Vaflový vzor jsem chtěla vyzkoušet dávno. Znáte to, všechno má svůj čas. Je velmi jednoduchý - vlastně kombinace dlouhých a reliéfních sloupků.



Jako poutko jsem použila koženou šňůrku.




Ani já jsem domů nepřišla s prázdnou.


Od Jitušky jsme dostaly krásný zimní relaxační balíček,


Ilonka přinesla každé z nás čaj se jménem a tulipány


a od Věrušky půvabnou keramickou růži.


Shrnuto a podtrženo - hezký večer.

Budu přát sobě i vám všem, aby ty příjemně prožité večery převažovaly.
Mějte se moc krásně!

Vaše Helena

My dvojnožci, i tenhle čtyřnožec. Jednou ho kvůli fotce budu muset asi přilepit k pařezu. Jsou to zbytečnosti, které ho zdržují od zkoumání terénu :o)


Alespoň tedy pár zasněžených háčkovaných stromů - popis na hvězdu se stromy se mi líbil, trochu jsem si upravila a pro jistotu jsem udělala hvězdy dvě - jednu pro kamarádku a jednu pro sebe.



Vánoční dekorace jsou uklizeny, ale zajíčky rozhodně ještě jen tak vytahovat z krabice nehodlám. Třeba se ještě alespoň trochu zimy dočkáme.



Tak mám doma šišky všech druhů - musím si je bránit před Aaronem. Myslí si, že co je z lese, to je jeho :o)
A hyacinty a první tulipány... jako každý leden.

Kotěra nenavrhl, jak už to v té době bývalo, jen budovu samotnou, ale i dveře, parkety, svítidla i nábytek. Ze zařízení se nedochovalo téměř nic, ale majitelům se podařilo shromáždit jedinečnou sbírku nábytku a zařizovacích předmětů, které vznikly v době, kdy byla vila postavena. V pokojích hotelu můžete obdivovat nábytek od takových mistrů, jako byl Gočár, Loos, Janák nebo Jurkovič.


Kdo by odolal kávě v takové restauraci. Musím tedy říct, že prostředí odpovídalo i chování číšníků, servis a jídlo samotné...


Ač jsem myslela, že na sladké nemám po Vánocích ani pomyšlení, neodolala jsem a dobře jsem udělala. Krémový dortík z bílé čokolády, horké višně v griotce a krystalizovaná máta byl skutečně skvostný.


Velmi ochotný byl i recepční, dovolil mi projít chodby hotelu...



A ještě vyběhnutí po pár schodech na letní terasu restaurace.

Tohle miminkovské kimono jste tady už viděli, ale protože na něj slyším chválu (dobře se obléká), upletla jsem ho znovu. Tentokrát jsem volila jemně meruňkovou akrylovou přízi.


Celé kimono se plete v celku, sešívají se jen rukávy a boční švy.



Chtěla jsem dárek doplnit i ramínkem, to se mi podařilo jen díky nákupu nové podprsenky. Všechna co mám doma byla moc velká...



Musím tady ještě dodat, že maminka Rozárky je dcera mé úžasné přítelkyně a zároveň lékařka našeho Aarona. Skvělá lékařka! V den termínu svého porodu ošetřovala s nesmírnou péčí našeho psa (prasklá anální žlázka)... Naše vděčnost je opravdu velká, kdo má doma zvíře - ví!
A na její holčičky budu vždycky koukat se slzou v oku - má kamarádka, jejich babička se jich nedožila a byla by to ta nej babička na celém světě...


A abych nekončila smutně, dovolím se vám na závěr doporučit dva filmy, které jsem v poslední době viděla.
První se jmenuje Dva papežové. Italské reálie a Anthony Hopkins - to mi k nalákání naprosto stačilo. Film je na motivy skutečných událostí, současného papeže hraje naprosto skvěle Jonathan Pryce. Tempo celého snímku je jiné, pomalejší, ale rozhovory obou pánů, ty hluboké myšlenky... Opravdu velká paráda.
The Irshman - Irčan. Robert de Niro v režii Martina Scorseseho v tříhodinové gangsterské klasice. Pro mě jsou oba pánové zárukou kvality.
Jak to máte s filmy vy? Budu ráda, když mi napíšete, co zajímavého jste v poslední době viděli.

Mějte hezké odpoledne a pohodové dny.

Vaše Helena

Trochu se zastavím hned u zimních truhlíků - moje uháčkované zasněžené stromy způsobily hodně legrace. Jen málokdy se kolem nich prošlo bez povšimnutí - ty máš ale hezké kulíšky, houbičky a nevím co ještě, jen ty stromy tam nikdo neviděl. Já sama jsem nakonec uviděla i znak Vysokých Tater :o)



Z kuchyně a jídelny - do červena.








Došlo i na les - Aaron na pařezu hledící do dálky, to je už evergreen, jak pravil Adam. Ale když on jinak po lese lítá jako ďas :o)

Byla jsem tu před mnoha lety, ale knihovní sály mě uchvátily stejně jako tenkrát. Na místě sýpky vybudoval architekt Ignác Palliardi Filosofický sál. Knihovní police z ořechového dřeva nechal převézt a upravit pro tento sál ze zrušeného Louckého kláštera. Sál je úctyhodných rozměrů - 32 metrů dlouhý, 10 metrů široký a 14 metrů vysoký. K posledním řadám knih se dá dojít po točitých schodištích, která jsou maskována falešnými hřbety knih.





Toto už je strop Baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Právě začínala bohoslužba, tak mi další focení nepřipadalo vhodné. Asi nikoho nepřekvapí její pohnutá historie - románská bazilika, gotická přestavba, vypleněn husity, renesanční přestavba, vybombardování v 18 století...


Nesmírně působivé místo. Na varhany tu improvizoval Mozart, najdete tu symbolický náhrobek krále Vladislava II. (byl tu sice pohřben, ale pak byly jeho ostatky převezeny neznámo kam). Vůně kadidla, chlapecký sbor zpívající Ó vzhlížejme vzhůru... Velmi silný, nevšední zážitek.


A to už  jsme v budově konventu, procházíme ambitem (původně románskou křížovou chodbou) s průhledy do Rajského dvora.



Krása byla umocněna jen nepatrným množstvím návštěvníků. Posuďte sami - Kapitulní síň,


strop Letní refektáře (neboli jídelny).


Samotné obrazy jsou velmi dobře instalovány a nasvíceny.


A románské sály - zde najdete instalaci objasňující vznik a vývoj kláštera. Opět velmi moderně a nápaditě pojatá.


Nakonec - vyhlídková terasa. Opravdu dech beroucí podívaná...



Byli jsme nedaleko, a tak procházka uličkami Nového světa byla víc než jasná. Stačí projít mezi Loretou a Černínským palácem a jste v jiném, malebném a kouzelném světě.


Horká griotka a teplý preclík U raka. Navrch úsměvy a přání do nového roku...




Omlouvám se za délku příspěvku, i tak jsem mezi fotkami hodně vybírala. Byl to krásný den.

A teď vám ještě popřeji.
Prožijte poslední hodiny starého roku v pohodě a ve zdraví a PF 2020!

Vaše Helena