Peříčka jsou momentálně in a makramé zažívá svou renesanci. Uzlíky jsem naposledy vázala někdy na gymplu, ale je to jako jízda na kole - nezapomínají se.
Oprášila jsem ten nejjednodušší a uvázala peříčkové přívěsky třeba ke klíčům.


Použila jsem lněný provázek, malé karabinky se dají pořídit v galanterii a korálky vlastně taky.



Návod najdete i na mém Instagramu, je to opravdu jednoduchá záležitost.
Hotové peříčko se pak jen trochu rozčeše a eventuálně se zastřihnou přesahující nitky.



A přidám ještě pár pátečních fotek ze zahrady. Hlavní model Aaron a listí :o)!


Umí si to podzimní sluníčko užívat stejně jako my.


Je to prostě naše strakatá láska. Nechce se ani věřit, že v sobotu to byly dva roky, co jsme si ho přivezli...



Mějte se moc hezky a užívejte si ty nádherné dny!

Moc vás zdravím!
Vaše Helena

Usekanou bazalku dáme do hmoždíře, přidáme citronovou šťávu a olivový olej. Chvilku třeme. Silice se uvolní a vytvoříme skvělou zálivku. Podle chuti osolíme.


Teď už chybí jen sýr. Kozí, pokud ho nemáte rádi, použijte balkán - na kostičky nebo rozdrobit...


Je obrovská. V půdorysu pětiúhelník s obvodem 1.300 metrů. Měla 4 bašty, kasárna, kostel, sklady, nemocnici, zbrojnice, divadlo, nádrže na vodu i zásobníky na obilí, prostě opevněné město.


Tohle není mozaika na podlaze, jak by se mohlo zdát, ale kopule uvnitř. Jen různé cihly... nádhera!


A ty výhledy - my suchozemci se moře prostě nemůžeme nabažit.





A to už jsme dole ve městě. U benátské kašny. Tví hlavy, korintské sloupy - prostě benátská elegance!
Na celé Krétě platí jedno - pokud byla od nadvládou Benátčanů, vzkvétala a prosperovala. Turci naopak jen vypalovali, ničili a zabíjeli...



Město samotné poskytuje vše, co od dovolenkového toulání historickými uličkami chcete. Taverny, kavárny, obchůdky, zákoutí, milí lidé a bujná vegetace i na těch nejneuvěřitelnějších místech.



A pochopitelně přístav - benátský maják druhý největší na Krétě, lodě, rybí restaurace...

Stačí se chvíli dívat a najednou před vámi z ruin vystupují zdi paláců, náměstí, sýpky, lázně...
Fantastická podívaná!









Monumentální schodiště vedlo do hlavního paláce.



Tenhle výlet jsme si opravdu užili. Z každého kamenu tu sálá historie a vlastně i trochu tajemno, i když nad vámi žhne krétské slunce.


A i to jsem si náležitě užívala. S háčkem :o) Měla jsem sebou i klubíčka v podzimních barvách, ale na Krétu prostě nějak patří modrá!


Šál jsem tam sice nedokončila, chybí mu ještě pár řad, ale to nevadí. Premiéru bude mít stejně až další sezónu.




Mějte sladké sny!

Vaše Helena

PS: Stav s Bloggerem stále stejný, komentuji jak se dá, kdo máte zakázané anonymní komentáře, tak se nedá...

Staletí byl centrem vzdělanosti a kultury, stejně tak jako centrem odporu a odboje proti tureckým invazím.


Torzo spáleného stromu na nádvoří připomíná útok Turků a vypálení kláštera (1866).


Zemřelo tam tehdy mnoho mnichů, žen a dětí, kterým klášter poskytl ochranu.


Ač s pohnutou a dramatickou minulostí, dýchá teď tohle místo neskutečným klidem a mírem.


Skutečný balzám pro duši... Návštěvníků bylo málo, i ta skoro samota umocnila atmosféru toho místa.




Skvělý začátek dovolené!
Od kláštera jsme pokračovali ještě pár kilometrů do hor (pohoří Ida) do vesničky

Margarites
Dočetla jsem se, že to je místo plné tradiční krétské keramiky. A je to pravda. Jeden krámek nebo dílna vedle druhé, nesmírně milí a přátelští lidé.


A kde nebyla keramika, tam byla krásná zákoutí.




Procházka vesnicí vedla z kopce do kopce, ale moc jsem si ji užili.





A když jsme přijeli k hotelu... na pláž se vrátilo léto...