...85...

pondělí, února 23, 2026

Příjemný večer vám všem!

O víkendu jsme oslavili narozeniny mé maminky. 85 let. Zažila toho hodně, narodila se za války, jako dítě prožila změnu režimu a to, že se její tatínek stal ve své vlastní hospodě zodpovědným vedoucím a pak musel odejít úplně. Byla velmi talentovaná, ale na výtvarnou školu nesměla ani pomyslet. Vlastně na jakéhokoli studium, když byla dcera "kapitalisty". Nakonec se přece jen povedlo a vystudovala ekonomku.  Celý život pracovala v poštovní novinové službě. Účtovat začala s inkoustovou tužkou a končila na počítači.

Před víc než dvaceti roky prodělala onkologické onemocnění, to jsem se o ni moc bála. Tehdy jsem si uvědomila, že když jde o děti nebo rodiče, mění se razantně má povaha. V nemocnici jsem bojovala za ni, když ona neměla sílu. Vyplakala jsem se po cestě, doma jsem měla malé děti. Máma to dala prožila ještě hodně spokojených let.

Asi před čtyřmi roky se moje zlatá a hodná máma začala měnit. Nenápadně, výpadky paměti, zhoršené kognitivní funkce, pak i halucinace, bludy, dezorientace v čase i prostoru. A tak jsem se zase dala do boje. Navštívila jsem jejího tehdejšího lékaře. S tím bych si tedy moc neporozuměla, ale základní návod mi dal. Následovala geriatrie, testy, CT mozku. Je vám asi jasno - Alzheimerova choroba. Léky pravděpodobně nemoc zbrzdily, ale bohužel není nic, co by tuhle chorobu vyléčilo.

Loni na jaře přišla krize (tedy moje, protože mamka je asi díky lékům celkem v klidu). Nicméně si začala být sama sobě nebezpečná. Nechala jsem si pomoc. Báječná paní doktorka zařídila kontakt se sociální službou. Pečovatelky jsou mi velkou pomocí, i když k mámě chodím skoro každý den vím, že jí ohřejí jídlo, zajistí hygienu, prostě jí zkontrolují...

Číst tohle asi nebudou, ale velké poděkování patří mé rodině. Manžel je v tom se mnou, děti, ač žijí v Praze, babičku navštěvují jak jen mohou. Terka babču bere na procházky a teď plánují i výlet, Adam zajistí všechny technické a úřední záležitosti a jeho Verunka, ta jí prostě adoptovala. Jsou mi velkou oporou, protože chvil plných beznaděje je dost.


Po dlouhé době svítilo sluníčko, tak jsem všeho nechala a jela za ní a zvala jí na procházku. Jen taková malá a veselá příhoda z dneška (všechny veselé nejsou). 

Tak a doma ti udělám kafíčko a máš ještě dort, nebo si ho snědla? Ale, schovala jsem si kousek a někdo mi ho snědl. Mami, to určitě né, to si nepamatuješ, asi sis ho snědla. A pak otevřu skříňku v lince a tak je dort - dala ho tam místo do ledničky :o)




Pokud jste dočetli až sem, díky! Často se tady nesvěřuji, ale berte to i jako doporučení. Všímejte si chování svých blízkých. A nad některými projevy nemávejte jen rukou.

Jo a dort! No ten jsem upekla - čokoládový korpus prokapaný amaretem, pařížský krém, smetana šlehaná s mascarpone a višňové želé!

Dobré to bylo :o)

Mějte hezký večer a opatrujte se!

Vaše Helena


You Might Also Like

52 komentářů

  1. Helenko, je moc dobře, že máš oporu v rodině. Mamince přeji zdraví a ať je ještě dlouho s vámi ❤️

    OdpovědětVymazat
  2. Vím o čem píšeš Helenko, manželova maminka si tím prošla, dokud to šlo, byla doma, ale pak začala v noci utíkat, vše schovávala, poznávala jakž takž svého manžela, nás již ne. Nebylo tenkrát zbytí, došlo na zdravotní ústav, kde ve svém jiném světě dožila již jen pár měsíců...Moje mamka si procházela stařeckou demencí, byla zlá... I takové jsou životní okamžiky, které jsou nejhorší pro nás, pro blízké. Oni si to většinou již neuvědomují. Přeji tvé mamince, ať se jí daří, co to jenom jde a tobě sílu. A mít rodinné zázemí je výhra, nebýt na to sám...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, moc děkuji za přání a i tvé zkušenosti. Ty osobnostní změny jsou opravdu děsivé, trýznivé pro okolí.
      Měj se moc hezky, H.

