si je na tácek, bude se vám pak lépe pracovat) nalejeme trochu rozpuštěné čokolády a dáme do lednice. Stačí na chvilku, je aby trochu ztuhla. Pak navrstvíme nádivku a tu přejeme zbylou čokoládou. Táckem trochu poklepejte, čokoláda se pak rovnoměrně rozlije. 

Povrch si můžete ozdobit dle libosti - mandle, ořechy, kokos, sušené ovoce, pomerančová kůra,... Já použila stříbrné perličky. Stejně určitě můžete čarovat i s nádivkou, třeba mandle a místo rumu amaretto.

Ještě musím napsat, že jsem použila malé košíčky, aby to byl i pro holky na jedno kousnutí :o)

Rozloučím se s vám krásou z mého oblíbeného květinářství. Paní Magda je prostě kouzelnice. Ty hyacinty mi doma nezůstanou, budou součástí firemních PF pro dámy...

Čistá bavlna, téměř na všech kouscích jsem vyzkoušela "popcorn" techniku. Lezou z toho takové plastické kousky, teď mě to prostě baví.

Většinu rozdám, protože teď málokdy vyjdu bez nějakého balíčku. Malé pozornosti, snad potěší.

Pochopitelně jsem i pekla, zatím mám klasiku, ale ještě nekončím :o)

Velkou radost u nás doma udělá i slané pečení - po té spoustě cukru je to nutnost. 

No koukám, že to je dnes takový adventní pelmel od nás. 

Když přijede, tak vás hned v předsíni přivítá krom mě :o) tahle kráska. Bohužel neumím tyhle cibule přinutit k opakovanému kvetení. O to víc si ji užívám.

V neděli jsem měli velmi milou návštěvu, krom jiného přijela s překrásnou kyticí. Udělala mi radost.

Dobrá nálada nám vydržela bohužel jen chvíli. Po skvělé snídani jsme se chystali ještě trochu víc na jih - v plánu byly Nové Hrady, Trhové Sviny a Borovany. 

A najednou si někdo všiml, že dřevěná podlaha apartmánu je samá krvavá kapka. Vezmu to rychle - telefonická konzultace s naší skvělou veterinářkou, pak na nejbližší pohotovost. Ta byla byla v Táboře. Takže místo na jih jsme jeli na sever. Pan doktor byl milý, kompetentní. Aarona vyšetřil, udělal rychlou laborku - zánět močových cest. První ATB mu píchl, dalšími nás vybavil. 

My lehce rozhození, pes to bral jako zajímavou zkušenost. Rozhodně nemocně nevypadal.

Děti zatím prošly krásné centrum Tábora, vybraly bistro, kde jsme se všichni sešli. 

A když už jsme byli v Táboře, tak jsem zavelela směr Klokoty. Poutní kostel a klášter jsem chtěla už dávno vidět.

Barokní poutní areál se začal stavět v roce 1700 snad podle návrhů Jan Blažeje Santiniho.

Nakoukli jsem i do kostela s krásným stropem.

Na posezení u kávy jsem měla jasný tip, ale nakonec jsem si vybraly jinou kavárnu - byla to asi poslední letošní příležitost posedět venku...

Přeji krásný mikulášský večer!

Vaše Helena

Když se setmělo, vrátili jsme se na zámek. Zazněla koleda a rozsvítila se vánoční světýlka. 

Cestou domů jsem si vyzvedla výhru od Míši . Čekala jsem inzerovanou knihu, v balíčku toho bylo mnohem víc. Ještě jednou děkuji!

Tradice u nás dodržujeme, a tak dokud nebudu mít vnoučata, dostanou adventní kalendář naše "děti".

Před týdnem jsem se div nepřerazila, abych stihla zimní truhlíky za krásného počasí. Jistě i díky vydatné pomoci se to povedlo...

Na poslední chvíli jsem si uvědomila, že se do mikulášské nadílky s dětmi neuvidíme, tak jsem honem zabalila připravené dobroty.

V neděli jsem stihla i adventní svícny...

Přeji klidný první adventní týden.