...stopy...

středa, dubna 25, 2018


Krásný slunečný den všem!

S lehkým zpožděním se i já zapojuji do výzvy ke Dni země - Stopy! Simi, měla si skvělý nápad, už jsem pár příspěvků četla a bylo to opravdu super.

Já budu vzpomínat. Protože ty mé stopy začínají skutečně dřív, než jsem uměla sama chodit. Oboje prarodiče měli hospodářství. Existuje fotka, na které krmím slepičky z plecháčku a děda mě drží za ruku, protože sama chodit neumím... Takže od mala slepice, králíci, občas husy nebo kachny, prasátko, koza. Děda Vincenc měl i kravičku Červinu a berana, kterému jsme jako děti nesměly. Zažila jsem o prázdninách to pravidlo správného hospodáře - nejdřív zvířata, pak lidi. My se klubali z kanafasu a babička už přicházela z chléva. Jo, a bydlely tam vlaštovky...
Druhý děda byl samaritán a ve svém hospodářství krmil zatoulané nebo lidmi opuštěné psy. Oni ho pak bezmezně milovali.
A pak tu jsou koně. Které dítě nemiluje koně. Můj strejda jim zasvětil život a vlastně u nich i o život přišel, ale o tom psát nechci. Prázdniny jsem trávila nedaleko Kladrub, chvilku jsem i chodila i do jezdeckého oddílu.


Doma se tedy nějaké žumrání o zvířátko nekonalo, ono v panelákovém bytě to má stejně svá omezení. Nicméně táta byl rybář a akvarista. Zpětně vidím, že mamka měla fakt svatozář... Rybičky potřebovali své, a tak se tu a tam na kuchyňské lince objevila krabička s nítěnkami nebo ve vaně kýbl s rostlinkami... Ale nakonec došlo na psa. Jezevčíka Denniho. Naši si ho pořídili těsně před mou maturitou a pak byl roky parťákem, když jsme se sestrou odešly z domu.


Psi - tenkrát jsem to ještě nevěděla, ale bez psa prostě být nemůžu. Krátce po naše seznámení si manžel koupil štěně vlčáka a po něm přišel i druhý. Nebyl jim přán zrovna dlouhý život a když náš i druhý Brit v 7 letech opustil, byla jsem to já, kdo řekl, že další pes by měl být menší, aby mohl být trvale s námi a ne v kotci. To už jsme měli obě děti. Začali jsem hledat a vybírat. Bígl! To je pro nás to pravé! A tak jsem si jeli pro Barnabáška, kterého si některé z vás musí pamatovat. Byl našim miláčkem, parťákem víc než 15 let. V létě to budou dva roku, co nás opustil. Tenkrát jsme si mysleli, že to byl ten jediný, jak se říká, životní pes. Teď už vím, že mohou být dva. Aaronka znáte všichni a víte...



Děkuji, že jste se dočetli až sem. Vím, bylo to dlouhé...
Na závěr musím říct, že koně nejsou z Kladrub, ale z nedělní procházky nedaleko Jindřichova Hradce a Aaron je u nás v kuchyni, na zahradě a na zřícenině Orlík. Reportáž doufám brzo dodám!

Mějte se moc krásně a nechme tu Zem i pro další generace!

Vaše Helena















You Might Also Like

38 komentářů

  1. Helenko,
    netušila jsem, že máš ke zvířátkům tak blízko!
    Ale, že miluješ bígla, vlastně teď už dva, to už vím déle.
    Ne nadarmo se říká, že pes je nejvěrnější přítel člověka :-)
    I já a ty víš, po jednom konkrétním plemeni toužím, snad až nebudeme tolik zaměstnaní,...si k nám také do domečku cestu najde!
    Měj krásné jarní dny a pohlaď za mě Aronka!
    Mimochodem je to fotografický model :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ilonko, to jsou jen vzpomínky na dětství... Ale bez psa opravdu být nemůžu. Určitě i tobě se to přání splní!
      Děkuji, ráda ho za tebe pohladím, přeji hezký večer, H.

      Vymazat
  2. Ještě mimo téma ;-)
    Prosím zeptej Adama, jak mám přidat na blog odkaz na instagram ?
    A už vůbec necháme, jak se Ti tady v odkazu na blogu, střídají obrázky z instagramu ? :-o

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na IG se Adama zeptám, momentálně je mimo ČR, pokud to půjde,rád poradí...
      Pa, H.

      Vymazat
  3. Helenko, celé dětství jsem toužila po tom, abych měla babičku na vesnici, abych mohla prožít přesně to, co ty ve svých Stopách popisuješ. Jenomže já měla obě babičky ve městě...
    Koně miluju celý život a můj první a jediný pes se jmenoval Brit. No není to krásná shoda?!
    Aaronek je fešák, ať ti dělá radost. Tvé Stopy mě moc bavily.
    Měj se pěkně
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Henrietko, jedni prarodiče byli na vsi, ti druzí měli hospodářství na kraji města. Ty prázdniny byly opravdu moc krásné.
      Brit je krásné psí jméno, to je milá náhoda.
      Aaron je .... no prostě Aaron :o)
      Moc děkuji, měj se krásně! H.

