...vzpomínka...

čtvrtek, listopadu 25, 2021

 Hezký večer, vážení!


Ještě než všechny blogy a hlavně naše duše okupuje advent a přípravy na Vánoce, vrátím se do dušičkového času. Kdo sem chodím delší dobu patrně už četl o našem dušičkovém zájezdu.

Připravíme svíčky, věnce, naložíme mamku a jedeme na hřbitov, kde odpočívají její rodiče a švagr. Zavzpomínáme na babi a dědu, rozsvítíme a přejedeme do vedlejší vesnice na návštěvu k mamčině tetě. Uznávám, že to není obvyklé, mamce je 80 let a má tetu... Libuška je sestra mého dědy (tatínka mé mámy) a byl mezi nimi věkový rozdíl 17 let. Děda prý z jejího narození neměl vůbec radost a pak se stala jeho nejmilovanější sestrou a on jejím drahým Vincínkem.

Návštěva se odehrává vždycky naprosto stejně. Mamku "odevzdáme" do rukou sestřenic a jejich rodin, které se do domku k příležitosti naší návštěvy sjedou, aby měli trochu víc času na povídání, a my s mužem jdeme do lesa. 

Prastrýc byl totiž hajný a domek je od lesa co by kamenem dohodil. Je to les prázdnin, les mého dětství. Stejně jako kuchyně tetičky Libušky. Tam se prostě za tu hromadu let nic nezměnilo. Milovala jsem to tam a kdykoli tam jsem, jsem zase malá holka. Uvědomuji si, jak vesnická žena žila plný a ne vždycky lehký život. Vdala se hned po válce za velitele partyzánů ze Sniny. Měla tři děti a aby se jim a domácnosti mohla věnovat, byla domácí dělnicí. Tak se tomu tehdy říkalo. Pracovala pro Bižu Jablonec, doma dělala štras. Náhrdelníky, kabelky, pásky, její práce putovala po celém světě. Umíte si představit, jak mě ty blýskavé kamínky jako holku fascinovaly. Celkem brzo zemřel strýc a před padesátkou i její syn, což je nepředstavitelná ztráta. Nezatrpkla. Nikdy si nestěžovala, stále měla skvělou náladu, i když v posledních letech jí celkem trápilo zdravíčko. Loni jsem s z pochopitelných důvodů návštěvu vynechali. 

Tetička byla letos trochu popletená, měla na to určitě nárok. Za pár dní by jí bylo 94 let. 

Tušíte správně, za týden po téhle návštěvě jsme tam jeli znovu - na pohřeb. Nechci ve vás vyvolat smutek, tahle vzpomínka má být oslavou plného a bohatého života obyčejné ženské, se vší úctou ke slovu obyčejná. V kuchyni mé pratety jsem se vždycky na chvilku stala malou holkou. Jezdit tam budeme dál, mám tam skvělé tety, sestřenici... Jen Libuška už tam nebude. 

Opatrujte se a buďte s těmi, které máte rádi.

Vaše Helena

You Might Also Like

52 komentářů

  1. Helenko, je to hezká vzpomínka, jednou tam zamíříme všichni, ale dožít se vyššího věku ve "skvělé" kondici, to je dar. Moje starší kamarádka to musela nečekaně "zabalit" v neděli, přitom ještě v pátek telefonovala z léčebny, jak se těší, až bude opět chodit... Chytla tam covid a za dva dny se nit života přetrhla. Takže ani neuvidí, jak a jestli její vnuci dostudují a pravnoučat se nedožije.
    Podobně jako Ty i já vzpomínám na své tety a příbuzné, kteří mi zpříjemňovali dětství a už jsou na druhém břehu. Děkuji za hezký článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haničko, co na to říct. V posledních dvou letech ani skoro každý přišel o někoho, kdo tu s námi ještě mohl být.
      Děkuji a přeji hezký večer, H.

