Hned na tomto místě se nám ukáže genialita Santiniho - práce se světlem, symetrie a dokonalé klenby v duchu barokní gotiky.





Prohlídka pokračovala do Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Tam se musíte podívat - fotit se uvnitř nesmí, ale zážitek to je neskutečný. Litovat určitě nebudete.

Pokračujeme v konventu - bývalém obydlí cisterciáckých mnichů. Fotografie a makety Santiniho staveb na jednom místě. Zavzpomínali jsme si na to, co jsme už viděli a naplánovali místa, kam se ještě musíme podívat.


Ta dlouhá budova vlevo je škola. Funguje bez přerušení od dob Marie Terezie... Hezké, že!


Prohlídka končila u klášterních sádek s dokonalým výhledem na Zelenou horu.
Byl to opravdu velký zážitek. Taková VIP hodina - jen já, manžel a skvělý mladý průvodce. Jeho výklad se v některých chvílích měnil spíš v rozhovor. Moc příjemné to bylo.
A zapomněla jsem ještě na jednoho účastníka prohlídky - celou, tedy až na vysvěcené prostory, s námi absolvoval náš Aaron :o) Mysleli jsme, že se s manželem třeba prostřídáme, ale taková  vstřícnost nám skoro vyrazila dech. Děkujeme!!!


Pochopitelně jsme si udělali i procházku k Zelené hoře. Až k ní jsme se přes hromady sněhu nedostali - schody byly opravdu hodně namrzlé a jediná protažená cesta byla přes hřbitov, kam pejsci nesmí.


Jak vidíte, Santini dovede uchvátit i psa :o)


A poslední pohled na úžasný barokní most, přes který denně projede bezpočet aut a kamionů...
Návštěvu Žďáru doporučuji i dětmi. Jejich Muzeum nové generace se jim bude určitě líbit. Víc tady .


A u nás? Ze včerejší sněhové nadílky jsou jen zbytečky na zahradě a tenhle zasněžený háčkovaný strom :o)


Mějte krásný zbytek neděle.

Vaše Helena

Co potřebujeme:
libové hovězí maso, slaninu, trochu olivového oleje, červenou cibuli, mrkev, řapíkatý celer, česnek, feferonku, plechovka rajčat a rajčatový protlak, červené víno, sůl, pepř, bobkový list
mražený hrášek, brambory na kaši, máslo, parmazán nebo čedar

Na malém množství oleje rozpustíme kostičky slaniny a orestujeme zeleninu. Kdo má rád, přidá feferonku.



Na chvilku odložíme stranou a jdeme na maso. Ve velkém kastrólu rozpálíme olej a orestujeme mleté maso. Hodně zprudka, mělo vy se opékat a ne dusit. Snížíme teplotu, přidáme připravenou zeleninu, rajčatový protlak, osolíme, opepříme a zalijeme vínem a dusíme.
Teď je čas připravit bramborovou kaši, do které přidáme jemně strouhaný sýr.
Asi po půl hodině přidáme do ragú rajčata, necháme ještě chvilku probublávat a eventuálně zreprodukovat tekutinu a máme hotovo.

Maso přesuneme do zapékací mísy,


posypeme mraženým hráškem


a překryjeme bramborovou kaší. Povrch kaše můžeme ještě posypat sýrem.


 Zapečeme v troubě - stačí 20 minut na 200 stupňů.


Jak jsem psala, nic fotogenického, ale vynikající to je. V Anglii to servírují většinou tak, že prostě dají mísu doprostřed stolu a každý si nabírá podle chuti. Pokud to někdy vařím pro návštěvu, použiji malé zapékací misky a v nich jídlo i servíruji.
Nepsala jsem ani množství. Ragú totiž většinou dělám větší množství (třeba 1,5 kg masa) a část si dám do mrazáku. Hodí se skvěle třeba i na boloňské lasagne.


Tak doufám, že si pochutnáte jako my dnes.

Přeji příjemný večer a pohodový vstup do nového týdne.

Vaše Helena

Hezký pondělní podvečer!

Už jsem tady mockrát psala, že Silvestr se u nás zrovna bujaře neslaví.
Ani tentokrát to nebylo jinak. Probudili jsme se do krásného rána a tak les byla víc než dobrá volba. Sice žádný sníh, ale to ticho, vzduch vonící pryskyřicí,  to slunce protahující paprsky mezi kmeny stromů... Co vám budu povídat.





Dokonce i kousek jmelí jsem našla.


A nafotila i Aaronovu osobní PFku. Neptejte se, jak to jmelí nakonec dopadlo :o)


Skoro se nám z leda nechtělo, ale na odpoledne jsme měli lístky do kina (Bohemian Rhapsody - znovu a znovu nadšení, dojetí, obdiv hudby Queen i k hercům filmu). Pak posezení s přáteli, půlnoční  sekt a telefonáty s dětmi a mamkou... prostě klasika.


A ještě přidám recept. Domácí pečivo má úspěch vždycky :o)


Z vykynutého těsta jsem dělala hádky a ty zamotala do uzlíků. Na Silvestra se hodily menší, takové dvojhubky, normálně je dělám ve velikosti menších housek.


Necháme ještě asi 30 minut kynout a pak vložíme do trouby vyhřáté na 200 stupňů zhruba na 15-20 minut.
Než se uzlíky upečou, připravíme si jednoduchou polevu. Rozpustíme cca 50 g másla, do něj rozmačkáme 3 stroužky česneku, 2 lžíce jemně strouhaného parmazánu, usekanou petrželku (dala jsem sušenou) a trochu soli.


Připraveným máslem potřeme ještě horké uzlíky. Kdo má rád česnek, nebude čekat, až vychladnou :o)


Mějte se v lednu hezky!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v první třetině 18. století, byl totálně zničen na konci druhé světové války střelou Rudé armády a vyhořel. Za komunismu byl odsouzen k demolici, ke které jen zázrakem nedošlo. Od roku 1992 je kulturní památkou a na jeho záchraně a obnově se usilovně pracuje.
Byla obnovena i poutní tradice tohoto místa.


Tak prosím - trochu oklepu boty plné sněhu, beru opatrně za kliku a ...
Síla toho místa je opravdu veliká, umocněná nepochybně i tím, že jsem tam byla sama.
Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala - uchvácena prostorem a udělala pár fotek. Na svíčky, které jsem vezla sebou jsem si ani nevzpomněla.


Aby měl kostel skleněnou střechu, to byl nápad pátera Josefa Suchára, který vrátil život nejen do kostela, ale i do celé vesnice. Realizace byla na ing. arch. Petru Dostálovi, který se specializuje na obnovu historických staveb.
Obdivuji všechny, kteří se na tomto projektu podíleli. Nejen, že se jim podařilo zachovat genius loci tohoto místa, ale z ruiny vytvořili noblesní, unikátní a důstojné místo.




A venku - chcete vidět čisté štěstí? Aaron si sníh víc než užil. Proskakoval závějemi, lítal po loukách, pokoušel se chytat sněhové koule, mnohdy z něj koukal jen ocásek... Jak říkám - hotové štěstí!



 Pod kostelem je malý hřbitov, dnes totálně zasypaný sněhem.


Prošli jsme se pochopitelně trochu i po Neratově. Jsou tam překrásné roubenky. Skoro všechny, které jsme viděli, hezky vánočně nazdobené.