      Vymazat
  3. Heleno, mamince všechno nejlepší, hlavně ať nemoc postupuje hodně pomalu, víc se v tomto případě asi přát nedá. Mé mámě bude v dubnu 90, jí spíš zatím zrazuje tělo - srdce, ledviny... Srdce zvládl kardiostimulátor, ledviny supluje dialýza (3x týdně přes 4 hodiny, což je velká zátěž). Byla jedním z důvodů, pro už jsem si nechala v práci jen dohodu o provedení práce, což je miniúvazek. Přece jen je jednodušší za ní zaskočit (nebydlíme daleko od sebe). I mně je manžel, syn i jeho A. velkou oporou. A Líza je velkou prababiččinou radostí - vždycky pookřeje, když dorazíme všichni na společný oběd :).
    Trochu jsem se rozepsala, ale je to pro mne taky aktuální téma.
    Hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáňo, vidíš, moje máme je sice křehká stařenka, ale vlastně jiné zdravotní obtíže nemá. Taky jsem pracovní čas přizpůsobila situaci. Věřím, že Líza udržuje prababičku v dobré náladě.
      Budu tobě i sobě přát ať to tak ještě dlouho vydrží...
      Pa, H.

      Vymazat
  4. Helenko,mamince přeji vše nejlepší, ať ji slouží zdraví co nejdéle. Tobě a celé tvé rodině velkou trpělivost . Vím, o čem píšeš. Doma také “válčíme” s tou zrádnou nemocí a někdy je to nad mé síly. 🫶🙏🙏🙏🫶P. S. a tvůj dort vypadá báječně.
    Eva http://es-ideas.blogspot.com/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, moc děkuji za pochvalu a podporu. A nápodobně!
      Tak víš...
      Měj hezký den. H.

      Vymazat
  5. Helčo, když se rodičové změní na děti.....Ještě že existují domácí péče. Pracovala jsem 305 roku jako mobilní sestra, což je sice jiné než pečovatelka, ale i tak jsem vděčná, že tady takovou službu máme.
    Tak ať je maminka zdravá a Tobě hodně sil. Hezký den.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trefně napsáno, Míšo. Ty víš, o čem je řeč! Dost jsem bojovala sama se sebou, že mám řídit člověka, který mě všechno naučil...
      Pečovatelky by se měly platit zlatem!
      Moc děkuji a posílám pozdravy, H.

      Vymazat
  6. Krásný věk a úžasný dort.Maminka toho má hodně za sebou a tak ji přeji jenom další klidné roky.Je moc hezké,když se rodina semkne a pomáhá si.Zdá se mi,že ta nemoc se nějak šíří.Snacha zůstala s tatínkem doma,roky trpěl Parkinsonem a teď se k němu přidala i demence,nemohl zůstat sám v domě.Tak si ho vzali k sobě,protože někam ho umístit nechtěla a ono není ani kam.Vše je plné a dlouho se čeká.On je naštěstí docela v pohodě.Když snacha někam potřebuje odveze tatínka na pohlídání k sestře.
    Helenko,hezký den

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, moc děkuji! Nepochybuji o tom, že v každé rodině je nějaký příběh... Jsme dost na cestách, zatím to mamka vždycky zvládla jen s pomocí pečovatelek.
      Přeji hezkou neděli, H.

      Vymazat
  7. Helenka, maminke posielam velké objatie aj zo Slovenska...prajem jej prenádherne dni aj s tortou v skrinke...:) Si skvelá dcéra a máš nádhernú a fantastickú rodinu keď sa vedia o babču pekne postarať. Z.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zuzko, děkuji, jsi moc hodná! Jo, takových příhod máme :o)
      Nevím, jestli jsem skvělá, ale dělám co můžu...
      Pa, H.

