­

...Valaška...

pondělí, března 24, 2025

Příjemný večer, vážení!

Před lety, když ji otvírali, jsem se zamilovala. Stačila k tomu reportáž v televizi. Mluvím o stezce Valaška. Z hotelu jsem to měli pár kilometrů a jen jeden pokus - respektive jedno volné odpoledne. Od rána sněžilo a sněžilo, kolem poledne mělo ustat. Na další dny hlásila předpověď slunečno, ale to jsme my museli být někde jinde...
Tak vzhůru na Pustevny.



V podstatě bílá tma, manžel viděl, jak lehce poklesám na duchu. I když to byla krása, na nějaké výhledy jsem to neviděla...
Libušín a Maměnka potěšily. Prostě pohádka.

Ještě trocha stoupání neprošlapaným sněhem a jsme na začátku Valašky.




Nahoru jdete po mírně nakloněném chodníku a občas po pár schodech. A taky po himalájském chodníku. Žádný strach, není to jako ve filmu o Indianu Jonesovi, kde se každé druhé prkénko rozlomí nebo tam rovnou není a tak někde uprostřed cesty se lano začne rozplétat. Adrenalin to ale trochu byl a musím říct, že jsem se na ni vydala bez velkého přemýšlení. Možná kdybych se zamyslela... Dost se hýbal i tak, hlavně větrem. V situaci, kdy by byli lidi přede mnou a za mnou bych asi nešla. Za chvilku jsem chytila rytmus a bylo to v pohodě.


Už jsem skoro nahoře. A tady se stal prostě zázrak. Příroda nebo někdo tam nahoře prostě poslouchal mé prosby a nebesa se rozestoupila...


Zatímco chodník jsem při studování stránek stezky nějak přehlédla, na místo na vrcholu jsem se moc těšila. Skywalk - balkon se skleněnou podlahou. Adam mi říkal, že je na mě zvědavý (obcházela jsem i zasklené vykopávky na náměstích v Římě :o)). Dala jsem to, ale příroda mi to ulehčila - sklo bylo zasněžené a zamrzlé, tudíž jsem pod sebe neviděla. Ale před sebe ano!!!


Taky je hezky vidět himalájský chodník...



Vše s námi absolvoval Aaron, běžel kupředu, až na úplně nahoře se mu moc nelíbilo, ale bylo to spíš opravdu prudkým větrem.



Restaurace Libušín byla otevřená, tak jsem alespoň nahlédla. Zlaté české a moravské ruce. Obnova vyhořelé budovy je skutečně překrásná. 
Do jídelny pejsci nesmí, je možnost s nimi posedět v "předsálí", tedy na takové chodbě. Tam se mi moc nelíbilo. 
Servírka v kroji mi bez problémů dovolila fotit, obsazen byl jen jeden stůl dvěma pány v montérkách :o).



Bylo to opravdu parádní odpoledne!
A jak vy a výšky? Byli jste na Valašce či jiné stezce? Ráda si přečtu, jak jste na tom...

Mějte se krásně!

Vaše Helena


You Might Also Like

19 komentářů

  1. ano byla jsem tu zrovna před týdnem, v Libušíně jsem si dala kávu se srdíčkem,Sv.

    OdpovědětVymazat
  2. Helenko, to je kouzelné. Na Valašce jsme byli v letním období, ovšem tahle zimní krása, ty Pustevny, nádhera 😍😍

    OdpovědětVymazat
  3. Helenko, byla jsem tam před mnoha lety a dokonce vícekrát, ale tohle, co jste zažili a nafotili, to je prostě zázračné Krásné. Díky Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
  4. Helenko...co k tomu dodat než ááách, to je nádhera! Prohlížím Tvé úžasné fotografie a kochám se tou nádherou. Jurkovičovy stavby a to zasněžené okolí spolu nádherně ladí a ta krása Pusteven vynikne dvojnásob. Jak ráda bych se tam podívala! Jen že toto přání se mi asi nesplní, ale kdo ví. Tak se alespoň tady na blogu můžu potěšit Tvými úžasnými fotografiemi.a za to moc děkuji. Přeji Ti krásné dny.

