Příjemný večer vám všem!

O víkendu jsme oslavili narozeniny mé maminky. 85 let. Zažila toho hodně, narodila se za války, jako dítě prožila změnu režimu a to, že se její tatínek stal ve své vlastní hospodě zodpovědným vedoucím a pak musel odejít úplně. Byla velmi talentovaná, ale na výtvarnou školu nesměla ani pomyslet. Vlastně na jakéhokoli studium, když byla dcera "kapitalisty". Nakonec se přece jen povedlo a vystudovala ekonomku.  Celý život pracovala v poštovní novinové službě. Účtovat začala s inkoustovou tužkou a končila na počítači.

Před víc než dvaceti roky prodělala onkologické onemocnění, to jsem se o ni moc bála. Tehdy jsem si uvědomila, že když jde o děti nebo rodiče, mění se razantně má povaha. V nemocnici jsem bojovala za ni, když ona neměla sílu. Vyplakala jsem se po cestě, doma jsem měla malé děti. Máma to dala prožila ještě hodně spokojených let.

Asi před čtyřmi roky se moje zlatá a hodná máma začala měnit. Nenápadně, výpadky paměti, zhoršené kognitivní funkce, pak i halucinace, bludy, dezorientace v čase i prostoru. A tak jsem se zase dala do boje. Navštívila jsem jejího tehdejšího lékaře. S tím bych si tedy moc neporozuměla, ale základní návod mi dal. Následovala geriatrie, testy, CT mozku. Je vám asi jasno - Alzheimerova choroba. Léky pravděpodobně nemoc zbrzdily, ale bohužel není nic, co by tuhle chorobu vyléčilo.

Loni na jaře přišla krize (tedy moje, protože mamka je asi díky lékům celkem v klidu). Nicméně si začala být sama sobě nebezpečná. Nechala jsem si pomoc. Báječná paní doktorka zařídila kontakt se sociální službou. Pečovatelky jsou mi velkou pomocí, i když k mámě chodím skoro každý den vím, že jí ohřejí jídlo, zajistí hygienu, prostě jí zkontrolují...

Číst tohle asi nebudou, ale velké poděkování patří mé rodině. Manžel je v tom se mnou, děti, ač žijí v Praze, babičku navštěvují jak jen mohou. Terka babču bere na procházky a teď plánují i výlet, Adam zajistí všechny technické a úřední záležitosti a jeho Verunka, ta jí prostě adoptovala. Jsou mi velkou oporou, protože chvil plných beznaděje je dost.

Po dlouhé době svítilo sluníčko, tak jsem všeho nechala a jela za ní a zvala jí na procházku. Jen taková malá a veselá příhoda z dneška (všechny veselé nejsou). 

Tak a doma ti udělám kafíčko a máš ještě dort, nebo si ho snědla? Ale, schovala jsem si kousek a někdo mi ho snědl. Mami, to určitě né, to si nepamatuješ, asi sis ho snědla. A pak otevřu skříňku v lince a tak je dort - dala ho tam místo do ledničky :o)

Pokud jste dočetli až sem, díky! Často se tady nesvěřuji, ale berte to i jako doporučení. Všímejte si chování svých blízkých. A nad některými projevy nemávejte jen rukou.

Jo a dort! No ten jsem upekla - čokoládový korpus prokapaný amaretem, pařížský krém, smetana šlehaná s mascarpone a višňové želé!

Dobré to bylo :o)

Mějte hezký večer a opatrujte se!

Vaše Helena