      Vymazat
  8. Helo, krásný dort jsi upekla a ve skříňce ho je škoda. Držím palce, ať vše zvládáte. Zdraví Večernice.

    OdpovědětVymazat
  9. Moji mamku ke konci života zrazovalo spíš tělo nežli hlava. Posledních pět roků žila u nás-4 roky to bylo v pohodě, pak už to bylo horší. Mysl měla stále dobrou, ale tělo plné bolesti.
    Mamince přeji k jejímu životnímu půlkulatému výročí jen všechno dobré. Nemoc ať postupuje pomalu, aby její život byl ještě v přiměřené míře OK. Tobě a celé rodině přeji sílu, ale i pěkné chvíle s babičkou.
    Klidný den, Helenko !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, taky jsem uvažovala o tom vzít si ji k nám, ale lékařka i pečovatelky mi to rozmluvily. Zatím to zvládá ve svém bytečku, prostředí známé...
      Moc děkuji za vlídná slova a přeji hezké dny, H.

      Vymazat
  10. Helenko, přeji všechno nej nej tvé mamince. Tobě moc děkuju, že si se nám svěřila. Hodně ti rozumím. Je pozoruhodné, kolik toho mají naše maminky společného. S tou mojí budeme o víkendu slavit 84 narozeniny. Také nemohla studovat to, co chtěla. Její tatínek byl v 50.letech odsouzen jako "nepřítel režimu" a několik let strávil ve vězení. Před 5 lety nám do života zasáhla vážná nemoc, kdy maminka ze dne na den téměř oslepla. Od té doby obíháme lékaře, bojujeme. Zatím to maminka doma, v prostředí které dobře zná, zvládá, ale otázkou zůstává jak dlouho to bude takhle udržitelné.
    Helenko, přeji ti moc sil, vím že je budeš potřebovat!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji, Ali a přiznám se, hodně jsem to zvažovala. No, je to venku a je to život a realita mnohých z nás.
      O své nemocné mamince ses párkrát náznakem zmínila, taky máš naloženo!
      Přeji hezkou neděli a mamince všechno nej! Pa, H.

      Vymazat
  11. Lezarts
    Helo , moc na tebe myslím!
    Vím jaké to je pečovat o osobu blízkou. Je potřeba hodně lásky a osobní síly a nejen té fyzické.
    Dort je nádherný a zajisté vynikající, ale i tak jako on nic není na vždy. To co teď vracíš mamince v jejím stáří to co ona ti dala v tvém dětství a to je ten největší dar k narozeninám!
    Je báječné když rodina zafunguje a každý přidá ruku k dílu, jen díky tomu se to dá vydržet.Tak i u nás to fungovalo. Všem vám přeji hodně lásky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, Renatko! Chtěla bych to zvládnout se ctí jako se to povedlo tobě!
      Děkuji za pochvalu, děti jsou mi velkou oporou. Nejsou v tom denně a tudíž mají nadhled, který mi občas chybí...
      Moc děkuji za tvá slova a moc zdravím, H.

      Vymazat
  12. Heleno, rozumím a chápu všechny Tvé starosti. Vždyť rodiče jsou jediní, kteří se starali o naši výchovu, proto jim musíme oplácet stejnou oplácet stejnou měrou v péči o jejich zdraví, pokud to již sami nezvládají. Přeji mamce mnoho zdraví a přání ke krásnému výročí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. K tomu není co dodat, Moc děkuji, Mirku a přeji hezkou neděli, H.

      Vymazat
  13. Helenka,
    krásne si to napísala. Viem, o čom hovoríš, mám ho tiež v rodine. A dokonca obe moje diplomovky boli na tému Alzheimer.
    Dodatočne prajem maminke všetko najlepšie k narodeninám, hlavne veľa zdravia!
    Torta vyzerá skvele (ako všetko od Teba).
    Pá, pekné dni
    A.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Adinko, tak ty víš, co teď prožívám, přečetla jsem toho na toto téma opravdu hodně...
      Moc děkuji za milé přání a pochvalu!
      Přeji hezké dny, H.