    OdpovědětVymazat
  5. Nádherná zimní vzpomínka. Z výšek mám respekt a nedělají mi dobře. Nesmím sedět ani v letadle u okénka. Na Pustevnách jsem nikdy nebyla. A vím, že bych měla, protože je tam opravdu krásně.
    Eva http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
  6. Heleno, opravdu nádherné fotky zimních Beskyd i obnovené chaty Libušín. Jinak se přiznám, že jsem na žádné stezce v oblacích nebyla. Mám k nim trochu rezervovaný vztah, přijdou mi do krajiny příliš mohutné a přitahující spoustu lidí (a já si trochu sobecky raději vychutnává krásu krajiny sama ;-)). Ale jinak se na krajinu ráda koukám z výšky, byť z ní mám respekt. Ale zatím jsem vylezla na každou rozhlednu, na kterou jsme při našich výletech narazili (a občas bývají hlavním cílem našeho výletu). Slabost mám pro rozhledny z konce přeminulého a začátku minulého století, kdy je v pohraničí stavěly místní spolky a kluby turistů - vzbuzují je mně nostalgii. Ale ráda si vylezu i na ty moderní kovové konstrukce.
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
  7. Helenko,je to nádhera.Úžasné výhledy.V Beskydech a na Pustevnách jsme byli před lety,ale to tam ještě Valaška nestála.Byla otevřena o dva roky později.Tenkrát bych si ji ještě prošla,teď už asi ne..Výšky mně už nedělají dobře.Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  8. Tak to se vám vydařilo, počasí, výhledy a statečnost. Skvělý. Zdraví Večernice.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak se vám ten výšlap opravdu kráásně vydařil. Touto stezkou jsem nikdy nešla. Výšky jako takové mi nevadí, takže pro mne by to problém nebyl, ovšem můj životní partner by krásné výhledy vzdal. Výšky nejsou jeho šálek kávy a proto jsme my nikdy na dovolenou nelétali letadlem :-). To by prý nepřežil- ten pocit, že je tak vysoko :-).
    Moc krásné fotky, Helenko !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
  10. Lezarts
    Nádhera a bohatá na zážitky ! Jak z reklamního letáku.

    OdpovědětVymazat
  11. Já to říkám pořád, Pustevny vyniknou v zimě když je nasněženo, to se ukáže jejich pravá krása. V květnu nic moc. Na Valašku jsem nešla, šla jsem k Radoušovi. Oboje stihnout nešlo, neměli jsme tolik času. Jinak taky jsem áchala když jsem viděla Libušín a znala jsem z fotek a dokumentů jeho vyhořelou podobu. Opravdu neuvěřitelné co dokázali!

    OdpovědětVymazat
  12. Helenko,Valašku znám,nemám to od nás daleko.Byla jsem tam v letním období.Mám to i na mém Blogu.Ale ta zimní je zase něco jiného.Je dobře,že vyhořelou chatu opravili a znovu zpřístupnili,užili jste si to.NaPustevnách a u sochy Radegasta jsme byli mnohokrát,vždy je tam co obdivovat.měj se hezky..🌞

    OdpovědětVymazat
  13. Helo, Na Pustevnách jsme kdysi byli v létě, všude lidí jako smetí. Takhle zasněžené to tam muselo být nádherné. Ovšem ta Valaška by mě nenalákala ani v létě. Výšky nějak nemůžu a ten skleněný balkon mi i na té fotce vadí. Představím si to, všude jen sklo a už mi brní nohy 😊😁

    OdpovědětVymazat
  14. Helenko, Pustevny znám asi od svých 10 let a pak jsem tam byla... těžko počítat, mockrát. Když jsem četla "Valaška", hned mi bylo jasné, co to bude, protože jinak jen plemeno ovcí. Na této stezce jsme byli, dokonce jsme měli 14denní pobyt v hotelu Tanečnica, takže to okolí jsme "prolezli", ale v zimě to není nic pro mne, jsou lidé, kteří si to užívají jako vy a tak je to správné. Takže pro nás Pustevny od jara do prvního sněhu a mám ty Beskydy hodně ráda. 😉
    Děkuji za pěkné záběry.

    OdpovědětVymazat
  15. Helenko, moc krásné fotky. Valašku neznám a na Pustevnách jsem byla kdysi dáno. Ráda jsem se prošla prostřednictvím tvých nádherných fotografií. Měj pohodové dny.

    OdpovědětVymazat
  16. Ahoj Helenko, to je opravdu zimní pohádka. Já Valašku navštívila před lety v létě a skýtá krásné výhledy za každého ročního období :) my jsme pak zamířili i k soše Radegasta

    OdpovědětVymazat
  17. Helenko neznám, nebyla jsem a zřejmě bych asi nešla. Výšek se bojím a ještě když se to houpe, mám z nich po těle zvláštní pocit. Především mi vadí, když vidím "podlahou" pod sebe - nyní oblíbené kovové rošty či skla není nic pro mě. Vylezu tam, kde nevidím pod sebe, jinak si to dost rozmyslím jestli mi to za to stojí. Nejhorší zážitek Petřínská rozhledna (už nikdy více). Ale v Anglii jsem v pohodě dala London Eye, tam byla ta pevná podlaha, i když to byla výška ohromná. Rozhledny nebo věže, kde je točité kamenné schodiště (uvnitř a není vidět ven) mi zase až tak nevadí. Stezku korunami stromů na Lipně a Stezku v oblacích na Dolní Moravě jsem také zvládla v pohodě.
    Měj hezké dny !

    OdpovědětVymazat
  18. Nový Libušín je skutečně překrásný. Byli jsme tam před pár lety na obědě, právě tam jsem poprvé ochutnala valašský kontrabáš :) No a k těm výškám, tak ty mi nevadí, vylezeme na každou rozhlednu kterou potkáme, a která se nám líbí, ale tyhle monstrózní stavby, které jsou vidět z velké dálky mému oku nelahodí. Někde jsem četla, že tahle stezka je jako jizva na tváři Beskyd a ano, tak to cítím i já. Kdysi jsme byli na stezce na Lipně a tam ani ty rozhledy nebyly žádná sláva.

    OdpovědětVymazat