na Jana Palacha si vám dovoluji nabídnout.

Hezké nedělní odpoledne, vážení!

Nebojte se, nebudu se pouštět do žádných hlubokomyslných úvah ani politických rozborů. Hrdinství Janova činu je pro mne neoddiskutovatelné. Samostatnost a svébytnost národa je věc velice křehká a myslím, že chránit ji a být na pozoru musíme stále. Moc si přeji, aby už nikdy nemusela žádná máma zažít tu nepřestavitelnou hrůzu a bolest.


Já vám teď ukážu Jana Palacha očima mladého výtvarníka a grafika.

Od prvního ročníku studia na UK spolupracuje se studentskou radou Filosofické fakulty. A loni si jeho plakátu k Palachovu týdnu všimli i ve Francii. Pan Anthony Sitruk napsal o Palachovi knihu a chtěl onen plakát použít na její obal. Stalo se.
Letos se kniha dočkala i českého překladu. A mladý grafik se v týdnu potkal s francouzským spisovatelem.



Letošní práce byla přece jen vyjímečná. Je to 50 let! Plakáty, banery, mapu akcí najdete na mnoha místech v Praze. Ten největší a nepřehlédnutelný na budově Národního muzea.



A o kom tady celou dobu mluvím s pýchou a láskou. Autorem všeho, co vám tady dnes ukazuje je můj syn Adam.

Mějte krásný zbytek neděle, mějte radost ze svých dětí!

Vaše Helena

PS: fotky tentokrát nejsou moje, sama jsem se do Prahy zatím nedostala...

Co potřebujeme:
libové hovězí maso, slaninu, trochu olivového oleje, červenou cibuli, mrkev, řapíkatý celer, česnek, feferonku, plechovka rajčat a rajčatový protlak, červené víno, sůl, pepř, bobkový list
mražený hrášek, brambory na kaši, máslo, parmazán nebo čedar

Na malém množství oleje rozpustíme kostičky slaniny a orestujeme zeleninu. Kdo má rád, přidá feferonku.



Na chvilku odložíme stranou a jdeme na maso. Ve velkém kastrólu rozpálíme olej a orestujeme mleté maso. Hodně zprudka, mělo vy se opékat a ne dusit. Snížíme teplotu, přidáme připravenou zeleninu, rajčatový protlak, osolíme, opepříme a zalijeme vínem a dusíme.
Teď je čas připravit bramborovou kaši, do které přidáme jemně strouhaný sýr.
Asi po půl hodině přidáme do ragú rajčata, necháme ještě chvilku probublávat a eventuálně zreprodukovat tekutinu a máme hotovo.

Maso přesuneme do zapékací mísy,


posypeme mraženým hráškem


a překryjeme bramborovou kaší. Povrch kaše můžeme ještě posypat sýrem.


 Zapečeme v troubě - stačí 20 minut na 200 stupňů.


Jak jsem psala, nic fotogenického, ale vynikající to je. V Anglii to servírují většinou tak, že prostě dají mísu doprostřed stolu a každý si nabírá podle chuti. Pokud to někdy vařím pro návštěvu, použiji malé zapékací misky a v nich jídlo i servíruji.
Nepsala jsem ani množství. Ragú totiž většinou dělám větší množství (třeba 1,5 kg masa) a část si dám do mrazáku. Hodí se skvěle třeba i na boloňské lasagne.


Tak doufám, že si pochutnáte jako my dnes.

Přeji příjemný večer a pohodový vstup do nového týdne.

Vaše Helena

Hezký pondělní podvečer!

Už jsem tady mockrát psala, že Silvestr se u nás zrovna bujaře neslaví.
Ani tentokrát to nebylo jinak. Probudili jsme se do krásného rána a tak les byla víc než dobrá volba. Sice žádný sníh, ale to ticho, vzduch vonící pryskyřicí,  to slunce protahující paprsky mezi kmeny stromů... Co vám budu povídat.





Dokonce i kousek jmelí jsem našla.


A nafotila i Aaronovu osobní PFku. Neptejte se, jak to jmelí nakonec dopadlo :o)


Skoro se nám z leda nechtělo, ale na odpoledne jsme měli lístky do kina (Bohemian Rhapsody - znovu a znovu nadšení, dojetí, obdiv hudby Queen i k hercům filmu). Pak posezení s přáteli, půlnoční  sekt a telefonáty s dětmi a mamkou... prostě klasika.