      Vymazat
  14. Helenko, moc pěkně píšeš o mamince. Život její generace neměla jednoduchý a takové konce si nezaslouží. Jenže s tím nic moc neuděláme. Taťka byl stejný ročník, taky by měl 1.9. výročí, jenže už s ním nic neoslavíme.
    Přeji vám oběma dobré zdraví a tobě pevné nervy. Není to jednoduchá situace a nikdo nevíme, kdy se v ní ocitneme.
    Držte se a užívejte si společný čas. Zdraví Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituško, moc děkuji za tvá slova. Tátu nemám dlouho. Manžel v poslední době digitalizuje rodinná videa, když tam rodiče vidím v plné síle i slza ukápne...
      Bez podpory manžela, dětí bych nervy už dávno ztratila, někdy to je fakt čistá beznaděj. Je to jak to je...
      Měj se moc hezky a užij si neděli, H.

      Vymazat
  15. Helenko, děkuji za krásný článek. Mamince přeji, aby se projevy choroby nezhoršovaly a byla v pohodě. Vám přeji hodně psychických i fyzických sil. Vím, co to obnáší, moje maminka se dožila jen 70 let, ale její choroby byly jiné.
    Ať se daří! ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, moc děkuji. Maminka ti odešla celkem mladá...
      Přeji příjemný den. H.

      Vymazat
  16. Na stáří to se zdravím není jednoduché. Ten, komu nic vážného není, má štěstí.

    OdpovědětVymazat
  17. Helenko, vím přesně, co s maminkou prožíváte. Je mi jí líto. Člověk si neuvědomuje, co se s ním děje a rodina si zoufá. Když si moje maminka zlomila krček už po druhé, byla v nemocnici a lékařka mi říkla, že s ní mám někam zajít až bude schopná. Také mi dala nějaké kontakty. Už delší dobu to s maminkou bylo špatné, ale ona odmítala kamkoli jít, jídlo jsem jí vozila, nakupovala, uklízela, prala, ale ona nechala klidně puštěný plyn....., vyčítala mi, že se o ni vůbec nestarám a ty telefonáky každou chvíli, to se mi fakt chtělo brečet a byla jsem bezmocná. Bratr žije na Slovensku, bylo to všechnyö na mně. nemohla už být sama v bytě. Maminku jsem plánovala vzít k nám do 3. pokojového bytu s tím, že já budu spát na nafukovačce a mamince přenechám pokoj. Bála jsem se toho, protože v poslední době byla až zlá a útočná. Nakonec se její stav nemocnici zhoršoval a umřela. Její poslední dny na LDN byly ve strašných podmínkách. Ona už ale nechtěla žít, Zemřela v 82 letech.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Maruško, jak čtu, taky sis užila. Mamka taky občas něco provede, ale zatím si není nebezpečná, tak to jde. Ale telefonáty - to je kapitola. Já sedím na jednání, ona volá 6x za sebou. Tak se omluvím, jdu jí žalovat zpět a dozvím se, že měla dobrý oběd...
      S tavy zlosti měla jen na začátku, teď to díky lékům držíme...
      Děkuji za tvé vzpomínky, i když nijak hezké nejsou.
      Opatruj se, pa H.

      Vymazat
  18. Helenko mamince přeju hodně zdraví k narozeninám ! Můj taťka bude mít za týden 90. Je to náročné, někdy ( = dost často) se cítím jak vydlabaná dýně. A vážně nemocný nejmladší syn k tomu... Dort vypadá moc dobře, mňam. Lenka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, moc vtipné přirovnání, i když do smíchu ti asi moc není.
      Moc děkuji a opatruj se!
      Pa, H.

