Příjemnou neděli, vážení!
Nabízím pokračování našeho vyletování po Šumavě.
Kousek od Kvildy na Šumavských pláních je Jezerní slať. Bez jezera :o) Tedy malé jezírko tam je, ale zrakům turistů zůstává utajeno. Nevadí, i tak je tam moc krásně.
Těžba rašeliny byla ukončena v roce 1933 a pak tu byla hned vyhlášena rezervace. Teď je součástí NP Šumava a je v první zóně. Asi i proto, že tu žije velmi ohrožený tetřívek obecný.
Průměrná hloubka rašeliny je 2 a půl metrů, ale jsou tu místa kde jí je víc jak 7 metrů do hloubky.
Tady jsme byli sami, a tak jsem na dvoupodlažní vyhlídkovou věž vylezla a užila si výhled.
A na závěr ta, která se mi líbila nejvíc. Chalupářská slať. Je kousek od Borové Lady, opět se jde po povalovém chodníku. Je jedno, jestli se budete dívat doleva nebo doprava, výhledy jsou překrásné. Jsme ve výšce 909 metrů nad mořem.
Velké rašelinné jezírko s plovoucími ostrůvky. Je to fakt nádhera... Chodník končí vyhlídkovou plošinou, tam už se můžete kochat. Má rozlohu něco přes hektar.
Někde tudy vedla cesta českoněmeckého pašeráka a později převaděče Kiliána "Franz" Nowotného, krále Šumavy. Nebyl zabit jako v Kalčíkově románu, v roce 1950 byl zraněn při přestřelce s pohraničníky. Unikl, přežil a zbytek života se živil prodejem dřeva.
Na Šumavu se dá jezdit roky a vždycky tam najdeme něco krásného. Zamilovali jsme si ji a máme radost, že se tamní příroda chrání. Pravidel je hodně, ale jen tak se dá zachovat příroda taková, jaká je.
Máme vlastní zkušenost. Šli jsme po cestě pro pěší a kola, od silnice nás dělil travnatý pás, z druhé stany louka a les. Nikde nikdo. Tak jsem pustili Aarona z vodítka. I tak byl neustále v bezprostřední blízkosti a stále pod kontrolou. Projíždějící auto NP zastavilo, strážce nás upozornil, že v prvním pásmu nesmí pes volně pobíhat. I pro jeho bezpečnost, v lese jsou vlci. Velmi přátelsky, viděl, že funguje na přivolání... "No jo, bíglík, ten se proběhnout potřebuje. A fešák to je..."
Mějte krásnou letní neděli.
Vaše Helena