      Vymazat
  4. Helenko to je krásné vyprávění! Já jako rodilá vesničanka jsem měla vždycky ke zvířatům hodně blízko, ale někdy to byly skoro galeje na které moc ráda nevzpomínám. Dneska mám kocoura a dvě želvy a jsem úplně spokojená :) Aronek je vážně krasavec ;) A kterýpak vítr tě zavál do našich jihočeských končin?
    Měj se krásně
    Vlasta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vlastičko, děkuji, já jsem městský člověk, ale měla jsem to štěstí zažít i ten vesnický život.
      Aaron děkuje za pochvalu, moc se mu u vás líbilo! cesta k vám byla pracovní!
      Pa, H.

      Vymazat
  5. Ahoj Heli, i já jsem ze zemědělské rodiny. Práce na poli byla všudypřítomná. A víš co, jsem za to šťastná. Takové dětství, jako jsme měli my, ty dnešní děti nemají. Každý je chrání, aby neutrpěly nějakou pseudoújmu a já si naopak myslím, že trocha práce v přírodě by bylo to nejlepší, co by je mohlo potkat. My jsme s prací vyrostli a vůbec nic se nám nestalo. Pa M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Martinko, k tomu opravdu není co dodat.
      Děkuji za tví slova a moc zdravím, H.

      Vymazat
  6. Helenko, krásné vyprávění. V dětství mají zvířecí touhy snad všichni ☺ A je prima, když nám zůstanou i v dospělosti.....soužití se zvířaty, péče o ně nás obohacuje, posouvá nás dál, na tu lepší stranu. A to je fajn.
    Měj se krásně, Petra

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Peti, i tobě moc děkuji za krásná slova. Musím jen souhlasit.
      Hezký večer, H.

      Vymazat
  7. Milá Helenko Tvá stopa mne pohladila u srdíčka ❤
    Vzpomínka na Barnabáška a můj..promiň Váš manekýn Šikulka 😉 nesměl ve tvé stopě chybět.Ty zvířecí srdéčka mají v našich životech velikou roli..
    Posílám mnoho pozdravů a pohlazení Šikulkovi.Z ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě moc těší, Zdeničko! Vždyť víš, jak to s těmi našimi pesany je...
      Krásně si to napsala, děkuji a moc zdravím, H.

      Vymazat
  8. Helenko, z konu mam odjakziva respekt,na krase jim to ale neubira. Ja se doma zviratkzm zatim vyhybam, i kdyz deti zadoni:-), ale maji je u babicky. Pekne dny. M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marcelko, i já ke koním cítím respekt, ale obdivuji jejich krásu a ušlechtilost.
      Děti zvířata potřebují, ale je jasné, že to je velký závazek a trochu i omezení...
      Měj se hezky, H.

      Vymazat
  9. Helenka,
    krásne stopy ❤
    A Aaron je zlatíčko i keď každé zvieratko nám zostane v srdiečku...
    Maj sa pekne,
    A.

    OdpovědětVymazat
  10. Helenka, presne takéto prázdniny som mávala i ja u mojej babičky. Pamätám si, že keď my sme vstávali, babička sa vracala zo zadného dvora, kde kŕmila všetky zvieratá. Keďže som dieťa z dediny, i doma bolo zvierat dostatok a práca v záhrade bola samozrejmosťou. Pekný deň. Andrea

    OdpovědětVymazat
  11. Helenko, krásně napsaný příspěvek, na mnohé jsem si díky němu vzpomněla a děkuji.
    Aaronek je poklad. Také jsem nejdřív proti vůli manžela pořídila dětem pejska, pak ho samozřejmě miloval. A já si splnila svůj dětský sen, mít posteláka :o)), vlastně postelačku...
    Měj se krásně. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, moc děkuji za krásná slova a moc krásný příběh od vás!
      Přeji krásné dny, H.

      Vymazat
  12. Měli jste na to všichni týden, od neděle do neděle, ještě máš spoustu času.
    Musím říct, že se sešly skutečně neuvěřitelné poklady, já je v sobotu nebo v neděli zveřejním, byla jsem neskutečně dojatá, co všechno jsem se dočetla a mohu nyní naprosto čestně prohlásit na BLOG.CZ a BLOGSPOT.CZ jsou neskuteční milovníci zvířat a ty příběhy, všem doporučuji si to přečíst, protože pak si člověk uvědomí, jak nádherně je na světě.
    Protože jsi četla můj úvodní článek, už mne maličko znáš, máme mnoho společného, včetně dětství na vesnici / já Olomouc / a pak dětství.
    budu stále opakovat dokola, co se do dětí vloží, to tam člověk najde, no a v případě nás všech přispívajících bylo uloženo vrchovatě.
    Heli, tvé fotografie i povídání jsou skvostné a já vím, že my jsme se na blogu měli potkat, ví bůh, zda to nebude i v životě.
    DĚKUJI, děkuji mnohokrát, velice se vážím nádherného příspěvku, dotvořil mi obrázek o člověku, který nemá chybu.
    Krásné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Simi, tvůj komentář si čtu už po xté a stále mě dojímá! Opravdu moc děkuji, za tvůj nápad, za tvá slova, za to, jaká jsi!
      Moc děkuji!
      H.