      Vymazat
  19. Helenko, tohle musí být strašně náročné. Jsem moc ráda za to, že máš skvělou rodinu a v nich velkou oporu. To je moc dobře pro tebe i pro maminku. Držte se obě a přeji hlavně pevné zdraví. Sabina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sabi, moc děkuji za milá slova. Snažíme se všichni, chceme, aby bylo mámě dobře...
      Měj příjemný den. H.

      Vymazat
  20. to je silný článek ♥ držím pěsti, tobě i rodině, musí to být náročné... držte se ♥ a mimochodem, dort vypadá moc dobře! :) hned bych si dala

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Luci, moc děkuji. Jsi moc milá!
      Dort byl opravdu dobrý :o)
      Měj se moc hezky, H.

      Vymazat
  21. Ahoj Helenko,
    já úplně vím, o čem píšeš. Moje hradecká babička Anička se s touto nemocí začala prát už celkem brzy po padesátce. Teta ji měla doma tak dlouho, jak to jen šlo, ale nakonec poslední čtyři roky trávila v moc hezkém domově pro seniory, který byl zaměřený právě na Alzheimera. Odešla nám pár dnů před mojí maturitou. Druhá babička je starší, dlouho se držela, až do covidu se o sebe starala sama, ale nyní už je v domově seniorů též, má se tam dobře, ale taky vidíme, jak přichází ta degenerace. Mamku a mě už moc nepoznává, už se jí špatně mluví... Ale třeba pořád jí chutná jídlo a vždy chce malé pivo:-D
    Helenko, drž se, je to náročné...
    Hanka z ciculka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, ta nemoc je opravdu nemilosrdná. Někdy si říkám, že by bylo lepší, kdyby propukla naplno a mamka si to už neuvědomovala. Ty světlé chvilky, kdy si uvědomí, jak na to je, ty jsou smutné...
      Moc děkuji a posílám pozdravy, H.

      Vymazat
  22. My si jistých příznaků všímáme u babičky, toto jsme zažili s prababičkou. Babička se u ní doma střídala se sestrou a s námi. Takže to šlo a žádné pečovatele jsme nepotřebovali
    Zatím ohledně babičky to řešíme s rodinou, protože babička si přijde zdravá a na kontroly k lékaři chodí, uvidíme jak to dopadne
    Dort je nádherná a přeji hodně zdraví mamince, ať jí dlouho vydrží. Je to krásný věk

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, držím pace, ať je babička zdravá ještě dlouho!
      Moc děkuji za pochvalu a přeji příjemné dny, H.

      Vymazat
  23. Zamyslela jsem se nad tím článkem a přišla k názoru,že mám asi štěstí.Patřím věkem keTvé babičce,na Vánoce mi bylo 86 roků.Žiji sama,děti daleko, Praha,Brno.I když se také ozývají některé fyzické neduhy(krční páteř,koleno),tak po stránce psychické to ještě jde.😊Domů trefím,vařím a nakupuji si sama.Jak mnozí zjistili,občas něco napíši na tento blog,ráda fotím a účastním se zájezdů,které pro nás seniory pořádá STP.V loňském roce jsem byla s nimi dokonce letecky v Bulharsku.(Článek je na mém Blogu).Snažím se účastnit i jiných aktivit a zájezdů,ručních prací,chodím cvičit pro nás seniory,jezdím do divadla a snažím se,aby mi tato aktivita ještě nějakou dobu vydržela.Držím palečky Helenko,aby maminka byla ještě dlouho soběstačná a v pohodě.A děkuji osudu,nebo pánu Bohu(nevím komu víc?)aby to ještě chvíli vydrželo a nemusela využívat sociální péči.Ala jak se říká,proti věku není léku..😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evičko, ze srdce ti to přeji a máš můj velký obdiv! Jsi velmi aktivní, máš hodně zájmů, taková byla mamka do 80...
      Opatruj se a užívej si vše, co tě těší a co v pohodě zvládáš!
      Pa, H.

      Vymazat
  24. Helenko, vše už je psáno v před božích komentářích. Mamince přeji hlavně hodně a hodně zdraví. Dort je úžasný a určitě i tak chutnal. Přeji vám všem mnoho krásných společných chvil.

    OdpovědětVymazat