...trochu jiný příběh...
pondělí, března 09, 2026Příjemný den vám všem!
Minule jsem vám ukázala skvost českých zemí. Tohle bude trochu jiné místo. Zvu vás do Zdechovic. Vesnice leží na cestě z Přelouče do Kutné Hory. Jezdím tam každý rok nejméně jednou, na hřbitově tam odpočívá moje babička a děda.
Pod hřbitovem je zámek a já vám stručně převyprávím jeho příběh.
Na místě tvrze ze 14. století stával zámek, který v roce 1803 kompletně vyhořel. Karel z Paarů postavil zámek nový, na fotkách vidíte to, co z něj zbylo. Na konci 19. století ho prodal velmi movitému Dr. Otto Mettalovi a jeho ženě Amálii. Byl poslancem rakouského parlamentu, v roce 1912 si "koupil" titul "von" a stal se součástí aristokracie.
Zámek byl v té době ve skvělém stavu, patřil k němu francouzský i anglický park, zelinářská zahrada, dva rybníky a stádo daňků. Pochopitelně i koně. Majitel hospodařil velmi pokrokově s dobrými výsledky. Žilo se tu kulturním životem, mezi návštěvníky patřil třeba i Jan Masaryk.
Po Mettalově smrti se majetku ujala jedna z dcer, přihlásila se k německé národnosti a v roce 1945 byla deportována do Mnichova.
Po válce zámek krátce sloužil jako ubytovna horníků z Chvaletic a v roce 1952 se tam stěhuje vojenská posádka. Na ubytování si postavili dřevěné baráky v parku, pořádali kulturní akce, soužití s místními bylo naprosto bez problémů (znám to z vyprávění pratetičky).
Idilka skončila 2. října 1968 kdy se naši vojáci museli přemístit do Přelouče a zámek obsadila skupina sovětské armády. 12. října 68 se sem nastěhoval ženijní pluk (cca 600 mužů). Nastala naprostá devastace jak objektu zámku, tak rozsáhlého parku. Ekologická zátěž způsobená pohonnými hmotami, těžká auta rozjezdila co mohla, naprosto neúcta ke všemu, co zabrali.
Odešli až v roce 1990 a tohle po nich zbylo.
Zámek je nyní v majetku obce, před časem obnovili a zrevitalizovali park, postupně se budou opravovat i budovy.
Je to opravdu hodně zvláštní pocit sledovat průčelí zámku z "buzerplacu". Asfaltem už prorůstá tráva, ale pořád je dost patrný...
Jak vidíte, i budovali a přistavovali k zámku - kachličky jsou pozůstatkem nějaké umývárny...
Naděje tu je, ale na obec to je opravdu značné sousto - tady z hospodářských budov vzniklo hezké komunitní centrum.
Kaple a nejen ona na svou chvíli teprve čeká...
Snad v každé okolní vesnici mám nějaké příbuzné, jsou to místa, kam jsem jezdila na prázdniny. Dobře si pamatuji, jak nám (hlavně holkám) zakazovali přibližovat se k tehdy okupovanému zámku... O nějakém soužití s místními tady opravdu nemohla být řeč.
Takže jsem místo, které znám opravdu mnoho let prošla až teď. Se smutkem, s vědomím, že ta rozpínavost nikam nezmizela.
Abych nekončila tak pesimisticky (i když naděje tu je), trocha jara z terasy a zahrady...
Vaše Helena
2 komentářů
Smutné čtení o tom, jak zámek dopadl. Já si pamatuju ruskou posádku ve Frenštátě
OdpovědětVymazatpod Radhoštěm a tam žádné problémy nebyly. Vojáci, když šli na vycházku do města, tak s velitelem a v útvaru. V sídlišti, kde bydlela kamarádka měli býty i ruští důstojníci a nepamatuji si, že by tam byly nejaké problémy. Asi to byla různé v různých místech země. Hrad Veveří utrpěl obrovskou devastací při zřízení lesnické internátní školy. Musely být vybudovány nejen pokoje, ale i sociální zařízení...prostě všude beton. Obdivuji a klaním se všem kteří dokáží ruinu probudit k životu a darovat jí původní krásu. Moc přeji tomuto zámku, aby se podařilo nevrátit mu alespoň část důstojnosti.
Hezký den.
Helčo, smutný příběh. Takových máme po ČR hodně. Třeba zámek Veveří kde byl svého času sklad a taky nějaké učiliště. ...Jejda, právě čtu, že o něm píše i Marijakes :-)
OdpovědětVymazatTakový krásná budova, ta z tvého příběhu, snad se podaří zachránit.
Přeji Ti krásné dny.