Jedná se o obrovský pozemek s olivovým sadem a statkem, přebudovaným na apartmány. Nejstarší budova je ze 17. století. Byl v ní malý františkánský klášter.


Velký důraz je kladem na přírodní materiály, už recepce nás nenechává na pochybách, že vstupujeme do něčeho neobyčejného.
Každý klíč je spojen s dřevěným srdíčkem..

patrně pradědeček majitelky (prababička visela hned vedle :o))



A tady máme jednu z ložnic.
Povlečení je lněné, jak jinak...


Z okna výhled na bazén...


A pár záběrů z koupelny. Všechny ručníky i osušky byly s koníčkem :o)



A něco ze zahrádky - příjemných zákoutí je kolem nepočítaně. Píšu zahrádka, ale pozemek je velmi rozsáhlý, levandule, živé ploty z rozmarýnu, olivový háj, potok...


A jedna večerní - na stylovém nasvícení a svíčkách se tady rozhodně nešetří.




Stejně jako knih o bydlení... Holky, tam jsem večer neháčkovala, tam jsem si prohlížela :o)


A tohle je předpokoj další ložnice.



Celý resort je natolik stylový a fotogenický, že byl několikrát publikován v italských časopisech o bydlení.


A poslední fotka je z okna - pohled na jezero,        ráno před odjezdem. byla bouřka, padaly kroupy...

Nejdřív vznikly malé podložky, úplně na nich vidím kouřící čaj.


Ale z klubek moc neubylo, a tak jsem vymyslela malé soupravičky. Tak říkajíc přátelské :o)


 

Popis vám neposkytnu. Podobnou dečku, jako je základní vzor, jsem viděla někde na netu. Popis tam nebyl a tak to byla cesta pokus - omyl. Tu a tam jsem párala, když bylo oček moc, nebo naopak málo :o)


Ty větší pak vznikly opravdu jen tak, aby ladily s těmi malými.


Nevypínala jsem je, líbí se mi, že vypadají trochu huňatě :o) jen jsem je postříkala škrobem a lehce přes látku přežehlila.


Tak, a běžím dělat večeři. Adam si objednal těstoviny se špenátem...

Mějte se moc hezky!
Všechny vás zdravím!

Vaše Helena

A teď jsme na Piazza Erbe. Podle mě jedno z nejhezčích náměstí, na kterém jsem kdy byla. Nese jméno starého bylinkového trhu. A trh je na něm dodnes.

Palazzo Maffei (1668) a před ním sloup s benátským lvem.


A došli jsme až k řece. Při naší první návštěvě se v ní zrcadlilo slunce, tentokrát, bohužel drobně pršelo. Tam za vodou, v mlze je naprosto kouzelné Teatro Romano, římské divadlo z 1. století před Kristem. Za hezkého počasí stojí za to tam zajít, je krásné a máte pak město jako na dlani.

A tohle je jeden z bizarních náhrobků rodiny Scaligeriů, někdejších vládců Verony.


Piazze dei Signori vévodí Dantova socha.


A už si určitě říkáte, kdy přijde Julie, balkon a tak... Zklamu vás. Dvůr starého hostince, kde stojí Juliina socha je v obležení a na fotku, kdy hladíte její ňadro pro štěstí se stojí fronty... Ty jsme si vystáli minule... Ale abych vás o tuhle romantiku neochudila úplně, nabídnu vám pohled na Casu di Romeo, tedy dům rodiny Monteků. Ale kdo ví, jak to všechno bylo :o)


Castelvecchio - respektive most, který spolu s hradem ze 14. století tvořil obranný systém města.


A tohle je moje kafíčko v jedné příjemné kavárně kousek od Arény. Bylo výborné.


A další den jsme se rozjeli opačným směrem do Brescia. Je druhým největším městem lombardské oblasti a rozhodně stojí za návštěvu.
Překrásné hodiny na jednou z domů na Piazza della Loggia. Právě tam probíhal trh a vzhledem k dešti pokryly deštníky stánků celé náměstí a tak bylo po focení .o)


Pokračovali jsme příjemnými uličkami,



až k hlavnímu cíli - jsme na Piazze del Foro. Tempio Capitolino - římské ruiny, poslední zbytky toho, co bylo městem postaveným císařem Vespasiánem.




A poslední zastávka v Brescie - kouzelné náměstí se starou katedrálou.


Kromě dobrých map se při cestování hodí i navigace. Ta stará si začala plést levou a pravou stranu .o,) a tak manžel koupil novou. Vypadá jako dotykový telefon. A chtěl ji nějak obalit, ochránit.
A tak jsem ji obalila :o)

A tak došlo na háčkování. Jak jinak :o)


Nejdřív vznikla houbička,


pak taštička, do které jsem dárek uložila.
Háčkovala jsem háčkem č.2 z bílé bavlněné příze. Taštička vznikla bez popisu. Nejprve oválek jako dno a pak krátkými sloupky háčkovanými za zadní nitku nahoru do požadované velikosti. Zelenkanou  kytičkou jsem "dílko" dozdobila. Taštička je celkem pevná, dá se v koupelně využít jako košík na drobnosti.
Zase tak špatně to nedopadlo, co myslíte?


A abychom jen neháčkovaly, mám pro vás jeden výborný a super jednoduchý recept na jablečný koláč.
Jablíčka a vůně skořice k podzimu prostě patří. Včera jsem měla chuť vyzkoušet trochu něco jiného a na internetu jsem našla tenhle koláč.
Hotový je raz dva a je výborný!

V míse smícháme 2 sklenice polohrubé mouky a 1 sklenku cukru. Vezmeme hlubší plech, poctivě ho vymažeme máslem a nasypeme na něj asi 1/3 mouky s cukrem.
Teď přijdou na řadu strouhaná jablíčka a skořice. Ty posypeme zbytkem sypké směsi a plátky mandlí (nemusí být) a postrouháme máslem.


Vložíme do trouby předehřáté zhruba na 160 minut a za přibližně 45 minut máme hotovo. Pak už se jen koukáme, jak mizí z plechu.


Ještě měrné jednotky:
pekla jsem v plechu  33x 20 cm
sklenice cca 200 ml
asi 750 g jablek
1 máslo, asi stačí i Zlatá Haná nebo Hera
Nechte si chutnat!