      Vymazat
  2. Helenko,to je hezká vzpomínka,pěkné povídání.Teta se dožila vysokého věku.Mám tyhle rodinné výpravy ráda.Naše děti i vnoučata by měla vědět,o jaké hroby se rodina stará.A vůbec mám ráda,když se všichni sejdeme i když rodiče,prarodiče i tety už můžeme navštěvovat jenom na tom hřbitově.
    Měj hezký večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, děkuji. Teta byla úžasná a souhlasím, že je potřeba nepřetrhnout nit.
      Přeji hezký večer. H.

      Vymazat
  3. Helenko, žádná smrt ani pohřeb ti nemůže z mysli vymazat ty krásné vzpomínky na milovanou tetu.
    Hezky jsi to napsala. Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  4. Helenko, moc hezké povídání, ráda jsem si početla. A teta se dožila opravdu vysokého věku. Měj klidný den.

    OdpovědětVymazat
  5. Helenko, krásné vyprávění a vzpomínky na dětství a na tetu. Dožila se požehnaného věku.
    Také ráda vzpomínám na roky mého dětství kdy jsem s babičkou o prázdninách jezdila k jejímu bratrovi a pak jsme se šly podívat do vesničky odkud pocházela. Navštívili jsme její známé a pamatuji se, že jsme u její kamarádky i přespaly. Kamarádky se pak přestěhovala k sestře do Prahy a s babičkou si dopisovaly.
    A k věkovému rozdílu Tvé maminky a její tety. Já se stala tetou, když mi bylo 12 roků.
    Měj pěkné dny a hezký začátek adventu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Růženko, moc děkuji za milá slova a tvé vzpomínky. Každý by měl mít v srdci pár takových hezkých...
      I ty měj krásnou adventní neděli, H.

      Vymazat
  6. Helenko, to je moc hezký článek. Je to vzpomínka, ale i oslava plodného života ženy, která byla milovaná a s láskou se na ni vzpomíná. Je to koloběh života s jizvami v srdcích, ale o tom život je. Tato doba je složitá jinak, než byly doby života našich rodičů a prarodičů i když v určitých směrech se historie opakuje jen na jiné úrovni. Krásný začátek adventu ti přeji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Járo, jestli se mi to takhle povedlo, to jsem chtěla a jsem tomu ráda.
      Moc děkuji a přeji hezké dny, H.

      Vymazat
  7. Helenko, já si taky o dušičkách, ale i jindy, snažím připomenout ty pěkné vzpomínky na ty, kteří už tady nejsou. Je to smutné téma, ale k životu patří. A teď o adventu je správná doba zpomalit hektický život a třeba i zavzpomínat.
    Přeji tobě i rodině krásný a klidný první adventní víkend. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitu, je to tak. Z hezkých vzpomínek můžeme čerpat celý život...
      Moc děkuji a přeji krásnou adventní neděli, H.

      Vymazat
  8. Moc hezky jsi to napsala. Taky mám moc krásné vzpomínky na moji babičku. Neměla lehký život, ale nikdy nezahořkla. Brala život jak šel. Byla brzy vdova, můj strýc se narodil jako pohrobek, mamce byly 4 roky a ještě tři o něco starší tři děti jí zůstaly, když můj děda zemřel. Jezdívala jsem k ní na prázdniny moc ráda.
    V čase dušičkovém už vzpomínám na svoje rodiče. Byli oba moc fajn !
    Klidný den, Helenko !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, děkuji za tvé vzpomínky. I ty máš takovou zkušenost - životní útrapy ani tvou babičku nezatvrdily. Jsou to ženské hodné obdivu.
      Moc děkuji a posílám pozdravy, H.

      Vymazat
  9. Krásná vzpomínka od srdce. Je to vždycky zvláštně slavnostní a hořkosladký moment, když milovaný člověk odejde v takhle požehnaném věku. Věřím, že Libuška bude pořád s vámi, jen jinak než doposud.