A ještě přidám recept. Domácí pečivo má úspěch vždycky :o)


Z vykynutého těsta jsem dělala hádky a ty zamotala do uzlíků. Na Silvestra se hodily menší, takové dvojhubky, normálně je dělám ve velikosti menších housek.


Necháme ještě asi 30 minut kynout a pak vložíme do trouby vyhřáté na 200 stupňů zhruba na 15-20 minut.
Než se uzlíky upečou, připravíme si jednoduchou polevu. Rozpustíme cca 50 g másla, do něj rozmačkáme 3 stroužky česneku, 2 lžíce jemně strouhaného parmazánu, usekanou petrželku (dala jsem sušenou) a trochu soli.


Připraveným máslem potřeme ještě horké uzlíky. Kdo má rád česnek, nebude čekat, až vychladnou :o)


Mějte se v lednu hezky!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v první třetině 18. století, byl totálně zničen na konci druhé světové války střelou Rudé armády a vyhořel. Za komunismu byl odsouzen k demolici, ke které jen zázrakem nedošlo. Od roku 1992 je kulturní památkou a na jeho záchraně a obnově se usilovně pracuje.
Byla obnovena i poutní tradice tohoto místa.


Tak prosím - trochu oklepu boty plné sněhu, beru opatrně za kliku a ...
Síla toho místa je opravdu veliká, umocněná nepochybně i tím, že jsem tam byla sama.
Chvilku mi trvalo, než jsem se vzpamatovala - uchvácena prostorem a udělala pár fotek. Na svíčky, které jsem vezla sebou jsem si ani nevzpomněla.


Aby měl kostel skleněnou střechu, to byl nápad pátera Josefa Suchára, který vrátil život nejen do kostela, ale i do celé vesnice. Realizace byla na ing. arch. Petru Dostálovi, který se specializuje na obnovu historických staveb.
Obdivuji všechny, kteří se na tomto projektu podíleli. Nejen, že se jim podařilo zachovat genius loci tohoto místa, ale z ruiny vytvořili noblesní, unikátní a důstojné místo.




A venku - chcete vidět čisté štěstí? Aaron si sníh víc než užil. Proskakoval závějemi, lítal po loukách, pokoušel se chytat sněhové koule, mnohdy z něj koukal jen ocásek... Jak říkám - hotové štěstí!



 Pod kostelem je malý hřbitov, dnes totálně zasypaný sněhem.


Prošli jsme se pochopitelně trochu i po Neratově. Jsou tam překrásné roubenky. Skoro všechny, které jsme viděli, hezky vánočně nazdobené.

Pokračovali jsme přes Vltavu na Malou Stranu. Pohled na Hrad od Valdštejnského paláce byl úchvatný!


Malostranské náměstí a kopule chrámu sv. Mikuláše. V době budování socialismu byla ve věži zřízena pozorovatelna StB. Bylo tam dobře vidět na americké a jugoslávské velvyslanectví...
Ale jinak baroko v té nejkrásnější podobě!



Pokračovali jsme na další milované místo - Kostel Panny Marie pod řetězem. Najdete tu sloh románský, gotiku i barokní prvky. Patří Rádu maltézských rytířů.



Mám moc ráda malou zahradu, ve které ke kavárna . A snad nejznámější zeď v Praze - tu Lennonovu.
Tam se fotiti skutečně nedalo, byli tam mladí snad z celého světa...


Cestou z Kampy alespoň rychlý pohled do Čertovky.


Rychlý pohled na Mosteckou věž a nadechnout... Vstupujeme na Karlův most. Tam se opravdu nedaly ani vyndat ruce z kapes, natož fotit.


Překvapivý klid jsme našli až v Kostele sv. Františka z Assisi.
Úchvatný pohled na oválnou kopuli i na Reinerův Poslední soud.
Pod touto nádherou je v suterénu ještě jeden kostel, se stejným půdorysem, navazující na předchozí středověkou stavbu.



A nakonec - Týnský chrám! Uvnitř se fotit nesmí, tak jen pohled zvenku vzhůru. Je vystavěn z neomítnutých kamenných kvádrů a sochy jsou z místní opuky.
Dalo by se o ní psát dlouho, já už vám jen řeknu, že když se tam půjdete podívat, krom všech těch krás, která nám tu zanechala staletí, najdete i náhrobek astronoma Tichona de Brahe.



Dnešní příspěvek byl hodně sakrální, ale kde jinde by měl být v čase vánočním.

A na závěr vám jdu popřát všechno dobré, štěstí a pevné zdravím v novém roce.


Vaše Helena