      PS: však já k vám do toho řeznictví jednou vtrhnu :o)

      Vymazat
  13. Helenko, krásný příběh. Také jsem trávila prázdniny u babičky na vsi, chodila s ní do slepičárny, kde pracovala, sbírat vajíčka. Každý večer děda chodil na trávu králíkům a musely jsme ji nakládat do kolečka. Zbytky jídel se nosily prasátku, když už ho pak neměli, tak slepicím. Na tyto prázdniny s bratránky a sestřenicemi moc rádi vzpomínáme. Zvířátka mne také obklopovala od dětství, ale doma jsme žádně neměli.
    Až na stará kolena :o) jsme si pořídili Terri.
    Měj se krásně, zdravím Aaronka a posílá pac a pusu. Dáša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dáši, moc děkuji za milou návštěvu a hezké vzpomínky!
      A bíglíci, to je naše krásná realita, že!
      Pa, Helena

      Vymazat
  14. Helčo, tak já asi překvapím, ale ke koňům jsem nikdy moc blízko neměla. Teď je mám mnohem raději než v dětství. Také jsme mívali slepice a králíky, ale to pamatuji opravdu jen matně. Bohužel žádnou fotografii z té doby jsem nikdy neviděla.
    Taky připravuji vzpomínkový příspěvek. A nevím, jak ty, ale pěkně jsem si u toho poplakala. :-)
    Bíglové jsou krásní, moc toho vašeho pozdravuj. :-) Pa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dý, můj muž to má podobně. Já jsem těm koním byla o prázdninách blízko, proto to tak mám...
      Tvé vyprávění se mi moc líbilo!
      Pozdravy ráda vyřídím!
      Pa, H.

      Vymazat
  15. Sice jsme doma žádné zvířátko neměli, tak jsem o něj ochuzená nebyla. Vynahradil mi to pobyt u babiček a příbuzných. Každé prázdniny na základní škole jsem trávila u babičky v chalupě s doškovou střechou- velká neoplocená zahrada - nedaleko stavení strýce a tety a jejich dětí. U nich v chlévě stála kravka Líza, koza, čuník,na slunci se vyhřívaly kočky, pobíhal pes, slepice běhaly po dvoře ..... viděla jsem jak se klubou kuřátka...u jiného strýce stáli koně ve stáji. Vyrostla jsem sice jako městské dítě (ovšem město velké nebylo), ale kontakt s říší zvířat jsem měla dostatečný.
    Moc hezky jsi Stopu napsala.
    Měj se moc hezky a přeji pěkný víkend!
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haničko, moc děkuji za krásné vzpomínky! I já jsem městské dítě, ale ty prázdniny byly super!
      Pa, H.

      Vymazat
  16. Helenko, moc krásné stopy v tvém životě. Četla jsem vše. Měj se krásně.

    OdpovědětVymazat
  17. Helenko, krásné a dojemné vzpomínky :-). Také jsem vyrůstala mezi psy a koňmi ;-). Je z tebe cítit velká láska k zvířatům....Měj se moc krásně a pozdravuj svého věrného manekýna, který je opravdu fotogenický a sladký :-)) ZaZa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ZaZi, moc děkuji za milý komentář!
      Pozdravy ráda vyřídím, Aaron je chválený mooc rád :o)
      Pa, H.

      Vymazat
  18. Ahoj Helenko, tak to dětství jsme měli podobné. Jedna babička měla kozy, slepice, králíky a druhá bez koz, husy, prasátko a pejska - Puňťu. Ke koníkovi jsem zblízka nikdy nepřišla, ale ve vsi, kde babička bydlela se tenkrát s koňmi jezdilo pro slámu, obilí - prostě krásné vzpomínky a k tomu různé vůně, které ve městě neucítíš. A tak jsem moc ráda, že jsme tohle krásné období mohli prožít. Přeji ti hezkou neděli a pohlazení Aronkovi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivuško, moc děkuji za krásně napsané vzpomínky, Úplně ty vůně cítím...
      Pohlazení vyřídím a tebe moc zdravím, H.

      Vymazat
  19. Helenko, krásně napsaný příběh. Je z něho cítit láska, kterou máš ke zvířátkům u od dětství. Růža

    OdpovědětVymazat