    OdpovědětVymazat
  10. Helenko, moc pěkné povídání až jsem si predstavovala, tak to u tvé tety vypadá a hned se mi vybavila domácnost mé babičky, která už tu taky není. Jinak teta se dožila krásného věku, na Mikuláše jsem měla jít přát dědovi mých sousedů, ale zemřel po dušičkách. Měla jsem pro něho nachystanou 10 let starou slivovici no a toš ju vypijem s jeho rodinou na jaře, kdy mu půjdu vysekat písmo na pomník a bude to pro mě pocta....jelikož to byl neobyčejný člověk, partyzán, kterého uvěznili v lágru a jako jednomu z mála se mu podařilo utéct. Ať ti na tetu zústanou ty krásné vzpomínky a zahřejou vždy, když si na ni vzpomeneš.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haničko, moc ti děkuji za krásný, dojemný příspěvek.
      Kuchyně u tety je úplně obyčejná, s klasickou kredencí, šicím strojem a voní tam ty roky poctivého vaření s láskou.
      A mimochodem - zvědavá jsem normálně spíš míň, ale teď mě skutečně začalo zajímat, co děláš :o)
      Měj příjemnou adventní neděli, H.

      Vymazat
    2. :-) Helenko, už jsem hodněkrát slyšela, že matu tělem a nikdo by neuhádl, co dělám. Zvěčňuji nebožtíky do kamene, snadno řečeno sekám písmo, zlatím, stříbřím...restauruju, vše ručně kladívko a sekáčky. Takže na hřbitovech jsem jako doma, mám ráda hlavně ty staré a ten poklid, co tam panuje. Pro letošek už mám od práce klid a můžu se naplno věnovat domácnosti a dětem. No a hned na jaře zas naložím svůj kufřík a vyrazím:-) jinak mě ta práce opravdu baví a naplňuje. Hlavně jsem svým pánem;-) přeju ti krásný advent.

      Vymazat
    3. ...a není to poprvé, co klameš tělem! Moc děkuji za info, typovala jsem správně jen se mi nechtělo věřit... Poklid starých hřbitovů mám taky moc rádi. Je moc důležité, že tě práce baví a naplňuje, křehká kamenice na hřbitově asi mnohé překvapí!
      Hani, měj se moc hezky, H.

      Vymazat
    4. :-) No to tedy překvapuju, hlavně ty opravdu letité pány, kteří se u mě rádi zastaví a jako praví gentlemani položí otázku: já netušil, že tuhle práci dělají i dámy:-) Moc ráda si pak s nimi popovídám a dozvím se tak něco zajímaveho a třeba i tajuplného z konkrétního místa..jednou z toho třeba sepíšu knihu:-D

      Vymazat
    5. To je tak milé!
      A já si tu knížku koupím, Hani!!!
      Měj hezký den. H.

      Vymazat
  11. Heleno, moc hezká vzpomínka doplněná krásně nostalgickými fotkami.
    Přeju hezký víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Stáňo.
      Ty fotky jsou autentické, z naší poslední návštěvy, je to tetin les...
      Pěknou neděli přeji, H.

      Vymazat
  12. Někdy se situace, zvláštním řízením, sejdou…
    Hezké vzpomínky, slovem i obrazem.
    Přeji vyrovnaný Advent❤️

    OdpovědětVymazat
  13. Nádherné fotky, krásna spomienka ... Ale vôbec nemám z článku smutný pocit, skôr taký melancholický, vyrovnaný, tak to malo byť a tak to je - to je život. Nám tak minulého roku odišla prababička, mala tiež 1 mesiac do 95ťky. A ja som bola len vďačná, že tu s nami bola vydržala tak dlho ♥ ... Pozdravujem a objímam, Marta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, velmi děkuji za krásná slova. Vidím, že si zažila hodně podobný příběh... prostě život.
      Měj krásný den. H.

      Vymazat
  14. Helenko, jak píšeš, teta měla naplněný život a stále zůstane s vámi ve vzpomínkách.
    Přeju pokojný první adventní víkend.

