Příjemný večer, vážení!
Jsme zpět doma doma z dovolené. Byla krásná, určitě se podělím o fotky. Počasí nám připravilo opravdu parádní uvítání. Před lety jsme měli zatopený suverén domu a od té doby mám při špatných předpovědích divně kolem žaludku. Noc na sobotu nebyla dobrá, my nepotřebujeme rozvodněné řeky, u nás stačí kombinace vytrvalého deště a vzedmutí spodních vod a kanalizace. Manžel nespal vůbec, já jen po chvilkách. Je to především jeho zásluha, dům uhájil.
Když vidím zprávy, vlastně se nám nic nedělo. Skutečně cítím se všemi, co s vodou bojují a mnohdy marně.
Dnešním příspěvkem se vrátím na konec srpna, k naší už tradiční návštěvě v Jedlové v Orlických horách, kam jezdí Adam na tábor.
Kostel sv. Matouše jsem vám tu ukázala už několikrát. Je to místo se silným geniem loci, mám to tam moc ráda.
Kostel po odsunu německých obyvatel chátral a byl ponechán svému osudu. Od 90. let ožívá, vidím každý rok, že se něco opraví a vylepší. Konají se tu občasné bohoslužby a koncerty.
Je volně přístupný. Můžete tu v klidu rozjímat, číst si, nebo vystoupat na věž a kochat se překrásným výhledem. Letos nově si může i zahrát na malé varhany.
Tentokrát jsme sebou vzali moji mamku. Plán byl takový, že ji nechám na chatě u kávy a sama "vyběhnu" ke kostelu a alespoň na chvilku se pokochám. Pro ni by byl výstup náročný, možná neuskutečnitelný... Ale myslela jsem na to, jak by se jí ten výhled a kostel líbil... Byli jsme na cestě, Adam volal, že jsou s dětmi u kostela a malují plenér. A taky poradil, odkud se ke kostelu legálně dostaneme autem. Máma byla nadšená. Místem, výhledem, ale i dětmi a jejich obrazy - sama měla výtvarný talent, ale jako dcera "kulaka" se na výtvarnou školu nesměla ani hlásit. Byla 50. léta...
Tohle je prostě krásná tradice.
Vaše Helena