    OdpovědětVymazat
  15. Helenko, i když je to smutné psaní, tak je moc krásné. Nejčastěji vzpomínám na babičku a prababičku. Jedna byla z maminčiny strany a druhá z otcovi. Obě mi daly do života hodně. Ale vzpomínám i na lidi, kteří nějakým způsobem prošli mým životem a zanechali v něm stopu. Na vlastního dědečka si skoro nepamatuji, tak jsem si adoptovala staršího pána, který vlastní děti neměl. Hodně lidí se dodnes diví, že mě měl tolik rád. Nebyl vůbec oblíbený. Pro mě do smrti zůstane náhradní dědeček. Je krásné, když po lidech zůstanou krásné vzpomínky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rijo, moc děkuji krásný komentář a osobní vzpomínky.
      Přeji pohodou neděli, H.

      Vymazat
  16. Helenko, zdravím. Vzpomínky nám nikdo nevezme, ty zůstanou... A s nimi i naši nejbližší a kamarádi... Mám taky ráda tahle setkání,rodina je pro mě nejvíc. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, sem jezdí moc ráda i můj muž. Tetičky si plete, povídá se tam o lidech, které nikdy neviděl, ale stejně - jsou to báječní lidé!
      Měj se moc hezky, H.

      Vymazat
  17. Helenko, krásná vzpomínka na tetičku, která navždy zůstává ve tvém srdci. Také moje babička, která se dožila 96 let a přežila obě své děti je pro mne nezapomenutelná a stále ji obdivuji, její upracované ruce, lásku, kterou nám dávala.
    Přeji ti hezké adventní dny. Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivuško, někdy to je až neuvěřitelné, jak osud s životem zacvičí. Smekám před těmi, co nezatrpknou...
      Moc děkuji a přeji pohodový den, H.

      Vymazat
  18. Helenko, je to moc hezký a zároveň smutný příběh. Díky Tvému povídání jsme se vrátila do hodně podobných míst z mého dětství. To co nám v srdci zůstává, jsou právě ty vzpomínky.
    Přeji klidný adventní čas. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dášo, děkuji.
      naprosto chápu, že má slova vyvolají vzpomínky. Určitě nejsi sama. A je moc hezké číst, že to jsou vzpomínky hezké a poetické. Snad jednou budu taky takovou babičkou...
      Měj krásnou adventní neděli, H.

      Vymazat
  19. Moc hezký článek, i když je v něm i smutek. Rozumím tomu návratu do dětství, mám to tak u rodičů... Upřímnou soustrast, Helenko, ať krásné vzpomínky zůstanou. M.

    OdpovědětVymazat
  20. Helenko, tvoji vzpomínku na tetu jsme mohla slyšet i přímo od tebe. Není to o smutku, ale o plně prožitém životu, návratu do dětství a vzpomínkách.
    Měj hezkou zasněženou první adventní neděli !

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, byla jsem toho plná a vlastně ještě jsem. Adam na základě těchto událostí začal sestavovat rodokmen, mamka u toho vzpomíná, je to moc hezké!
      Moc zdravím, H.

      Vymazat
  21. Helenko, krásná vzpomínka na tetičku, když píšeš kredenc jsem myšlenkou u babičky a její sestry, kredenc a myčák, to mě pokaždé vrátí do dětství.
    Přeji hezký adventní čas. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, chápu. Vzpomínky jsou hodně důležité!
      Měj příjemné dny, H.

      Vymazat
  22. Hlavně vzpomínat především na to hezké... Všechno ostatní už teď není ani důležité... I přes to všechno přeji krásný adventní čas. Držte se

    OdpovědětVymazat
  23. Ahoj Helenko,
    upřímnou soustrast. Krásně jsi to napsala. My jsme tento týden pohřbili strejdu, bylo mu teprve 62 let, ještě ani nešel do důchodu. Nějak jsme to vůbec nečekali, ale jsem moc ráda, že jsme za ním byli ještě v říjnu na návštěvě.
    Mnoho sil,
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat